Po
pětihodinové cestě z Hradiště Uherského, jež byla vyčerpávající, nikoli
však nepříjemná (děkuji tímto Lukáši Černochovi a jeho rodinné crew, za laskavé
poskytnutí místa v automobilu na trase Náchod-Hronov), jsem se ocitl přímo
v lůně další mojí oblíbené festivalové obsese, 86. ročníku Jiráskova Hronova. Oblíbený divadelní maraton mi ovšem nepřinesl
zrovna chutný úvodní chod. Antikrys rodinného
souboru Rámus a Krtek, uvedený
v prostorách chvályhodně resuscitovaného komorního prostoru Myšárny, který byl na JH nepochopitelně
nominován z Loutkářské Chrudimi, je brutální jevištní penetrací dykovských
motivů do podoby pokleslé komunální satiry, kdy nasazení dětských představitelů
je na hranici zneužití. O pokročilé loutkařině lze v případě na první
dobrou použitých ponožkových krys rovněž pochybovat, mytičnost, temnota či
dokonce snad jevištní magie či tragický osten pak absentoval zcela.
První programový fail naštěstí
následně vystřídala naopak velmi dobře zvolená Fraška o Dušanově duši (doplňkový program), rychle se etablujícího
pražského souboru Spektákl,
v režii Jana Holce. Kvůli nepřízni počasí musela být sice původně
plenérová produkce přesunuta do prostor Čapkova sálu (díky organizátorům za
povedenou improvizaci), na výsledku se to ovšem nikterak negativně nepodepsalo.
Spektákl mi ve smyslu pozitivním v lecčems připomíná Geisslers Hofcomedianten v jejich počáteční poloprofesionální
fázi. Vaší pozornost si výborně sehraná herecká kumpanie rozhodně zaslouží,
nesporným pozitivem Dušanovy duševní eskapády je přesné pochopení žánru,
nakažlivá energie sehraného kvarteta, i adekvátní vyvážení komiky drastické i
neperverzně erotické, která ve mně naštěstí rozpustila veškerou žluč, vyplavenou
předchozím Antikrysem. Po krátké návštěvě legendární hronovské osvěžovny Triton jsem se následně odporoučel ve
směru spát!
Divadlo Spektákl: Fraška o Dušanově duši!
Pondělí mne bohužel zastihlo ve
stavu značné únavy z předchozího cestování, proto jsem přistoupil
k programu opatrně a podstoupil toliko jen představení jedno. Tempus
fugit, zahraniční host z německého
Lörrachu přivezl do Hronova Sen noci Svatojánské v režii Václava
Špirita, jak stylistický relikt z roku 1974. Naprosto nechápu, proč je
opět do Hronova přivezena cizokrajná programová akvizice, v níž je hlavním
výrazovým prostředkem jazyk. Pro neněmčináře byla povrchní scénická adaptace
Shakespearovy komedie rozmarné i temné značně ubíjejícím, dosti muzeálním
zážitkem, který oživovala jen evidentní herecká připravenost jejích aktérů, zejména pak představitelky Puka (bohužel se mi nepodařilo zjistit, která z dvojice v programu uvedených hereček v mé repríze hrála). Rychle zapomínám na místní přehlídku
inscenačních klišé, a s nadějí vyhlížím úterý.
Super Puk!
A následně skutečně jest lépe!
Inscenace Bim Bam Bom, vzešlá na Hronov z Popelky Rakovník sice poněkud
trpí totální absencí dramaturgie a příliš volně seřazenou skrumáží nápadů
(režie: Martin Švejda), poetickou scénickou
črtu však do ranku kvalitního divadla posouvá vespolné charisma tria hereckých
aktérek, i neokázalý a nijak brutálně akcentovaný humor. První libůstka ve dni,
kdy na nechválu nedojde!
Crash, boom, bang? Bim, bam, bom!
Následující inscenace Ušubraná, divadelního souboru Děvčátko
a slečny, doporučené ze Šrámkova Písku, je totiž čistokrevným inscenačním hitem.
Její inspirační východiska, jimiž se stala poezie milostná i lascivní rozhodně
nepatří mezi triviální divadelní sjezdovky. Holky jsou rozhodně jevištně sexy,
na nežádoucí oplzliny však naprosto nedojde. Pozorná režie Jarky Holasové je uměřená, veškeré náznaky jsou především vtipné,
coby divadelní ekvivalent kvalitního, skvěle servírovaného sektu. Přístupnost
od let patnácti bych ovšem striktně dodržoval, proto mne přítomnost podstatně
mladších diváků a divaček poněkud zarazila. Divadelní ostraho, příště lépe
hlídej!
Ušubraná, radost velká!
Úterní večer jsem zakončil
v Myšárně, kriticky-reflexní návštěvou inscenace Jídelna aneb vařím, vaříš, vaříme, pražského souboru KUK! (nominace
z Mladé scény Ústí nad Orlicí). Svěží orwellovská variace v sebejisté režii
Ivany Sobkové dostala v Hronově
vzhledem ke stupňujícím se stížnostem na letošní festivalové stravování neopakovatelně
aktuální příchuť. Na hereckém souboru už sice místy byla znát únava
z velkého počtu na Hronově odehraných repríz, jejich nadšení pro
zvolené téma však bylo evidentní i náležitě nakažlivé. S radostí tleskám,
a následně odcházím uspokojen spáti. Hronove díky!
Vaříme Orwella a pěkně nám to jde. Čistá hra!
Pokračování příště!
Petr KlariN Klár
Žádné komentáře:
Okomentovat