K Mighty sounds totiž chovám dlouholeté sympatie, jejichž důvodem je
především ochota organizátorů jít si vlastní cestou, bez kompromisů a
nežádoucího podstrojování širokým diváckým masám. Do někdejší husitské metropole mně nalákal
skutečně pečlivě vysoustružený line-up, jenž kromě adekvátně pestré hudební nálože,
zahrnuje nejen široké spektrum žánrů, i vyvážený poměr jmen osvědčených a
nových, ale i zajímavou kolekci divadelní, jež není jen horko těžko
poslepovanou skrumáží povrchních lákadel, ale s ohledem na dominantní
orientaci festivalu velmi dobře zvoleným, a především adekvátně dramaturgovaným
doplňkem precizního komplexu programové nabídky akce.
Pravidla hry
Hned při prvním letmém uvědomění
si šíře místního programu se okamžitě rozhoduji zpracovávat své poznámky až ex
post, nikoli průběžně – je zkrátka příliš nabito, a já nechci být povrchní a zbytečně
redukovat svůj program, ani objem následných referencí. Stejně tak si kromě
předem vytyčených programových položek, které nemíním za žádných okolností
minout, nechávám i velký prostor na improvizaci a náhodný výběr. Kvarteto
článků zahrne zážitky z jednotlivých dní i závěrečné shrnutí.
Prvotní ohledání terénu
Obvyklé popříjezdové formality
proběhly bez jakýchkoli zádrhelů, akreditace se naprosto obešla bez komplikací
a front, vše mi bylo jasně a stručně vysvětleno. Moje všetečné dotazy byly
velmi dobře a bez vytáček zodpovězeny, vycházení vstříc evidentně nemá ve svém
repertoáru jen místní nejvyšší admiralita, ale i řadové námořnictvo. Protože
ale přijíždím s předstihem ve čtvrtek, kdy přece jen ještě nepanuje hlavní
šrumec, v rámci objektivity se na akreditačním stánku i hlavním vchodu do areálu
opakovaně zastavím i v průběhu festivalu a musím konstatovat, že situace
je pokaždé identická: personál v pohodě zvládá příval návštěvníků i s ním
spojený stres. První pozitivní bod!
Ve dni čtvrtečním jsem se sotva
stihl ubytovat, v základních obrysech se zorientovat v aktuálně
budovaném areálu, a na pár okamžiků se zastavit na místní warm-up party, která
jen potvrdila můj dojem ohledně pestrosti místního publika. Míhají se tu
barevná číra, dredy, holé lebky, plnovousy, kníry, piercingy i nejrůznější tetování,
tančí se sice divoce, ale vzájemná nevraživost, ani agrese se nekoná. Tentokrát odcházím spát brzo, abych byl svěží
na ostrý start!
Pátek
Svůj Mighty sounds maraton jsem
oficiálně zahájil pod plachtou místní Monster
stage, návštěvou setu Dukla vozovny. Pardubická folk
punková úderka už dávno překročila stín Tří sester, k jejichž revivalu
bývala v počátcích své kariéry často přirovnávána. Rozjezdová letargie se
nekoná, kapela tepe energií a početné fanoušstvo rovněž. Ideální
k nastartování motoru, skáču do rytmu, a dokonce tahám z hlavy
vzpomínky na texty. Glosátorská břitkost se rozplývá, a na mém obličeji se
usazuje blažený úsměv. Tentokrát bohužel ne na dlouho.
Mé kroky následující totiž vedly
do Divadelního stanu Radia 1., na
improvizační impro rádio show 20 000 židů pod mořem. Jindy
spontánně tvůrčí improvizační skupina damáckých studentů aktuálních i čerstvě
minulých, tentokrát nebyla v příkrém rozporu se svým názvem pod mořskou
hladinou, ale pod dekou. Na festival se
sice vrátili, jejich předchozí zkušenost však v pátečním odpoledni znát
rozhodně nebyla. Čekal jsem kreativní zběsilost, ostré situační střihy,
artikulační preciznost a vynikající souhru. Dostal jsem absenci energie,
nápadů, nekoncentrovanou jevištní existenci a neochotu komunikovat
s publikem či atmosférou akce, na níž hostuji. Motivicky chatrná sbírka
obvyklých žánrových klišé by se možná dala s přimhouřením levé oční bulvy
snést, pokud by byla živelně herecky naplněna. Což se bohužel nestalo. Neprofesionální chování nehodlám budoucím
profesionálům tolerovat ani na punkovém festivalu. Nikdy. Rychle pachuť
nepovedeného divadla spláchnout notovou terapií!
A ihned tahám první příjemný
objev letošního ročníku Mighty sounds! S plzeňskými Cheers! jsem totiž dosud
neměl osobní zkušenost, a jejich ryčné celtic punkové variace na mně měly
doslova očistný účinek. Což vůbec není málo, protože díky nim jsem se zbavil
strachu návratu do prostor divadelního stanu.
Ano, vrátil jsem se a dobře jsem
udělal:
„Biodivadlo“ Napříč.cz pravděpodobně
neaspiruje na profesionální status, jejich plenérová performance Konspirační
praktiky západu ovšem přinesla přesně tu správnou dávkou teatro punkové
pakárny která je sice hravá, ale přesto si na nic nehraje. Skupina si je velmi
dobře vědoma vlastních limitů, a většinu se jim daří přetavit v pozitiva.
Pochvala za nadhled, ovládnutí prostoru, rozumnou stopáž i bezproblémovou práci
s hlasem i pohybem. Radost se vrací!
Následně se poprvé zastavím na Black Coffee Acoustic Stage, která se
nejen pro mne postupně stane jedním z nejoblíbenějších míst v areálu, na
němž se ideálním způsobem snoubí azyl relaxační zóny se skvělou hudbou.
Premiérově mně zde uhranuli Bechy s Matějem Havlíčkem tak, že
jsem zcela zapomněl na okolní rej.
Polemic s Dr.
Ring Dingem byli sázka na jistotu, a zklamání se rozhodně nekonalo.
Temperamentní tančírna s nejlepšími hity obou ikon žánru a vniknutí do
druhé třetiny pátečního mumraje. A já si skoro ani nevšimnu, že Mighty sounds
si mně začínají omotávat kolem svého line-upu…
Vyrážím objevit umístění Lucky Hazzard stage a narážím na Jenny
Woo´s Holly Flame, aka street punkovou sympaťačku z Kanady. Velice
příjemný úlovek, jemuž nechybí cit pro melodie, i frontmančin bezprostřední šarm.
Posléze je však na čase vrátit se do důvěrně známých vod.
Fast food orchestra s léty
vyrostli ve skáčkovou obdobu Vypsané fixy – snad nikdy koncertně
neselhávající, skvostně sehranou grupu, kterou zdobí neutuchající energie, i
vynikající texty. Užil jsem si to i tentokrát, díky, kluci!
Série intenzivních radostí
pátečních pokračovala na akustické scéně, kterou ovládli navrátivší se The
Airbags, a mně došlo, jak moc mi jejich koncerty v poslední době
chyběly. Skáču jak super Mario, a směju se jak Joker. Druhý velký zářez BCAS!
Pro dalšího facana humpolácké
zábavy opět vyhledávám stan Radia 1, kde už se chystá zlatá dojná kravka Jiřího
Buriana, český Chuck Norris i Míša Kulička v jednom, Kapitán Demo, jenž se
svým bratrstvem zcela očekávaně málem zdemoluje celé šapito. Láska, pokora,
sluníčko a ryzí kabaret. Můj palec zůstává i nadále ve vzpřímené poloze. Je
načase vplout do tenat noci!
Po nezbytném doplnění energie v podobě
intenzivní dávky chilli, vyrážím konzumovat poslední chody páteční hudební tabule
– několikrát se zhoupnu do rytmu jamajských reggae veteránů Inner
Circle, a když po několika písních zatoužím po dávce něčeho divočejšího,
je mi okamžitě vyhověno v Monster stanu, kde mně svou hypnoticky-agresívní
atmosférickou show totálně přejedou post
hardcore klasici Lvmen – zvíře jménem Mighty sounds je zjevně chameleon! Zubatá
z videoprojekce divoce mává do rytmu a já jsem uhranut a zasažen jak
Toširó Mifune ve finále Krvavého trůnu. Bravo!
Svou páteční festivalovou odyseu jsem
nemohl zakončit jinak než na Mighty stage, jíž si svým pekelnickým setem podmanila
jedna z největších ikon žánru psychobilly, němečtí Mad Sin. Bez ohledu na
pokročilou noční dobu infernální sdružení vedené charismatickým tlouštíkem Koeftem
vypadalo i znělo jak Tučňáci Michala Tučného na nejkvalitnějším možném pervitinu.
Odcházím do spánku totálně zmožen a vyždímán, přesto však rozradostněn.
Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat