KlariNovo vánoční pohádkové recenzování 2019: Princezna a půl království

Vítejte u tradičního mikrorecenzního pohádkově-premiérového nadělování. Sezona 2019 jest tímto zahájena a  bez dlouhých cirátů můžeme v pohodě začít. Už se těšíte? Já velmi! Studený a teplý předkrm i polévku směle přeskočíme a vrhneme se rovnou na hlavní chod. A co si podáme? Princeznu a půl království!

Karel Janák se během posledních cca třinácti let stihl stát pravidelným adresátem televizních zakázek rodinného typu, a nutno říci, že v daném povodí se postupně vypracoval mezi ty nejčilejší dravce. Na rozdíl od hejna nepoužitelných mřenek,  obtloustlých sumců zlenivěle na dně vkusu vzpomínajících na domněle lepší časy, a kaprů žužláků, jejichž nicotnou kreativitu lačně hltá odvěká samolibost, nulová dramaturgie a startující stařecká demence, mu neschází cit pro romantiku, komediální timing, a řemeslná zručnost. A jak dopadl jeho nejnovější příspěvek do obtížně dobytné kasičky z nápisem Pohádka na Štědrý večer? Slovy jedné z postav "Dobrý, táto!"

Princezna a půl království sice nedosahuje prozatím nedostižných kvalit fenomenální Školy ve mlejně, kterou k vaší pozornosti pravidelně doporučuji, leč ve svých nejlepších chvílích jí elegantně šlape na paty. Je mi velkou potěchou konstatovat, že tentokrát v tom svými prsty míchá i progresivně se zlepšující scénárista Petr Hudský, jemuž jsem ve svých komentářích již nejednou záda umyl. Funkční tandem z pozice dramaturga spolehlivě jistí Barbara Johnsonová, která se tímto zřejmě snaží odčinit svou tvůrčí účast na loňské žumpě jménem Kouzelník Žito. Snaha se cení, ale v tom případě musí podobně úspěšných misí vykonat ještě minimálně desetkrát desatero. Peklo nezapomíná!

Vypadá to jako slasher, ale je to pohádka...

Nejnovější Janákova pohádková střela pracuje s poměrně originální premisou. z níž se postupně vyloupně překvapivě svěží, genderově převrácená varianta Pygmalionu. Druhým charakteristickým rysem filmu, jenž na některé diváky bude působit kontroverzně, je jeho otevřená nekorektnost - pohádka je situována do společnosti, jíž fakticky ovládají ženy, tento  status quo je ale zároveň systematicky kritizován, a opakovaně se stává terčem vtipu. Manželství je navíc v závěru explicitně použito jako trest. Konzervy čilte se, já to vítám!

Protože klukovsky hravý režisér neopouští svou zálibu v popkulturních citacích, logicky mj. dojde i na Pretty woman, řadu labužnických opusů, a dokonce i Févalova Hrbáče. V tomto ohledu můžeme za vrchol snímku prohlásit svižně Petrem Staňkem střihnutý souboj v kostele, otevřeně se hlásící k odkazu Old boye a Donkey Konga. Honza v bezprostředním dobrácky charismatickém podání Matouše Rumla dokonce srdnatého instalatéra Maria připomíná, ač k dokonalé podobě mu chybí jeho obří huňatý porno knír.

Eva Josefíková si pak s gustem graciézně pohrála s nikoli zcela typickou princeznou. Obdařila Kateřinu zjevným nadhledem, lehce koketním šarmem, a především inteligencí. Chemie ústředního páru šlape jak obří pseudolabutě před Národním divadlem na vltavských vlnách. Radost!

Další z neklamných důkazů skutečnosti, že princezna je nejkrásnější s ptákem v ruce...a sklony k pubertálnímu humoru se nevytrácí ani ve zralejším věku.

Velkou důvěru jsem zpočátku nechoval k dalšímu z režisérových oblíbenců, Jakubu Prachařovi v roli ústředního antagonisty Egona, jenž ovšem mé obavy postupně rozptýlil. Jeho zběsilé přehrávání v kombinaci se žabím švihem nepostrádá zábavnost, ani osten hrozivosti. Pokud Hitler a Pavel Kříž nestíhají, a nebo se jim nechce, je Prachař důstojnou náhradou. Coby pohádkoví Homolkovi potěší (skutečni manželé) Pavla Tomicová s Ondřejem Malým, kteří před sympaticky neposednou kamerou Jana Šťastného zúročují léty precizovanou sehranost, i spontánní radost s opětovné možnosti společně si zařádit.

Mrakomor či Crazy frog?

Nečekaným triumfem ozdoby svátečního večera se pak stal herecký výkon Marka Ebena. Váleček za zenitem si svého rytíře a lektora etikety Valeriána vychutnává podobně jako Jiří Kájínek pozornost médií. Ebenův sidekick posouvá Janákův film o půl království blíže k příbuznosti s francouzskými historickými komediemi zlatého věku, a úspěšněji tak kráčí ve stopách Princezny a písaře z roku 2014.

První stejnopohlavní pár ve Star dance? Škoda že Matouš Ruml už soutěžil...

Z dalšího hereckého obsazení stojí za pozornost především široké nasazení moravského herectva do řady epizodních rolí. Pěknými třemi větami se kupříkladu blýskl Dalibor Buš, jenž by si zcela jistě zasloužil větší pozornost televizních tvůrců - kupříkladu Trauntenberk mladší či Horáček starší by mu bezpochyby šli. Martin Siničák si zase v roli kapitána Egonových vojáků nejspíš připravoval půdu na Markýze de Sade. Jeho sugestivní specifická interpretace zejména nazálních souhlásek by sice možná okouzlila francouzské diváky, v české štědrovečerní pohádce však stále zní poněkud exoticky.

Riskantní poťouchlostí i žonglováním s pokleslostí je obsazení Martina Myšičky do poustevnické role variující Otce Fura. Akční oddávač se zjeví až ve finálním aktu, nicméně ani kung-fu by mně u něj nepřekvapilo. Karel Janák umí i dejvické skály k divokostem lámat. Díky!

 Ačkoli Princezna a půl království přinesla nemálo důvodů k radosti, neznamená to bohužel že je chyb prosta. Epizodickou strukturou vyprávění trpí gradace, a dílčí dramaturgické škrty by pomohly pročistit místy nepřehlednou skrumáž mnoha nedůležitých postav. To ovšem nic nemění na tom, že jsem se s Karlem Janákem zas jednou parádně klárovsky bavil. Skoro jak s princeznou. Rádo se stalo!

Pokračování příště! 

Petr KlariN Klár