Ansámbl je alfa a omega!
Parádní rozprava s režisérem
inscenace Vítězný únor, temperamentním divočákem, jurodivým pedagogem,
neohroženým hledačem pravdy, ale především báječným člověkem, Břetislavem
Rychlíkem.
Břetislave, jaká byla Tvoje právě
končící sezona, a co Tě čeká v sezoně příští?
Mohl bych říct, že šťastná, ale já jsem v tom vyjadřování opatrný.
Ale všiml jsem si, že ty kusy, které jsem režíroval (Vítězný únor
v Klicperově divadle v Hradci Králové, Naše třída v brněnské
Polárce, Platonov ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti) vzbudily
pozornost, takže zasáhly diváky i rozdělily kritiku. Takže snad to není práce,
která by nechávala lidi lhostejnými. Rozmnožovat marnost světa nechci.
Velmi často ve své umělecké
tvorbě kombinuješ témata politická, s historickými. V čem Tě tato
kombinace umělecky interesuje?
To čtu poprvé. Já takto vůbec nepřemýšlím. Naše generace studiových
divadel byla odkojená nepravidelnou dramaturgií, což byla dramaturgie témat. A
jasně, že také vědomím odpovědnosti, proto ta občanská angažovanost. „Umělec má
být zdravě nasraný,“ říká fotograf Josef Koudelka. Jak stárnu, přidávám si
ještě „vyzobávání ze špajzu“, jak tomu říkal nebožtík přítel Peter
Scherhaufer. To znamená, že si plním sny – Topolův Konec masopustu
v Pardubicích, Havlova Asanace v Národním akademickém divadle Ivana
Franka v Kyjevě, Platonov.
Při realizaci Vítězného února si
se spojil s hostujícím dramaturgem Zdeňkem Janálem, s nímž si již
připravil inscenaci Topolova Konce masopustu ve Východočeském divadle Pardubice.
Na jakých principech funguje Váš tandem?
Opravdu to chceš vědět? Já ho neustále honím a on nestíhá. A je
s ním spousta legrace. Taky je to citlivý a přemýšlivý kluk. Vydrží se
mnou pít víno. Jsem velký zastánce role dramaturga a týmové práce v divadle.
Ansámbl je alfa a omega. Potřebuju jiné oči, kritické myšlení, polemiky, ale
taky občas podržet, protože zkoušení odsírám psychicky. Záleží mi na hereckých
výkonech, abychom se dotýkali mezních situací v jednání, aby soubor
fungoval celistvě ve prospěch tématu, aby kus měl styl. To je v oblastních
divadlech mnohdy těžká práce. Po Naší třídě, kde se hraje o tak strašných
hrůzách a násilí, krutosti, zlu, jsem měl psychosomatické problémy. Zimnice,
horečky, pak jsem dva dny jenom spal.
Výrazně se profiluješ i jako
vysokoškolský pedagog. Co podle Tebe nastupující generaci mladých divadelních
tvůrců chybí, a co naopak přebývá?
Musím říct, že to, co mi chybí, se snažím u svých studentů právě učit.
Stejně, jako se učím mnohé od nich. Nechci tady páprdovsky kritizovat mladou
generaci. Ale na to, jaké mají možnosti a podmínky, v prvé řadě svobodu,
tak občas postrádám odvahu občanskou i tvůrčí, smysl pro týmovou práci a štve
mne estétství a pýcha kombinovaná s indoktrinovaným (tedy nesvobodným a
demagogickým) viděním světa. Ty hrátky s restaurováním socialismu
z pozice zlaté mládeže.
Jak bys popsal sebe jako diváka?
Já nemám předsudky, jsem vděčný divák, snažím se v každém
představení najít něco dobrého ( protože za skoro čtyřicet let u divadla vím, že
někdy věci přes nejlepší úmysly a tvrdou práci zkrátka nevyjdou), třeba gesto, cokoliv. Ale
někdy to nejde. Většinou si to spolehlivě ověřím, když se ráno probudím a
z představení si nic nepamatuju, žádný zásah do srdce, nic.
Na co se těšíš v letošním
létě?
Těším se na Horňácko, je šedesát let Horňáckých slavností, dělám 22.
července hlavní program s primášem Petrem Mičkou (hrál mi s muzikou
v Gazdině robě v Mahenově divadle a v Ceně facky ve Slováckém
divadle). Týden budeme mít v Javorníku s Monikou pražské vnučky (René
a Eleonoru), tak musím připravit skautský program, spaní ve stanu, pytlačení
ryb, koupání pod splavem v potoku. Taky jedu za bratrem do USA a na konci
srpna na výpravu auty na Balkán, čemuž říká Karel Steigerwald – Cesta za
řeckými rozkošemi, protože máme v Řecku pronajatý domek. Ale putujeme i po
Albánii, po stopách mojí legendární výpravy, kdy jsme s kamarády na počest
devadesátin rozhlasového redaktora a folkloristy Jaromíra Nečase ( za jeho plné
účasti!) pátrali po jeho albánské lásce, slavné klavíristce a našli ji. Ale to
je na jiný rozhovor… zcela jsi mne vyčerpal svými dotazy. Jdu do hospody!
Za odpovědi díky!
Žádné komentáře:
Okomentovat