KlariNův mazec! v Divadelním světě: Procházka, Přízraky, studentstvo a Faust

Nedělní vynikající oběd u Čápa (viz. zápisek předchozí, jitrnice s bramborem a zelím) byl jen vítanou ouverturou před událostmi nabitým svátečním dnem. Nejprve mne čekala komentovaná poetická prohlídka po stopách života a tvorby Zdeňka Rotrekla, konaná v rámci festivalu Meeting Brno 2016, u příležitosti propagace naší inscenace Podezřelá krajina s anděly, a za laskavé přítomnosti a průvodcovského vedení jeho syna. Já sám jsem se shodou náhod stal protentokrát recitátorem krásných veršů páně Rotreklových (Wolkrův Prostějove, vidíš to?). Pohyb na skoro letním slunci byl adekvátní pohybovou aktivitou kompenzující předchozí kalorickou nálož.

                Po básnivě turistickém výkonu jsem se na několik decentně zasněných chvil zastavil na populárním meeting pointu U poutníka v družném rozhovoru, jenž mi částečně nahradil poněkud absentující festivalovou atmosféru, s drahými přáteli Veronikou Štefanovou, Honzou Hájkem, Ondřejem Elbelem a dalšími. Příjemně strávený čas uprchl s vervou k prameni pádících zeber, a záhy nastala chvíle mého odchodu zpět do divadelních slují.

Mým dočasným útočištěm se staly útroby Husy na provázku, kterou v podvečer ovládly Ibsenovy Přízraky v podání loučícího se Městského divadla Kladno v podobě, jakou jsme měli rádi a obdivovali ji (Danieli Přibyle, srdečně Vám děkuji!). Fričova hravá a hrající si režie propůjčila obstarožní předloze skandinávského misogyna slušivou apartní kamizolu psychologicky-thrillerové ražby, která byla s filigránskou přesností ve vypjatých momentech náležitě grotegizována. S explozivními výtrysky režijní imaginace si velmi dobře porozuměl i zúčastněný herecký kvintet, který se bezprostředně stal jedním z přirozených zdrojů emocí, zjitřených nad politicky řízeným rozpadem vynikajícího divadelního kolektivu. Za malé mínus lze označit úvodní čtvrtinu inscenace, kdy minimalistické jevištní aranže ve spojení se sáhodlouhými promluvami postav a převládající stísněnou dusností zvoleného prostoru místy vedly k občasným poklesům divácké bystrosti. Potemnělá atmosférická divočina však nakonec nabyla vrchu. Ibsen sexy jako dlouho už ne!

   Pořád si sice stojím za názorem, že překrývající se představení jsou důkazem víry v diváka, i programové kolize se ovšem musí organizovat s rozumem. A skutečnost, že se kryly dvě různé inscenace stejného režiséra, mi přijde jako nežádoucí žonglování se zbytečným tříštěním publika, které by si jistě rádo vychutnalo kompletní tvůrcův festivalový profil. Má divadelně-světová neděle byla posléze zakončena neformálním pohovorem nad jedním z nejlepších nakládaných hermelínů v Brně, v divadelním baru na provázku Husy. Vivat Dalibor!

Pondělí mne uvítalo zážitkem původně neplánovaným, o to však příjemnějším: předváděčky 2. ročníku hereckého ateliéru JAMU, pedagogicky vedené Lukášem Riegerem, Michalem Zetelem, Evou Jelínkovou a Davidem Strnadem, byly skvěle se Shakespearovými dialogy (ve dvou případech monology) strávenou sedmdesáti minutovkou, která je zároveň intenzivním příslibem věcí příštích. Už ve druhé čtvrtině svého studia totiž všichni zúčastnění dokazují svojí schopnost setrvalého uměleckého růstu i tendenci rvát se o pozornost publika. Skvělejší do týdne start jsem si snad ani nemohl přát. Skvostná předehra večerního Fausta!

Labutí píseň nedávno zesnulé ikony slovinské divadelní režie Tomaže Pandura, je jednou z produkčně nejnáročnějších položek letošního ročníku Divadelního světa Brno. Výtvarně velkorysá inscenace nalezla ideální přístřeší v Janáčkově divadle, a rozhodně ji lze označit za vrchol aktuální programové kolekce, o výsostně moderní divadelní kus však nejde. Scénografie vyvolává jasné reminiscence na dílo Josefa Svobody, precizní projekce už nikoho neohromí, práce se živly je vzrušující jen dočasně a časová transpozice směrem k současnosti je nepříliš důsledná. Inscenaci nikterak neupírám sugestivní atmosféru, vtipnost zcizujících komentářů, kostýmní hravou emo-evokaci, ani funkční využití hudby, zastřít však nemohu, že čekal jsem víc. Víc hraní, méně vyprávění, větší část režijní imaginace a méně provozního kusu. Intelektuální vzletnost nezachrání vše. Radost mám z černých balónků, a výkonů Fausta (Igor Samobor), Mefistofela (Branko Šturbej), a Margarety (Polona Juh). Vlastně to není vůbec málo ale…úterý dobré všem!

KlariNův mazec v Divadelním světě: Ze soboty na neděli!

Víkendu střed!

                   Je rozhodně báječné počínat blogování v Pivnici u Čápa, v doprovodu kvalitního pitiva a v předtuše chutné krmě. Ještě potěšitelnější jest ovšem skutečnost, že tak činím po probuzení ze dne, jenž byl až po okraj naplněn skvostným divadlem (o kuchyni prozatím nemluvě J). Mám intenzivní oblibu ve festivalech, jejichž program se kryje, připadám si pak jako spolutvůrce svého menu, astronaut ve sféře divadelního bytí, i rozkošnělý degustátor teatrálního hodokvasu. A milerád se přiznám k tomu, že včera jsem nikterak nechybil…

                    Zlatý drak v podání Slováckého divadla rozpřáhl v Redutě sebevědomě svá blanitá křídla jak na módním foto shootu pro Bestiář roku 2016, aby tak jednoznačně dokázal, že směr, jímž ho novotou svištící lodivod Michal Zetel kočíruje, je více než správný. Přesně vyvážená směs divadelní epiky, grotesky, storytellingu, i precizně dávkovaných emocí suverénně definuje aktuální vysokou formu uherskohradištské divadelní grupy i totální souznění s vybroušeným stylem páně Schimmelpfenniga. Inscenační radost velkou navíc povýšila i finální degustace pokrmů, které herci během inscenace připravili: kari i polévka byly naprosto bez výhrad. Nadmíru povedené odpoledne tak v Redutě kazila jen jediná věc, a sice chabá účast divácká. Potenciální pozorovači/čky zřejmě zůstali/y na zahrádkách, zkoušeli/y vodu na koupalištích, drezúrovali/y leguány nebo se spolu povalovali/y doma. Jejich škoda!

                 Následujícím chodem v mém divadelním menu se nestali skvostní Bratři Karamazovi, jež viděl jsem již loni (díky Ti, Divadlo evropských regionů!), uhdeovsko-morávkovská janáčkovina Leoš aneb Tvá nejvěrnější, domácí Gilgameš/Dido a Aeneas či novým vedením Městského divadla Kladno zákeřně zaříznutý inscenační duet Otec/Matka, přednost tentokrát dostal nášup muzikálový, jenž se stal zároveň důvodem pro mou vůbec první návštěvu prostor Městského divadla Brno. A že se děly věci!

             Zlínská (a bezesporu kvalitní!) inscenace si na své hodnocení z mé klávesnice ještě odstavec počká, chci se teď na chvíli věnovat konzumnímu MdB chrámu. Moment malý, už to mám, z kapsy náprsní pozvolna vytahuji...a jest to bizár! To pozitivní na startu: slušné víno a obsluha kiosku i divadelního klubu. Milá  pokladní a páni  z ostrahy. Velmi odměřené uvaděčky rozmrzelé snad z toho, že je plno (obří WTF?) a coby vrchol intenzivně nepříjemná (a řvoucí) inspektorka hlediště. Opravdu nikoli KlariN friendly. Zlín naštěstí zachraňuje můj večer!

               Malované na skle, polských autorů Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové, v adekvátním přebásnění Jaromíra Nohavici, je sice spíše teoretickou disputací nad podstatou mýtu,  napsanou v tradici křesťanského pop-rock-folku 70. let, než dobře vyprávěným příběhem, zlínská sehraná divadelní kumpanie se ovšem přes všechna polena a rozhoupané háky zákeřně předlohou nastražené dokázala hravě přenést. Pod vedením vlastní neohrožené kapitánky Hany Mikoláškové (která se v krizi ujala i jedné z rolí - a skvěle!), a za příkladné dramaturgické péče palubního důstojníka Vladimíra Fekara, byl trouchnivějící repertoárový relikt přetaven v energickou aktuální jevištní šou, v níž nechyběla syrovost, jiskřivý humor (mj. nejmenovaný leader Teamu coby zaklínadlo jak z Harryho Pottera) i neurážející aktualizující narážky. Výborně fungovala živá hudba, produkovaná samotnými herci (Markéto Kalužíková, Tvůj cimbál je tak nehorázně sexy :-)!, o base Marka Příkazského ať stejně mluví jiní/né:-)). Naprosto funkční žánrový rozptyl, jenž s bezprostřední lehkostí fúzuje folklór, rock, reggae i pop, dodal sobotnímu večeru potřebnou šťávu i styl. I muzikálové publikum brněnské snad rovněž konečně zjistilo, že není David jako David. Zapomeňte na obtloustlého, olysalého, hitmakera s céčky, a věnujte pozornost Tomáši Davidovi. Thálii, na níž byl za svého Jánošíka nominován sice nakonec ulovil někdo jiný, to ale vůbec nevadí. Kam se hrabou všechny decibely cova-coly světa na tohohle kluka se sekyrou a Les Paulem. Jsem intenzivně rozradostněn tím, že má první návštěva Městského divadla Brno, byla zároveň návštěvou Městského divadla Zlín. Děkuji Vám velmi!

                     Svou absenci na Karamazovcích z klubu činoherního jsem vzápětí vykompenzoval parádním večerem v klubu divadelním i přilehlých podnicích zábavních, i s částí jejich hereckého obsazení, jíž jsou mí milí přátelé. O tom se ale na blogu podrobně nemluví....

Tudíž nashle!     

  

KlariNův mazec v Divadelním světě: Vzhůru do víru!

Přiznám se bez mučení pokleslými popěvky Dua Yamaha

 a podobných pseudohudebních pazgřivců, že včerejší rodinně hypnotická atmosféra "festivalu v zahradách lidských hodnot" Dobrý den Kociánko mne natolik nadchla, že jsem start vlastního putování Divadelním světem Brno odložil až na dnešek. Tisícročná včela mnohokrát odpustí, ale z náruče pohody, jenž u mně zažehla Zlatovláska, a nadále pak přiživovala řada přátelských setkání, korunovaných excelentními koncertními sety Už jsme doma a Poletíme?, prostě nešlo uniknouti. Dnes už ale naplno vnořím se do festivalového kvasu, jenž pro Vás, vážené šňupačstvo písmenného prachu, budu zde čile reflektovati. A co nás tedy v programově řádně nabité sobotě čeká?

1) Party narozeninová! (Husa na provázku po celý den)

    Milan Uhde se dožívá životního jubilea a Husa na provázku  mu upekla luxusní dort, v podobě souborného uvedení opulentního inscenačního projektu Kde Shakespeare můj? Už jde..., který je cyklem scénických črt, který nabízí jak dramatizaci části nedávno vyšlých pamětí Co na sebe vím, textů psaných „na zapřenou“, jako je Prodaný a prodaná, her vzniklých v letech 80. a 90., až po obnovenou premiéru textu napsaného pro Provázek naposledy inspirovaného životem Leoše Janáčka. Všechno Nejlepší Milane, a hodně dechu na svíčky i další hry!   

2) Německá čína z Uherského hradiště (16:00, Reduta)

       Slovácké divadlo z Uherského Hradiště přiváží na Divadelní svět Brno jednu ze svých nejčerstvějších inscenací, Zlatého draka v režii svého ředitele a (někdejšího Burana) Michala Zetela. Naštěstí nejde o nežádoucí resurekci scénického opusu hololebého žongléra s pofidérními runami Daniela "Žita" Landy, ale o jevištní adaptaci textu aktuálního vládce německo-jazyčné dramatiky, Rolanda Schimmelpfenniga, jehož hry v současné době skvěle tvrdí brněnskou divadelní muziku v Buranteatru (Létající dítě, Cena Marka Ravenhilla za rok 2014) a Redutě (Kdyby tak, a co pak). Zavítejte do restaurace Zlatý drak!

3) Domácí zlato! (19:00, Janáčkovo divadlo)

        Opera Národního divadla Brno se na probíhajícím ročníku Divadelního světa blýskne inscenačním diptichem uměleckého šéfa souboru Jiřího Heřmana Gilgameš/ Dido a Aeneas, který byl čerstvě poctěn prestižním titulem Sukces měsíce v Divadelních novinách. Dva proslulé mýty, dvě neortodoxní operní zpracování, jevištní setkání Bohuslava Martinů a  Henryho Purcella, a na dvě stě tun imaginace. Račte vstoupit!

4) Na zboj! (19:00, Městské divadlo Brno

     Pro všechny rebely, bitkaře i romantické duše, přiváží do sobotního večera Městské divadlo Zlín legendami opředeného krále všech východoevropských loupežníků (Nikolo Šuhaji promiň), Juraje Jánošíka, ve slavné muzikálové verzi Malované na skle, autorského tandemu Ernest Bryll -  Katarzyna Gärtnerová a přebásnění Jaromíra Nohavici. Láska a smrt v suverénním režijním podání Hany Mikoláškové a energické herecké interpretaci jednoho z nejsehranějších hereckých souborů v zemi. Co víc si přát?

3) Rodinná po(k)uta (Mahenovo divadlo, 20:00)

     Adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových z pražského Činoherního klubu (režie: Martin Čičvák, premiéra 20. února 2015), považuji za jeden z absolutních uměleckých orgasmů loňské divadelní sezóny. V jeho epicentru sice stojí Juraj Kukura v klíčové úloze starého ďábla Karamazova, ale prosím, nenechte se mýlit! Představení stojí na naprosto sehraném a vyrovnaném hereckém týmu, jenž v současné divadelní produkci snad nemá obdoby (Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová, Natálie Puklušová, Matěj Dadák, Michal Čapka/Igor Orozovič, Jan Hájek, Martin Finger). Dostojevský nadčasový stejně intenzivně, jako v navazujícím druhém dílu volného inscenačního cyklu, redutních Běsech (NdB, premiéra 17. 12. 2015). Nebojte se literatury, a nechte se proplesknout. MFD navždy! 

Zítra už první reflexní ve(r)sta!

KlariNův mazec v Divadelním světě: Prolog!

A jest to tu, vážení a milí,

 KlariNův mazec se startem festivalové sezóny opět ožívá, a na stránkách svých, ze spánku ledva probuzených, a od návalu prachu precizně očištěných, Vás opět bude zahrnovat reflexemi svých kulturou zaplněných dní. Začínáme právě teď, na startovní čáře dalšího ročníku festivalu Divadelní svět Brno. V prologu tomto mám pro Vás programové tipy na první festivalový den. A nebojte se, pokud vím, lupeny na představení ještě k ulovení jsou. A jest se na co těšit! Menu je lákavé, račte si vybrat:

a) pro rodinné kolektivy: Amundsen kontra Scott, divadlo Drak, Hradec Králové, 16:00 a 18:00, Městské divadlo Brno.

    Divadlo Drak je už mnoho let naprostá záruka excelentního zážitku pro diváky velké i malé, mladé i staré. Pro hravou režii Jakuba Vašíčka mám navíc dávnou slabost a rozhodně v tom nejsem sám. Navíc v slunečně přívětivém jarním počasí dokáže vzrušující bitva o trůn vládce jižního pólu příjemně osvěžit rozpálené údy. Vzhůru za Draky!

b) pro nedoslýchavé (a notoricky zapomnětlivé): Slyšení, Komorní scéna Aréna, Ostrava, 19:00, divadlo Reduta.

    Černý oř aktuálně probíhající sezóny, jenž spásl vavřínové věnce takřka v kompletní sadě divadelně-soutěžních disciplín. Co zbývá dodat? "Hra Tomáše Vůjtka v roce 2013 získala 3. místo v soutěži o Cenu Alfréda Radoka. Kariéra nacistického zločince, jenž chce samotnému Pánubohu vylíčit svou verzi událostí, je konfrontována s osudy Židů, kteří byli vyvezeni v roce 1939 do tábora v Nisku nad Sanem, kam směřovaly první Eichmannovy transporty. Ten vůbec první byl vypraven z Moravské Ostravy 18. října 1939."

c) pro hledající (se): Small town boy, Divadlo letí, 19:30, Hadivadlo

    Německá dramatická kometa Falk Richter je zpátky v Brně s jednou ze svých nejčerstvějších prací,  divadelní youtube party Small town boy. Pod vedením generačně i ideově spřízněného režiséra (a bývalého uměleckého leadera Hadivadla) Mariána Amslera se kvarteto krásných a talentovaných bude sympaticky (sebe)ironickým způsobem vyrovnávat se svými traumaty a strachy. Radost intenzivní!

d) pro odvážné a tancechtivé zoology: Tisícročná včela, Divadlo Andreja Bagára Nitra (SR), 19:00, Městské divadlo Brno. 

     Je románová freska Petera Jaroša (a jedno ze zásadních děl československé kinematografie) ideálním východiskem pro velkoformátový muzikál? Napoví Nitranský opus, režírovaný Martinem Kákošem v evidentní náklonnosti k bednárikovské jevištní gesci. Obavu mou vzbuzují jména autorů hudby a textů (Vašo Patejdl a Kamil Peteraj), dramaturg Svetozár Sprušanský (jindy rovněž respektovaný divadelní režisér) snad na pozoru byl. Uvidíme!

  

e) tip speciální: Pro všechny, jimž se dnes nechce do zatemnělých divadelních slují, je zde druhá páteční brněnská krása, 6. ročník festivalu Dobrý den Kociánko, na němž se  spolu s řadou dalších umělců (mj. skupiny Už jsme doma, Poletíme?, Rózinky, divadelní grupy Cirkus legrando, Knock Knock a další), se slavnou pohádkovou inscenací Zlatovláska od 15:00 představí i (mé milé domácí) Národní divadlo Brno. Dorazte všichni!

"