Brisknost činoherní aklimatizace.
Na
sérii hadivadelní navážeme rozhovorem s divou, která svatostánek
brněnské divadelní divočiny opustila teprve nedávno. Je krásná,
inteligentní, talentovaná a odvážná. Dámy a pánové, seznamte se s nastupující
posilou dámské šatny Klicperova divadla,
Wedekindovou femme fatale z Čičvákovy inscenace Lulu, Sárou Venclovskou. Rozhovor vznikl ještě před festivalovým uvedením inscenace Lulu, a tak zbývá dodat, že její přijetí bylo očekávatelné, tudíž značně kontroverzní. Já osobně považuji Čičvákovu radikální verzi za jeden z vrcholů letošního ročníku Divadla evropských regionů.
Milá Sáro, kdo
je Tvoje Lulu?
Milý KlariNe,
pro mě je Lulu zrcadlo odrážející obraz tužeb. Každému hraje jeho představu o
ní samotné, protože nikdo doopravdy nechce vědět kým ona je, ne ze strachu že by byla něčím
horší než jejich představa, ale proto, že by se jim zničila právě ta jejich
iluze. Je to stále současné ne? Lidé na sebe hrají hry protože mají strach z
osamocení ačkoliv v té imaginární hře jsou opušťěnější a traumatizovanější
ještě víc než kdyby šli s kůží na trh, upřímně a bez obalu. Lulu je takovou
antihrdinkou nejhlubšího lidského mamonu.
Jaký byl Tvůj
vztah k dramatické tvorbě Franka Wedekinda před zkoušením inscenace Lulu, a je teď
jiný?
Před několika
lety jsem si zamilovala do jeho Probuzení jara, byl pro mě objevem dogmatu
předsudků, pochyb a sexuality. Neříkám, že třeba v antice nejsou zásadnější
“psychoźy”, ale nějak jsou pro mě osobně ty “pandořiny skříňky” Wedekinda
bližší v mé optice vnímání světa a při a po tvorbě Lulu to vidím o to
více…Prostě mě ulovil když jsem jeho tvorbu četla a dorazil když se mi poskytla
možnost interpretovat jeho slova.
Jak se Ti
pracuje s Martinem Čičvákem a jeho mezinárodním tvůrčím týmem?
S Martinem
Čičvákem se mi pracuje náramně. Jeho práci jsem obdivovala ještě před tím, než
bychom se osobně potkali a poté jsem v něm objevila nejen neskutečně skvělého
režiséra, ale i báječného ryzího člověka. Pracovat s ním je zážitek a radost.
Člověku se chce pracovat i po práci a nasávat entuziasmus z jeho blízkosti. A
navíc máme stejný smysl pro humor a gurmánskou zálibu ve vybraných jídlech (interní
humor).
S mezinárodním
tvůrčím týmem to bylo štěstí taktéž. Pracovalo
se mi a bylo mi s nimi velmi krásně, vřele, přívětivě a troufám si říct ,že
jsem našla nejen “napojené”herecké kolegy, ale i přátele se kterými chci být v kontaktu
i mimo divadlo a práci. Bylo nám strašně skvěle.
Lišil se způsob práce
v bratislavské Aréně nějak od umělecké tvorby v českých divadlech? Jestli ano tak
čím?
Vlastně nevím, v
každém týmu i prostředí se pracuje jinak. Neřekla bych, že se práce slovenského
divadla liší od českého, jsme si přeci stále podobní. Slovenští herci, tvůrci ,
Slováci celkově jsou možná více horkokrevnější a upřímnější-nechodí kolem horké
kaše a to je velmi uklidňující-všechno se vysype ven tak jak to je a jak se to
cítí rovnou, takže se možná rychleji čistí věci a tím pádem se mohou posouvat
rychleji, ale myslím, že to byla záležitost týmu lidí a jejich povah ,ne jejich
národnosti.
Liší se reakce
slovenského publika nějak od reakcí českých diváků?
To nemůžu říct,
nemám zatím zkušenost s českým divákem na představení Lulu. Byla se podívat
moje rodina a ta byla samozřejmě konsternovaná z nahoty a otevřenosti. Víte,
moje babička a dědeček mě hanbatou viděli možná jako batole. Takže jak říkám,
nevím a jsem zvědavá na české publikum.
Jsi absolventkou
klaunské scénické a filmové tvorby. Jak probíhala Tvá činoherní aklimatizace?
Ta proběhla
poměrně rychle. Marián Amsler mi dal šanci hrát- mluvit a než jsem se to aspoň trochu naučila,
využívala jsem toho v čem jsem si byla jistá. Anebo počkejte, ano, na mé druhé
premiéře v Hadivadle pod Mariánem Amslerem, kdy jsem ho přesvědčila, že zvládnu
zahrát roli Heidrun Reichertové v inscenaci Holubi, jsem měla “okno”, v pauze
mi stékal make-up od slz po tváři a má tehdejší kolegyně Petra Bučková mi řekla
“vítej na činohře”…takže zde nastal můj přerod a aklimatizace -který byl velmi
rychlý -přes pauzu do druhé půlky představení.
Co Tě čeká o prázdninách a
v následující divadelní sezóně?
O prázdninách se
chystám na Island a pak na pár představení s Bolkem Polívkou v Brně a Praze. Od
nové sezóny nastupuju do Klicperova divadla a moc se to těším.
Jaké představení bys
ráda vyzobla z letošního festivalového menu?
Určitě bych si
nenechala ujít Cirk La Putyku, Olgu
-horory z hrádečku, AnderSen, Bůh je Dj, divadlo 11:55 koncert Midi lidi,a
vůbec já bych šla na všechno.
Moc díky za
odpovědi Tvoje!
Žádné komentáře:
Okomentovat