středa 2. května 2018

Na startu se vzpíná festivalový kůň!



Buď pozdravena, festivalová sezono! Svou letošní kulturní odyseu startuji čerstvou vzpomínkou na brněnské školně-divadelní saturnálie, jež nazývají se Setkání/Encounter. Jedna z vlajkových lodí JAMU tradičně oplývala nejen bujarou atmosférou a bezprostředním kontaktem diváků a účinkujících, ale rovněž precizní organizací a intenzivní vstřícností k odborné veřejnosti. Divácký zájem o program 28. ročníku Setkání/ Encounteru byl enormní, představení zaplněná do slova po stropy sobě svěřených prostorů, doprovodný program inspirativní i atraktivní. V pěně svých dní, v níž se kromě festivalového dění tříštily i hektické přípravy redutní inscenace Zázrak v černém domě, v níž režijně asistuji, jsem se postupně stal účastníkem trojice programových položek, jímž věnuji následující řádky:

Zastavení první: Izrael

Produkce The Lost women of Troy, izraelské Yoram Loewenstein acting School mi dokázala dokonale vyrazit dech. V antické variaci z pera respektovaného dramatika Hanocha Levina se představila skupina nadpozemsky půvabných adeptek a adeptů hereckého řemesla, již nedutajícímu, naprosto konsternovanému publiku udělila nekompromisní lekci z patosu, jevištní mluvy i použití nahoty jako výsostného výrazového prostředku. Jazyková bariéra záhy padla, a na magicky funkční vodní hladině, v níž se pro jednou proměnilo jeviště Hadivadla, rozvířili Éros s Thanatem fascinující tanec vášně, erotiky, odplaty a smrti. Antika v sugestivním režijním gestu Yaira Shermana opět jasně prokázala svou nadčasovost, a skvěle sehraný soubor představil Izrael jako zemi hereckému umění zaslíbenou. Bez debat zážitek ročníku.


Zastavení druhé: Slovensko


Zastavení třetí: Slovinsko


Můj výběr páteční se bohužel ukázal být jedinou slepou nábojnicí letošního ročníku. Inscenace Play a Tumour in the Head stojí na zcela opačné straně kvalitativní škály, než oba výše zmíněné umělecké artefakty, a těžko jej může omluvit skutečnost, že je výsledkem práce studentů teprve 2. ročníku. Tematicky bezesporu sympatickému opusu totiž chybí pokora, temporytmus, vedení herců i smysl pro řád, opulentní časová hmota 180 subjektivně nekonečných minut postupně scénickou adaptaci hry autora Dušana Jovanoviče metamorfuje v inscenační infernum, jemuž trn ze zanícené paty, obtěžkané navíc kompletním repertoárem dramaťákovských klišé, nevytrhne ani trojí změna hracího prostoru, a tedy i divácké perspektivy. Slovinští studenti infikovali své publikum otupělou letargií, jež hrozila vyvolat invazi zombies. Škoda, přeškoda, a jasně jediný dramaturgický lapsus festivalu.

Epilog


Finále Setkání/Encounteru tradičně obstarala závěrečná ceremonie, spojená s vyhlášením výsledků rokování porot. Cenu za scénografii k inscenaci Žranice si z Brna odvezla studentka Akademie múzických umění v Praze Tereza Gsöllhoferová, která zaujala vytvořením „rámce dystopického znepokojujícího světa, plného groteskních příběhů, bizardních postav a varovné vize budoucnosti“.  Uznání odborné poroty si rovněž získalo výtvarné řešení inscenace It’s not that way, it’s over here v podání studentů z německé Academy of Performing Arts Baden-Wuerttemberg Nele Bühler a Luise Ehrenwertha. Ocenění za svůj herecký výkon se právem dočkala Michala Uziel z izraelské Yoram Loewenstein acting school, coby „uznání jejího citlivého, silného a hluboce emocionálního ztvárnění ženy, která bojuje nejen za sebe, ale i za hodnoty lidstva“. Cenu ředitele festivalu udělil Petr Oslzlý  jihoafrickému studentovi Luntu Masizovi, za jeho výkon v inscenaci The Island. Rektor JAMU zdůvodnil svůj verdikt takto: „cenil jsem osobnostní herecký projev vypovídající v souhře s partnerem Siaongou Mayolou, výrazný etický názor na totalitní tendence a rasismus v širším společenském kontextu“. Cenu studentské poroty, jež nese zbytečně banální jméno SWAG, pak obdržela studentka Royal Conservatoire of Scotland Megan Valentine, která oslnila režií inscenace The Words of Others.


A to je v podstatě vše, krom zmíněného jsem se v radostných dnech brněnského divadelního obžerství prokousal haldou překlepů a pravopisných chyb na festivalovém webu, jež považuji za jedny z mála lehce postradatelných much, zažil jednu plenérovou povrchní definici obsedantní posedlosti obnaženým tělem (Kabanová ft. Kostelnička), a několik divokých večírků, z nichž zejména ten, jenž po punkerském způsobu opanoval budovu JAMU na Mozartově ulici, se dotkl hranice nezapomenutelnosti. 28. ročník festivalu divadelních škol Setkání/Encounter zkrátka považuji až na uvedené drobné výjimky za nadmíru vydařený, a do let příštích přeji dědicům letošních organizátorů podobný příval energie, vstřícnosti a entusiasmu. A sobě? Další možnost žít Encounter. Těším se moc!

P. S. Pokračování brzy: již od zítřka se můžete těšit na mé reporty z pilotního ročníku Serial Killeru!

Petr KlariN Klár







Žádné komentáře:

Okomentovat