Víkendu střed!
Je rozhodně báječné počínat blogování v Pivnici u Čápa,
v doprovodu kvalitního pitiva a v předtuše chutné krmě. Ještě
potěšitelnější jest ovšem skutečnost, že tak činím po probuzení ze dne, jenž
byl až po okraj naplněn skvostným divadlem (o kuchyni prozatím nemluvě J). Mám intenzivní
oblibu ve festivalech, jejichž program se kryje, připadám si pak jako
spolutvůrce svého menu, astronaut ve sféře divadelního bytí, i rozkošnělý degustátor
teatrálního hodokvasu. A milerád se přiznám k tomu, že včera jsem nikterak
nechybil…
Zlatý drak v podání Slováckého
divadla rozpřáhl v Redutě sebevědomě svá
blanitá křídla jak na módním foto shootu pro Bestiář roku 2016, aby tak
jednoznačně dokázal, že směr, jímž ho novotou svištící lodivod Michal Zetel kočíruje, je více než správný. Přesně vyvážená směs divadelní epiky, grotesky, storytellingu, i precizně dávkovaných emocí suverénně definuje aktuální vysokou formu uherskohradištské divadelní grupy i totální souznění s vybroušeným stylem páně Schimmelpfenniga. Inscenační radost velkou navíc povýšila i finální degustace pokrmů, které herci během inscenace připravili: kari i polévka byly naprosto bez výhrad. Nadmíru povedené odpoledne tak v Redutě kazila jen jediná věc, a sice chabá účast divácká. Potenciální pozorovači/čky zřejmě zůstali/y na zahrádkách, zkoušeli/y vodu na koupalištích, drezúrovali/y leguány nebo se spolu povalovali/y doma. Jejich škoda!
Následujícím chodem v mém divadelním menu se nestali skvostní Bratři Karamazovi, jež viděl jsem již loni (díky Ti, Divadlo evropských regionů!), uhdeovsko-morávkovská janáčkovina Leoš aneb Tvá nejvěrnější, domácí Gilgameš/Dido a Aeneas či novým vedením Městského divadla Kladno zákeřně zaříznutý inscenační duet Otec/Matka, přednost tentokrát dostal nášup muzikálový, jenž se stal zároveň důvodem pro mou vůbec první návštěvu prostor Městského divadla Brno. A že se děly věci!
Zlínská (a bezesporu kvalitní!) inscenace si na své hodnocení z mé klávesnice ještě odstavec počká, chci se teď na chvíli věnovat konzumnímu MdB chrámu. Moment malý, už to mám, z kapsy náprsní pozvolna vytahuji...a jest to bizár! To pozitivní na startu: slušné víno a obsluha kiosku i divadelního klubu. Milá pokladní a páni z ostrahy. Velmi odměřené uvaděčky rozmrzelé snad z toho, že je plno (obří WTF?) a coby vrchol intenzivně nepříjemná (a řvoucí) inspektorka hlediště. Opravdu nikoli KlariN friendly. Zlín naštěstí zachraňuje můj večer!
Malované na skle, polských autorů Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové, v adekvátním přebásnění Jaromíra Nohavici, je sice spíše teoretickou disputací nad podstatou mýtu, napsanou v tradici křesťanského pop-rock-folku 70. let, než dobře vyprávěným příběhem, zlínská sehraná divadelní kumpanie se ovšem přes všechna polena a rozhoupané háky zákeřně předlohou nastražené dokázala hravě přenést. Pod vedením vlastní neohrožené kapitánky Hany Mikoláškové (která se v krizi ujala i jedné z rolí - a skvěle!), a za příkladné dramaturgické péče palubního důstojníka Vladimíra Fekara, byl trouchnivějící repertoárový relikt přetaven v energickou aktuální jevištní šou, v níž nechyběla syrovost, jiskřivý humor (mj. nejmenovaný leader Teamu coby zaklínadlo jak z Harryho Pottera) i neurážející aktualizující narážky. Výborně fungovala živá hudba, produkovaná samotnými herci (Markéto Kalužíková, Tvůj cimbál je tak nehorázně sexy :-)!, o base Marka Příkazského ať stejně mluví jiní/né:-)). Naprosto funkční žánrový rozptyl, jenž s bezprostřední lehkostí fúzuje folklór, rock, reggae i pop, dodal sobotnímu večeru potřebnou šťávu i styl. I muzikálové publikum brněnské snad rovněž konečně zjistilo, že není David jako David. Zapomeňte na obtloustlého, olysalého, hitmakera s céčky, a věnujte pozornost Tomáši Davidovi. Thálii, na níž byl za svého Jánošíka nominován sice nakonec ulovil někdo jiný, to ale vůbec nevadí. Kam se hrabou všechny decibely cova-coly světa na tohohle kluka se sekyrou a Les Paulem. Jsem intenzivně rozradostněn tím, že má první návštěva Městského divadla Brno, byla zároveň návštěvou Městského divadla Zlín. Děkuji Vám velmi!
Svou absenci na Karamazovcích z klubu činoherního jsem vzápětí vykompenzoval parádním večerem v klubu divadelním i přilehlých podnicích zábavních, i s částí jejich hereckého obsazení, jíž jsou mí milí přátelé. O tom se ale na blogu podrobně nemluví....
Tudíž nashle!
Žádné komentáře:
Okomentovat