Jeden Killer vládne všem. Díl první: Ropa, dvojče, pervitin!

Nový ročník prvního festivalu tv a online seriálů Serial Killer tentokrát do Brna připlul v časně podzimním termínu, jenž do zšeřelých sálů kin diváky lákal o poznání více, než loňský květen, kdy se historie jednoho z nejmladších brněnských kulturních svátků začala psát. A protože tvoření nové tradice jest zkrátka běh na dlouhou trať, nutno je hned v úvodu naší série říci, že tvůrčí tým festivalu, vedený Kamilou Zlatuškovou, se i s druhou etapou, jež ve dnech 24.-29.9. zúročila celoroční snahy, vypořádal velmi dobře. Přijměte pozvání na palubu, k zběsilému průletu sextetem festivalových dní. Zápisníky s sebou!

Svého letošního Serial killera jsem nakousl návštěvou části binge-watchingové projekce norského seriálu Lykkeland, pro účel festivalu česky pokřtěného coby Šťastná to země. Projekt z roku 2018 přítomným divákům okamžitě uštědřil intenzivní lekci z oboru špičkový televizní mainstream - dobovka. Rozpočtem velkorysá rekonstrukce událostí, jež Norsko vystřelily na ekonomickou špičku, vyniká precizním scénářem, v němž se razantně črtané charaktery střetávají na horké půdě situací zcela fiktivních, skutečností inspirovaných i reálných, přesnými hereckými výkony, atraktivním audiovizuálním kabátcem i dynamickým střihem. Výsledkem zjevně ambiciózních snah norských tvůrců je vzorový příklad komplexního uměleckého díla, jež zdaleka přesahuje formát pouhého spotřebního zboží, a zdánlivě lokální téma úspěšně přetavuje v mezinárodní přesah. Televize české, slyšíte mně? Z projekce odcházím sice nerad, ale za dalšími zážitky.

I druhá programová položka úvodního večera festivalu byla stvořena v úrodných tvůrčích vodách norské televize, jimž byla letos věnována sekce Fokus. Seriál Dvojče (Twin, Nor, 2019), který bude na televizních obrazovkách poprvé uveden až koncem října, si na Serial Killeru odbyl svou mimo-norskou projekční premiéru, a stvrdil tak rostoucí prestiž akce. Žánrově se jedná o podařený crossover thrilleru a rodinného dramatu, jenž kreativně pracuje s klasickou zápletkou záměny identických dvojčat. Vizuálně stejní, charakterově však diametrálně odlišní bratři Adam a Erik jsou shodně ztvárnění Kristoferem Hivju, známým mj. ze Hry o trůny. Dvojče se ovšem bez lákačky na populárního geroje v pohodě obejde, neboť jeho předností jsou nejednoznačné, herecky zemitě interpretované charaktery, přitažlivá kombinace stísněných prostor a přírody objímající, i vražedné, uniformní konformita v kontrastu s osobní nespoutaností a děj, s výjimkou občasných retrospektiv, pevně sevřený do jednoho týdne. Suma sumárum radost pro příznivce osobních temnot, i neortodoxní dobrodružnosti. Doufám, že nezmizí v zapomnění, širší světová distribuce by totiž Dvojčeti rozhodně slušela.

Na ostrý start festivalu bohužel dojeli v exkluzivní premiéře uvedení Zrádci. Koprodukční kriminální thriller, tematizující v daném kontextu dosud nepříliš otřelou problematiku drogových mafií, totiž v težkotonážní konkurenci bolestně pohořel. Programová blízkost evropských kolegů totiž naplno obnažila obvyklé problémy domácí seriálové produkce. Vybroušený režijní rukopis Viktora Tauše, snaživě rešeršovaný scénář Mira Šifry, či westernové finesy zhusta citující kamera Martina Douby totiž nemohou vyvážit kolabující dramaturgii. Sice se začíná dravě, pomocí zcizujících efektů, navozením dojmu zdánlivě bezprostřední komunikace s divákem, či konvenčními hrátkami s principem nespolehlivého vypravěče, aby se následně pokračovalo tradiční, pouze formálně ozvláštněnou rutinou (k srovnání se přímo nabízí herecká kreace Martina Havelky s výkonem téhož herce v aktuálně vrcholícím Sedláčkově Severu). Pilotní díl tak naprosto nenaplňuje svou primární funkci, totiž představit příběh i jeho postavy tak, aby divák zatoužil odhalovat jejich tajemství po několik dalších hodin. Zrádcům podráží nohy i jejich zbytečně přebujelá sedmdesátiminutová stopáž, během níž nestoupá napětí, ale nuda, jíž nerozptýlí ani na poslední chvíli z prstu vycucaný cliffhanger. Plus sice letí k částečně originálnímu castingu, jemuž vévodí mj. Cyril Dobrý, jinak to zatím vypadá maximálně na tuzemský průměr nedělního večera. A ten se vlajkovou lodí festivalu 

přetěžko může stát.

Pokračování příště!

Petr KlariN Klár