Jeden Killer
vládne všem. Díl třetí: Drama tvrdí muziku!
Páteční
programový set jsem na letošním Serial Killeru křepce načal v
Divadle Bolka Polívky, projekcí finské komedie Dospěláci
(Aikuiset, režie: Anna Dahlman, Finsko, 2019). Seriál, který si
láskyplně střílí z helsinských hipsterů, jež jsou jistě
podobně připitomělí, jako ti
brněnští i pražští, by se mohl stát ideálním vzorem pro
tuzemský veřejnoprávní mainstream, a to nikoli jen pro zjevnou
příbuznost humoru, v němž si bezprostřední hravost podává
ruku se stylizovanou generační společenskou analýzou, nikoli
nepodobná Ondříčkovým Samotářům, decentně říznutým
Formanovým Černým Petrem. Sporá stopáž epizod Dospělákům
sluší, stejně jako
spontánně řádící herecká omladina. Aktuální definice
příkladné péče televizního média o mladé talenty, i spřízněné
diváctvo. Jak následná diskuse potvrdila, v našem mediálním
kontextu podobný servis rozhodně chybí. Čétéčko, vnímej!
Z
navazující projekce projektu Dvanáct (De
Twaalf, Belgie, režie:
David Martijn, 2019) jsem
sice kvůli kolidující soutěži web seriálů odešel
už po
prvním dílu, konkrétně v
tomto případě mi ovšem
neexistence reprízy bylo
velmi líto.
Soudní
drama hutné jak řada
belgických piv, se
totiž zdaleka nespokojuje pouze s postupným
rozvíjením ústřední dramatické situace, ale
rozjíždí mnohem riskantnější hru, se zjevnou snahu o umělecky
ambiciózní pitvu
stavu současné evropské společnosti, a
nejednoznačnou
úvahu nad funkčností systému belgické justice.
Soudkyně Barbara a další příštipkáři si studem zakrývají
oči, a osazenstvo Rozsudku
začalo nervozitou
polykati židle. Dvanáct
si z původního
dramatu Reginalda Rose, jež
celosvětově proslavila
filmová verze Sidneyho
Lumeta, vypůjčuje pouze
motiv soudní poroty,
komorní sevřenost předobrazu je zde nahrazena komplexním
náhledem na složitou
motivaci, a vzájemně provázané vztahy přímých i nepřímých
účastníků procesu. Na základě zhlédnutého
materiálu samozřejmě
nejsem schopen zodpovědně posoudit nakolik byly ambice tvůrců
finálně naplněny, po zážitku z kompletní série však prahnu
vášnivě!
Letošní
soutěž web seriálů potěšila vysokou formální úrovní všech
zúčastněných projektů, jejich tematickou pestrostí, i častou
osobní přítomností zástupců týmů realizačních i hereckých.
Naopak nepříliš přesvědčivý byl výkon moderátora večera,
který svěřený úkol bohužel špatně pochopil jako příležitost
k vlastní sebeprezentaci, výsledkem čehož byly jeho
neúměrně dlouhé sólové
výstupy, které retardovaly spád podvečerního programového
slotu, a ubíraly prostor pro přítomné delegace. Tak samozřejmě
došlo k časovému skluzu, jenž se neblaze podepsal na navazující
projekci.
V
kvartetu soutěžních sérií se neztratil domácí projekt z
produkce MALL.TV #martyisdead (CZ,
2019) , jenž formálně i obsahem kráčí ve stopách nedávného
hitu Proč? 13 důvodů proto (13
Reasons Why, Netflix, USA 2017-2020), na rozdíl od něj však do
ústředních rolí nestaví vrstevníky zemřelého, ale jeho
rodiče. Z prezentovaného materiálu je evidentní, že režírující
Pavel Soukup (mj. sugestivní hororové kraťasy Lesapán a
To není moje sestra!),
má cit pro situační gradaci i tísnivou atmosféru a Petra Bučková
s Janem Grundmanem drží své herecké příležitosti pevně v
rukou. Otázkou zůstává scénář vzešlý ze spolupráce
Jaroslava T. Mišky a Jana Stehlíka. Kvalita je na dosah webové
adresy!
Polskou
produkci reprezentovala
retrospektivně odvíjená
Kontrola (Kontrol,
2019). V zemi svého vzniku poněkud kontroverzní počin
v brněnské Scale
pochopitelně nikoho nepobouřil, ostře pointovanými epizodami, i
hereckou přesvědčivostí však rozhodně zaujal, stejně jako
přímočaré finské Historky z koupelny (Badrumhistorier,
2019), jež na základě
společné koexistence dvojice mladých hrdinek v titulním prostoru
tematizuje radosti
a strasti dospívání a logicky i mezilidských vztahů. Chytře,
vtipně, úderně a finsky!
Největším
úletem soutěžní kolekce byl bezpochyby rumunský příspěvek
Social Me. Vizuálně
suverénní série, která upoutala diváckou pozornost zejména
skutečností, že jejím producentem je rumunská regionální
pobočka fast food gigantu KFC. Zbytnělý product placement se
logicky stává jedním z hlavních hrdinů parodické mikro teen age
soap opery, který povrchním způsobem surfuje na módní vlně
posedlosti sociálními sítěmi. Ze Social Me byl
z technických důvodů promítnut jen jediný díl. Vůbec to
nevadilo.
Čtveřici
soutěžních seriálů v kolekci doplnily dva domácí piloty.
Brněnští Kaskadéři s.r.o./
(Stunts, 2018) skládají osobitou poctu titulnímu řemeslu, i žánru
akčních filmů, a mj. velmi dobře dojí dosud často neviděné
komické valéry tvůrčího talentu opět v klíčové úloze se
zjevivšího Jana Grundmana. Casting,
jenž byl produkčně zaštítěn Mall.TV, a vznikl již v roce 2015
je dalším z plodů spolupráce scénáristy Roberta Geislera,
režiséra Marka Najbrta a jejich osvědčených spolupracovníků.
Tentokrát se hraje altmanovsky rozpustilá auto-ironická koláž o
jednom malém castingovém studiu. Funguje jako samostatná
mikro-komedie s řadou hořkých podtónů, a ve svých nejlepších
momentech je přesvědčivější, než tematický spřízněná
Zelenkova Dabing street. Nově ustanovené komické duo Pavlásek-Dyk
má navíc do budoucna značný potenciál (remake Kamaráda do
deště?) .
Následoval
očekávaný vrchol večera, v podobě projekce prvních dvou dílů
šestidílného seriálu Bez vědomí. Režií
českého příspěvku do produkce HBO Europe se po úspěšné
Pustině k televizní
tvorbě vrací Ivan Zachariáš. Paranoidní konspirační thriller,
který bez skrupulí lze označit jako konzistentní stylistický
crossover odkazů umělecké
tvorby Alfreda Hichcocka,
Romana Polanského, Johna Le Carré, L. G. W. Perssona, Egona
Hostovského a dalších klasiků, je pro kariéru televizně
debutujícího scénáristy Ondřeje Gabriela podobným průlomem
jako svého času Hořící keř pro
Štěpána Hulíka. Bez vědomí
naštěstí v úvodu nekráčí cestou povrchních atrakcí a
frenetické akce, ale jeho předností je postupně, metodou pomalu
utahovaných šroubů budované, napětí a sugestivní vystižení
atmosféry doby, v němž hraje prim senzitivní filmová kamera Jana
Velického, detailní scénografie Jana Vlasáka, a vynikající
soundtrack, překvapivě vzniknuvší v umělecké gesci Petra
Maláska. Tradičním rysem produkce HBO je pak výborné nakládání
s exkluzivním hereckým obsazením: sólové výkony jsou zde přísně
podřízeny celku, na samoúčelné efektní exhibice se naprosto
nehraje. Vedle Tatiany Pauhoufové, která je naprosto přesvědčivá
jako famózní hudebnice, dívka v ohrožení i postupně líhnuvší
se hrdinka, mj. zaujme i Martin Myšička v roli jejího morálně
ambivalentního muže, či Martin Hoffmann a Jan Vlasák ve
vděčných, avšak nepovrchně traktovaných estébáckých partech.
Čekání na listopadovou premiéru bude dlouhé, vážení!
Na
bujaré večerní party v prostorách Tržnice Brno na jsem se
posléze na počest úspěchu Bez vědomí pokusil
pozřít cvrčka v želé. Hlavička šla, zbytek již nikoli.
Pokračování
příště!
Petr KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat