Ach jo. Když už se člověk bezuzdně raduje z letošní nadprůměrné pohádkové žně, úder sil nepřátelských zpravidla již čeká blízko. A o to víc pak bolí. Vzhůru pro torturu!
Aby bylo jasno, vůbec by mi nevadilo, že koprodukční pokus celovečerně debutující režisérky Kristíny Herczegové je eklektickým slepencem motivů z Pána prstenů, Avatara, Létajícího Čestmíra, Přátel Zeleného údolí, Herbáře a biografie Vítězslavy Klimtové, pokud by výsledný tvar měl zřetelné dramaturgické směřování, jasně vyprofilované postavy a tah na branku. Což nemá.
 |
| Paní Klimtová by nejspíš zaplakala...já řvu! |
K čemu jsou Zuzana Bydžovská s rohy, impozantní přírodní kulisy, ekologické poselství či Pavel Kříž ve výjimečně nepitvořící se roli, když slouží neukoukatelnému paskvilu bez vize, vedení, i žánrové intuice? Tam, kde loni Peter Bebjak čest televizních svátků Vánočních zachraňoval, tentokrát slovenští sourozenci bolestně selhávají, a aby toho neštěstí nebylo málo, čeští kolegové jejich marné snahy přisolují vskutku otřesným překladem (sídélko?), který je korunován sterilním dabingem za hranicí profesionality. Karikované sexuální orientace ústředního záporného přislizla a jeho sluhy tak vyznívají jako brutální útok na menšiny, hobití ADHD pišišvor svým těkáním i prostomluvou vyvolává gastronomická dilemata ze Slavností sněženek, a vrcholem lyrického snažení hlavního geroje s charismatem free alcohol varianty Tatranského čaje je foukání mouky. Krasavice (až na finále!) naštěstí mlčí.
Obecně velmi rád vítám a oceňuji odvahu vkládat šance a vysoké rozpočty do dlaní neprověřených, i pokusy kráčet neznámými směry, a zavedeným schématům navzdory. Čarovný kamínek je ale jasným důkazem skutečnosti, že šidit dramaturgii (Marča Arichteva, též kreativní producent filmu) se nevyplácí, a posílat do výroby scénáristické nedomrlce (Naďa Jurkemik) taky ne. Škoda zjevné vizuální fantazie Martina Kotúčeka, jež tentokrát byla na zachraňování výsledku sama. Líto mi jest!
Pokračování příště!
Petr KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat