A jest to
tady, má letošní letně prázdninová kulturní odysea slavnostně
přehryzla svou startovní čáru. Stalo se tak nikde jinde než na
táborském letišti Čápův dvůr. A jaké že to startování
bylo? Přijměte pozvání k následujícím řádkům.
Multižánrový
festival Mighty sounds je mi z mnoha důvodů dlouhodobě sympatický,
a tak není divu, že jsem si za výchozí bod svých bujarých
radovánek léta roku 2019 zvolil právě jeho drsně přívětivou
náruč. A rozhodně jsem nelitoval. První předností slavností
punku, ska, reggae, hc, rockabilly a dalších spřízněných žánrů
je totiž organizační virtuozita. Není tudíž divu, že jindy
a jinde obvyklé akreditační strasti se tentokrát naprosto
nekonaly. Do půl hodiny po příjezdu jsem byl náramkem ocejchován,
i v kempu (ve vlastním a vlastnoručně postaveném stanu) ubytován,
a legrace mohla začít. A že jí hodně bylo!
Prolog
Jako zkušený
festivalový harcovník jsem samozřejmě vyrazil tak, abych stihl i
tradiční warm-up, neboli Večírek pro nedočkavé, tentokrát v
režii italských street punkerů Los Fastidios, kteří se
uvedli akustickým setem jako ochutnávkou svého budoucího
vystoupení na Jameson stage, a posléze i nestorů českého
punkového djingu, Zeda Tchichimana a DJ Fruty.
Před-zahájení jak má být. Radost, tanec, ženy a zpěv za
prvního vlahého deště letošního ročníku. Co víc si přát?
Páteční
dějství prvé
Do pátečního odpoledne se po kompletně protančené noci vstávalo
překvapivě lehce, s úsměvem a naštěstí do sucha. Protože ale
okolní dění velmi rychle nabralo tradičně intenzivní Mighty
sounds grády, nastal čas naplno se ponořit do hlubin rozkoše.
Letiště Čápův dvůr bylo briskně uvedeno do excelentní formy
provozní, a připraveno na první příval kulturních vzruchů
chtivého diváctva. V těsné blízkostí press centra jsem naštěstí
kromě obsluhy krásné, skvělé i charismatické nalezl zřídlo
chutného prosecca za cenu takřka lidovou, jež posloužilo k
neokázale slavnostnímu přípitku k oslavě letošního
patnáctiletého jubilea festivalu, i coby tekutá fanfára
zahajující sezónu štěstí. Na průzkum areálu vzhůru!
Mé první kroky logicky vedly do stanu Radia 1, které tou dobou již
okupovala místní konferenciérská legenda a velký příznivec
kvalitního krabicového vína Rucio, Jirka Hvězdoň, který
právě s pompou jemu vlastní na scénu uváděl tradičního
startovače místních radovánek, Doktora Zádrhela. Přední
odborník na otázky sexuální i jiné, jenž je alter egem
spisovatele Marka Tomana, vtipně i fundovaně pohovořil o
problematice festivalové antikoncepce, a co víc, předvedl i
několik praktických ukázek, při nichž mu v nevděčné i
nebezpečné úloze figuranta velmi zdatně pomohl zdatný herec a
improvizátor, Ladislav Karda. Stručné, vtipné, aktuální.
Po úderném potlesku bleskurychle vyrážím na první průzkumné
kolečko po dalších pódiích.
Poté, co jsem svou přítomností podpořil výtečnou domácí
budoucnost hardcore v podání sympatických táborských úderníků
My hard lesson, a na Jameson stage prověřil pružnost a
stabilitu svých kopyt koncertním setem skočné mezinárodní
multižánrové grupy s převážně pražskou adresou Ting,
letos prvně jsem se zastavil pod zdejším hlavním pódiem. To bylo
právě sebevědomě obýváno letošním Mighty Sounds debutantem,
jinak však letitou jistotou domácí punkové říše, věhlasnými
brázdiči kulturních svatostánků, SPS. Ti přijeli v
zúžené, pouze tříčlenné sestavě, jež se ve velkorysých
prostorech chvílemi zvukově ztrácela. Kapelu, jejíž syrovosti by
jinak mnohem více slušela některá z menších scén, naštěstí
srdnatě podpořili skvěle se znalostí textů i mnoha pohybovými
kreacemi blýsknuvší fanouškovské davy.
První dějství pátku končím ve stanu Radia 1. Na stand-up
podvečírku Show Stání je zdaleka nejlepší jeho název. Z
dvojice jevištních bavičů se podstatně lépe daří Dominikovi
Vu, jehož vystoupení nepostrádají timing, sebeironii, ani
občasné doteky originality, tedy aspekty, které jeho kolegyně
Naďa Hůlková bohužel tentokrát postrádá v podstatě
zcela. Její předvídatelné směsi pokleslého feminismu, špatně
interpretované popkultury a lascivní vlezlosti bohužel chybí
jevištní sebevědomí, přesvědčivé pointy, šmrnc. Proto se
příliš nezdržují, a vyrážím na další kolo!
Dějství páteční
druhé: Klauni, koťátka a Vagyny!
Nevěřil jsem příliš, že jeden z vrcholů letošního ročníku
Mighty sounds přijde tak brzy, leč stalo se: Clowns mi
svojí nespoutanou jevištní existencí dali jasně najevo proč
jsem tady: abych čerpal energii, a prostě se těšil z okolního
dění. Nejvíc sexy jsou dívčiny s baskytarou, to jest dávno
jasná věc, kterou australská divoshow vrchovatě potvrdila. Tomu
říkám páteční čaje! Kolena má sice úpí, ale já jsem
nadšen, a opět v sobě objevuji vnitřního kozlíka Neposedu.
Hosana!
Zklidnění kýžené následně nalezl jsem opět v divadelním
šapitó Rádia 1, které v tu dobu suverénně ovládlo Koťátko
zkázy se svojí rozmarnou performancí 101 věcí, co jste
chtěli udělat, ale báli jste se. Ta se inspiračně napájí z
hlubin kýče a třeskutě brakové estetiky. Ideální zábava pro
všechny milce uvědomělé pokleslosti. Pokud na svých putováních
na Koťátko narazíte, rozhodně mu věnujte svou pozornost,
zaslouží si to. Jeho členové Helena Machová a Jakub Urban totiž
kráčí velmi zajímavými stezkami a výtečně se u toho baví. A
vy budete s nimi. Uznale pokyvuji!
Po kočičí pohybové ekvilibristice nemohlo přijít než další
obří útok na moje smysly. Ano, můj oblíbený mužský punkový
sbor Vagyny dy Praga. Jestli se v říjnu pokusím někde
nechybět, bude to na jejich oslavě patnácti let existence, v
pražském Lucerna Music Baru. V našlapaném pátečním playlistu
jsem nezaregistroval žádnou zásadní absenci, nasazení
zúčastněných pěvců bylo enormní a ohlas publika málem odfoukl
stanovou plachtu. Šapitó slušelo Vagynám. Výborný závěr
druhého dějství!
Páteční
dějství třetí: Letem světem, s koncem doma!
Páteční finále bylo náročné fyzicky, logisticky i mezinárodně–
nejprve jsem si v přívětivé atmosféře Radio 1 stanu zajuchal s
dalším z nečekaných objevů letošního ročníku Mighty Sounds,
Donny Benétem. Australský švihák co do vzhledu připomíná
kombinaci Nicka Cavea. Burta Younga a Dannyho de
Vita, hudebně je však blíže Dieteru Bohlenovi a
dalším věrozvěstům evropského diska osmdesátých let.
Chameleon z Miami Vice je ale naživo skutečně okouzlující,
Štramák retromaniak strůjcem zábavy!
Bezprostředně po té mně uhranou Prague Conspiracy, jimž
po pauze velmi prospělo intenzivní přitvrzení, strhující
energický sexy projev nové zpěvačky Anny i české texty.
K prasknutí naplněná Lucky Hazzard Stage právem hromadně skáče
jako pominutý gumídek. Bravo!
Čerstvou krev do ledva znavených žil mi na hlavním pódiu pak
nekompromisně vlije Toby Morse a jeho ikonická skate
hardcoreová parta, lakonicky zvaná H2O. Nářez nad nářez,
a já už netuším zda se potím, či pláču. Takhle vypadá
nadšení z milované práce i naprosto oddaného publika. Další
úspěch místní dramaturgie!
Sotva strávím několik příjemných chvil s břitkými psychobilly
veterány Long Tall Texans, už mně nemilosrdný čas žene
do blízkosti Jameson stage, na nikdy neselhávající Fast Food
Orchestra. Další z letošních oslavenců opět dokázali
početné publikum vyladit do totální sounáležitosti. Kouzlo
kolektivu!
Letmo jsem se v relaxační poloze posléze nechal uchlácholit
temperamentními groovy formace N.O.H.A., která v ten večer
zněla nečekaně temně, abych pak vyrazil pro poslední koňskou
dávku pátečního vzruchu. Kampak? Samozřejmě že za Elektrïck
Mann!
Končit se zkrátka nedalo jinak, než s nekorunovanými šlechtici
valašsko meziříčské kulturní scény, kteří páteční dění
na Jameson stage zakončili s grácií sobě vlastní. Jasně, bylo
to divoké, vulgární a pubertálně zastydlé, ale především
zábavné, velmi často očistně sebeironizující a po čertech
dobře zahrané a zarepované. Chlapci jsou ve formě, při síle i
charismatu. Odcházím do noci s úsměvem na rtech.
Epilog
Bizarně roztomilou tečkou mého pátku na Mighty Sounds byla
improvizovaná produkce šéfa stánku příznačně nazvaného U
zpívajícího šéfkuchaře. Tvůrce nejlepších závitků v areálu
totiž skutečně nezaváhal, zazpíval a sám se na
elektricko-akustickou kytaru doprovodil. Slyšel jsem kompletní
Stánky a vynikající interpretaci klasického hitu Když jsem já
sloužil. Na navazující přídavek v podobě Jarošovského
pivovaru se mi už ale nedostávalo sil. Na shledanou nad sobotními
zápisky!
/pokračování brzy!/
Petr
KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat