KlariNovo Vánoční pohádkové recenzování 2017: Anděl páně 2!

A už tu zas, KlariNovo tradiční Vánoční pohádkové mini-recenzování! Letos vykopáváme někdejším kino hitem, divácky mega úspěšným pokračováním Strachova náborového video spotu, kombinovaného s nebesky-pekelnou bromancí.

  

Dobré zprávy na úvod: ústřední milostné dvojici jde variování klasického vztahového vzorce „co se škádlívá, rádo se mívá“ i po letech stále na výbornou.  Skvostně se vykrádající tvůrčí tandem Trojan-Dvořák je zde navíc na trio vhodně doplněn Annou Čtvrtníčkovou, jež představuje vítané zpestření, potvrzení pravdivosti přísloví o nedaleko se koulejícím jablku (jak případné vzhledem k ději!), i velký příslib do budoucna. Třetím pozitivem je přítomnost mé oblíbené Vicy Kerekes, bohužel předabované a herecky opět odsouzené být především objektem – tentokrát chtivosti anděla, čerta, Polívky i párkaře (zjevný jazykový purista Jiří alespoň neměl Strach ji nechat hrát, byť především očima a úsměvem – Pavla Lišku nepředabovali asi proto, že záporák česky mluvit nemusí). 

Šarmantní Vicou výčet kladů v podstatě končí. Se změnou na postu scénáristy, kdy Lucii Konášovou vystřídal sám režisér ve spolupráci s Markem Epsteinem, s nímž se ostatně již léta chystají filmově cizopasit i na druhém z národních pohádkových klasiků Karlu Jaromíru Erbenovi (Anděl páně vznikl volně na motivy jedné z prací Němcové Boženy, pozn. KlariN.), respektive Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém (stále doufám v trio Jiri Havelka, Tomáš Jeřábek a Petr Prokop!, jištěné Ondřeji Bauerem a Cihlářem coby princem a čarodějem :-)), bohužel došlo k ústupu hravosti a vzestupu polopatičnosti, okaté náboženské propagace, špatně skrývané rutiny a dokonce fekálního humoru (holub!). 

Naopak nezměnil se naprosto odpudivý vizuál, jenž v kině nemá co dělat, a v prvním díle Strachovy pohádkové ságy se dal omluvit jen skutečností, že ten byl původně určen pouze pro televizní obrazovky a do kin nasazen až rozhodnutím na poslední chvíli. Strach a spol. jen opakují a násobí již jednou viděné - Petronel a Uriel jsou i nadále vtipně popletení, dlouho pasívní trotli, předchozí návštěva Země v nich zjevně žádné stopy nezanechala. Množí se příklady tvůrčí laxnosti – klíč od očistce za dortík jablečňák – prohřešek zvíci hlavního konfliktu, generické záporácké trio Majer-Taclík-Liška, či na volnoběh běžící zlý kapitalista Boleslava Polívky – v tomto alibistickém marasmu spoléhání se na osvědčené recepty potěší alespoň čestná miniatura Viktora Preisse.

 Prvoplánový princip nomen omen, kdy svaté představují celebrity týchž jmen se Strach v jiném gardu tentokrát dílčím způsobem snaží aplikovat i na prosté lidstvo – asi proto zmíněného párkaře –pozitivního stalkera, hraje Vojta Dyk.

 Druhý Anděl páně je podobný případ jako Svěrákovi Tři bratři – v tuzemském kontextu v podstatě představuje aktuální žánrovou špičku, což je depresivní. Anděla páně 2 jsem byl schopen alespoň dosledovat. Jednou a těsně. Sice lepší než s Troškou do m-lejna, je(n)ž ovšem nedaleko jest, na milion diváků nehledě (ten měly Babovřesky bezmála taky!) Nazdar zítra, u Nejlepšího přítele!