Prolog:
Je bezpochyby výjimečnou
příležitostí zaznamenat mimořádnou událost ve fázi jejího faktického zrodu,
respektive v momentu, kdy kolektivem stvořitelů pečlivě dlouho hýčkané
dítko je poprvé vypraveno do světa, a ke konzumaci předhozeno senzace chtivému
publiku. Není tudíž divu, že po lákavé možnosti plně se zúčastnit nejčerstvějšího
příspěvku k pravidelnému obohacování kulturního milieu Brna, pilotního
ročníku mezinárodního festivalu televizní a online seriálové tvorby břitce
pojmenovaného Serial Killer!, jsem skočil jako štika po mušce. Netajím se totiž
názorem, že exkluzivní audiovizuální laskominu tohoto druhu Brno dosud bytostně
postrádalo, stejně jako střední a východní Evropa podobně zaměřený festival.
Televizní a webová tvorba zažívá v posledních letech bouřlivý progres,
jenž by byla škoda nereflektovat na poli širšího kontextu a v Brně J. Ambiciózní plány šéfky festivalu Kamily
Zlatuškové, programového ředitele Jiřího Flígla a jejich spolupracovníků jsem
tedy od počátku sledoval s intenzivním zájmem a sympatiemi, má přítomnost na májovém vyvrcholení jejich
snah je tady věcí nezpochybnitelně logickou.
Přijměte tedy mé pozvání k četbě deníkových zápisů z podniku,
jenž šanci má kultem se stát. Seriál z festivalu seriálů je totiž přesně
to, co v úvodu května číst chcete!
Akreditace a prvotní ohledání terénu
Vcházím do přívětivých hlubin
Scaly, královny brněnských biografů, abych se opět profesionálním divákem stal.
Dojem první je veskrze kladný, byť jde o pilotní ročník festivalu, žádná
s očekávaných dětských nemocí se naprosto nekoná, neboť drtivá většina
realizačního týmu Serial Killera má zjevně bohaté zkušenosti ze spřízněných
akcí, nebo je přinejmenším precizně vyškolena. Moje novinářská akreditace je
vybavena rychlostí vítězů pardubické steeplechase, za příjemně neformální
přátelské atmosféry, i přívětivých úsměvů půvabných festivalových kněžek. Palec
vzhůru letí za zodpovězení všech mých otázek, jasnou navigaci do press centra,
jež sídlí v Divadle Bolka Polívky, i stručné a jasné seznámení s náležitostmi
rezervačního systému. Po letmém obhlédnutí festivalového teritoria nastal čas dlouho
očekávanou akci slavnostně zahájit.
Výstřel startovní
Úlohy průvodce večerem se s grácií
sobě vlastní zhostil brněnský Eben, entertainer a člen souboru činohry NdB
Roman Blumaier, který ve svém jevištním projevu hravě spojuje rysy čerta
šikuly, Harryho Šoumena i chalupáře. Pochodeň festivalového kvasu byla zapálena
soutěžní projekcí projektu České televize Most!,
v němž se opětovně v tvůrčí činnosti spojili scénárista Petr Kolečko
a režisér Josef Prušinovský. Všechny
trademarky sehrané dvojice zůstaly zachovány, vrací se skvostná významotvorná
práce s hudebním doprovodem i precizní vedení herců. Opět ďábelsky růluje
Martin Hoffmann, jemuž více než zdatně sekundují Erika Stárková, Michal
Isteník, Vladimír Škultéty či Cyril Drozda, v menších úlohách se zjeví
dokonce i ikony ústeckého Činoheráku Matúš Bukovčan a Jan Jankovský, za
vyzdvihnutí rovněž stojí i výborné zapojení neherců, a záměrně pokleslé
popkulturní kejkle (Pošta pro Tebe!). Ze dvou uvedených epizod se zatím zdá, že
Most! Má svou poetikou blíže ke Kobrám a užovkám než k Trpaslíkovi, tvůrčí asociace na tvorbu čelního
věrozvěsta domácí filmové fantasmagorie Miloše Macourka, tak střídá brutální sociálně
satirická nota obohacená o dílčí příměs balkánské gangsterky, a rodinného
melodramatu. Rozhodně potěší akční scény, i skutečnost, že i tentokrát jde
zjevně o víc, než pouze o komický příval vulgarit. Petr Kolečko zas jednou
vypnul autopilota, a jeho dialogické výměny fungují skvěle. Suma sumárum
vynikající festivalový start, a vyhlížení budoucí ozdoby podzimního
programového schématu ČT. Dílčí výhrada je tentokrát jen jedna, v podstatě
tradiční – stopáž cca 40 minut se pro zvolený formát po Trpaslíkovi opět jeví jako přílišná. Zkrácení o cca 5-10 minut by
zejména pilotnímu dílu pomohlo k razantnějšímu rozjezdu.
Komedie rozvodová
Druhou projekcí středečního
večera se ve Scale stal příspěvek do programové sekce věnované Dánsku. Série lakonicky
pojmenovaná Pospolu v rozvodu (Bedre skilt end aldrin, DK, 2016) s nadhledem i
pochopením sleduje peripetie postupného rozpadu jednoho běžného manželského
svazku a jeho dopad na komunitu přátel, rodinných příslušníků a sousedů.
Nespornou předností sympatického projektu je neokázalost zvolené formy, herecká
autenticita i nenásilné spojení humoru a smutku. Série, která se dočkala
zaslouženého mezinárodního úspěchu, jenž korunoval vznik amerického remaku, je
v podstatě fikční variantou Třeštíkové Manželských etud, respektive inspirační
ozvěnou Bergmanových Scén z manželského
života (Scener ur ett äktenskap,
Švédsko, 1973), mne svou neokázalou
virtuozitou dovedla k dumání nad otázkou, proč podobně povedený projekt v domácím
kontextu dosud nevznikl. Odpověď spatřuji v neochotě místních tvůrců
vyprávět příběhy běžných rodin. V naší navzájem zaměnitelné produkci totiž
dominují extrémy – sterilně exkluzivní prostředí a sociální dno. Pospolu do rozvodu představuje
mainstreamovou špičku žánru, a velmi vítaný inspirační zdroj. Parádní tečka
seriálové středy.
Vzhůru na party!
Festival disponuje dvojicí
oficiálních meeting pointů – kavárnou Morgalu a „guerillově“ zabydlenou bývalou
budovou ČT na Běhounské 18. Za místo své první festivalové party jsem zvolil
druhý z nich, jenž se stal nočním srdcem Festival Killera, a dobře jsem
udělal. Jakubské náměstí tepalo báječně, komunikovalo se i konzumovalo jedna
radost, žádná fronta netrvala dlouho a nikdo si o nikoho neodřel lokty. Bůh
organizovanosti nad námi zjevně držel svou ruku. Do prvního stádia čtvrtečního
rána odcházím s úsměvem a natěšen na věci příští. Dobrou noc, a
pokračování příště…
P. S. poznámka k festivalovému
vizuálu: je výrazný, šťavnatý a sexy!
Petr KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat