Srdečné pozdravy z Mighty Sounds: Díl třetí – Finita commedia!

V neděli bahnité sčítal jsem rány, a zase tak hrozné to nebylo. Větru a dešti sice Mighty Sounds zjevně ještě poručit neumí, což ale vůbec nebylo na škodu. Osobně se mi občasná bahenní koupel či sprška přírodní zamlouvá mnohem víc, než úmorná vedra. Navíc to tmelí kolektiv!

Své letošní táborské finále festivalové jsem křepce nakousnul ve Stanu Radia 1, na tradičním sedánku s vůdčími osobnosti místního štábu. Mighty FAQ je dalším z důležitých důkazů vynikajícího přístupu organizátorů. Všechny důležité dotazy byly zodpovězeny pregnantně, komplexně, bezprostředně, a naprosto bez jakýchkoli arogance stop. Velmi dobře!

Posléze letím na Jameson stage, podpořit domácí metalcoreový progres: Final Flag jsou živočišní, úderní, a umí jizvy předchozích nocí hojit. Alespoň Ty moje určitě. Su znovuzrozen zas a pro nášup další letím si!

V R1 stanu tentokrát docením insitní testropunk divadla Marza, jež v tu dobu razantně finišuje svůj letošní master piece, inscenaci Půl fikce – Historky z blázince. Byť si populární spolek udržuje svůj nezaměnitelný styl, jsem podstatně spokojenější než loni. Marza jest bezpochyby jednou z ozdob letošní kolekce místního plátěného chrámu neortodoxní kultury. Podobně se ostatně dá hovořit i o dalším stálém hostu festivalu, dávno již sehraných skečistech ze spolku Arte Della Tlampač. Budějovičtí „Monty Pythoni“ zrají každým rokem, a není divu, že jejich statut pozvolna začíná naplňovat zprofanovanou kategorii kultu. Jen tak dál vážení!

Vůbec ale nevyšla debutní programová reprezentace pražského centra současné satiry, Divadla RePublika. Jejich inscenace Homeless navzdory propagačním proklamacím nebyla hořká, ani nápaditá, úroveň vzájemné herecké komunikace, coby základního předpokladu zvolené žánrové disciplíny, byla naprosto tristní. Neschopnost Jana Julínka, herce a režiséra v jedné osobě, jevištně partneřit s podstatně uvěřitelnějším druhým aktérem nepříliš povedeného kusu (a autorem jeho dramatické předlohy) Pavlem Němcem, byla navíc prudce akcentována nešikovně a zbytečně používanými mikroporty, Zbytečná skvrna na jinak precizně vycíděném letošním programu divadelní sekce. Důkazem mých slov budiž i nulové reakce zúčastněného publika. Ticho vůkol panující a letmá ušklíbnutí by se dala spočítat na prstech jedné ruky. Škoda, přeškoda!

Hořkost vyvolanou nepovedeným finálním chodem teatrálním naštěstí v pohodě mnohokrát překonaly hody hudební: vynikající byla dvojice celtic punkových vystoupení v podání německých Fiddler‘s Green a Greenland Whalefishers z Norska, neuvadající energií nadchli i česko-jevištní punkoví mastodonti Plexis, a další z tradičních ozdob místního line-upu, řadou pozitivních změn čerstvě znovunakopnutí pražští Discoballs. Svou práci velmi skvěle odvedli i Pipe & Pints, kteří opět suverénně potvrdili, že ústřední stage jim sluší jako z české scény málokomu.

Teď stručně k mým čerstvým objevům – z těch zazářily především okouzlující femi punkerky z Buenos Aires Kumbia Queers, a britští street ska pankáči The Bar Stool Preachers, jejichž táborskému debutu v roce 2017 jsem bohužel nebyl přítomen.

Výbornými hudebními headlinery se v neděli rovněž blýsknul i Radio 1 stan – démonický sólista Radek Sedláček aka Frank Love/ Mr. Cemetery rozjel nekonečně brutální klatovskou kombinaci samohrajkového disca a doom metalu. Svým bezelstným projevem, v němž se charisma gotického chroptiče něžně snoubí s medvídkem koalou, do svého dočasného pelíšku nalákal spoustu nadšeně reagujícího publika. Následující space popová performance v podání kapely Bert & Friends pak byla osvěžujícím halucinogenem v notách. Budoucnost českého mainstreamu doufám.

S blížícím se koncem patnáctý ročník Mighty sounds rozhodně neusnul na svých vavřínových korunách, naopak, nedělní závěr byl tvrdší úderů Marka Vašuta v Pěstech ve tmě. Božsky mně finálně seřezala trojice jevištních orgasmů – scénicky náležitě opulentní milovaní horrorbilly kingové Bloodsucking Zombies from outer Space, rozpustilí bosenští brázdiči sedmi žánrových moří Dubioza kolektiv, a finální punková nakládačka amerických monster z The Casulties.

15. ročník Mighty Sounds přinesl řadu změn, z nichž většina byla k užitku – zúžení areálu, zmenšení počtu scén i redukce kapel zcela jistě přispěla k vetší komunitní sevřenosti festivalu. I tak jsem řadu koncertních vystoupení i dalších atrakcí nestihl. Omlouvám se, leč nebylo to možné převážně z důvodu omezení způsobených fyzikálními zákony. Akce vyniká atmosférou pospolitosti takřka rodinné a nepostrádá poetickou příbuznost s dětskými tábory pro mírně odrostlejší jedince. Bez vedoucích, šikany, a kanadských nocí, zato však se spoustou zábavy, tance a bojových her.

Mighty Sounds je šperk, nejspíše kroužek v nosní dírce nádherný holky, jež zove se Česká klubová kultura. Je organizována osobnostmi z jejího středu, a zároveň nejen pro ně. S láskou, pokorou, i jasnou vizí. S úctou se klaním jejich odvedené práci.

Děkuji velmi, a na příště těším se!

Petr KlariN Klár