Víření bubnů z filmové školy: Díl první – pátek a sobota!

Je to tak! Jsem zase zpátky ve své nejoblíbenější filmové Mecce. (Berlín i Vary jistě prominou). Jasně, již 44. letní filmová škola se ani tentokrát neobejde bez mé přítomnosti a tím pádem i tradiční série deníkových zápisů. Počtení příjemné přeji Vám všem!

Páteční letmé dotyky

Svou letošní uhersko-hradišťskou existenci jsem načal opatrně – coby láhev skutečně exkluzivního vína. Po vykonání klasických příjezdových akreditačních formalit, jejichž průběh se obešel bez zádrhelů a následné kompletaci vlastní stanové rezidence, jsem vyrazil nasávat první zážitky - ze dvou skandinávských gigantů filmové režie, jimž letos LFŠ věnuje vlatsní sekce, jsem se protentokrát rozhodl pro mladšího z nich a jal se tedy ochutnat panická jablka juvenilní tvorby Larse von Triera. Slavnostní úvod bloku byl ověnčen přítomností dánského velvyslance Ole Frijs-Madsena, hlavního dramaturga LFŠ Jana Jílka, a především kurátora sekce, předního odborníka na enfant terrible dánské kinematografie, Petera Schepelerna. Ten ve stručnosti, komplexně a vtipně představil specifika Trierovy filmové etapy dětské a univerzitní, v níž i přes mládí budoucího lamače konvencí byly jasně zřetelné typické obsesivní jevy jeho autorského rukopisu. Pokud mi to nabitý program letního filmového šílení dovolí, hodlám se do hlubin trierovských běsů nořit opakovaně. Úvodní vplutí bylo sarkastické, rozmarné i vtipné.

Poznámka k letošní festivalové znělce – je krátká, ostře pointovaná, a vtipná. Chválím!

Na jazyku noční můry

Sekcí, jíž mi letošní LFŠ udělala radost největší, jsou Půlnoční delikatesy, jež mají podtitul Stranger film, a jsou zasvěceny dětským hororům, a teenagerským morbiditám, ať už v podobě popkulturních kultů z dob mého vlastního dospívání, nebo jejich ideových nástupců. Vykopávacím snímkem série laskomin se v pátečním čase půlnočním stal snímek režisérů Johna Hougha a Vincenta McEveetyho Lesní duch (The Watcher in the Woods) z roku 1980. Adaptaci hororového románu Florence Engel Randallové, si sice řada přítomných včetně šéfredaktorky Filmových listů tradičně spletla se slavným žánrovým milníkem Sama Raimiho, jenž se v tuzemské, původně ještě neoficiální distribuci objevil mj. i pod totožným názvem, britsko-americká koprodukce, vzniklá pod Disneyho produkčními křídly. Film disponuje výbornou postviktoriánskou atmosférou, jež je esteticky velmi úzce spjata s poetikou Hammer films, a bezchybným castingem. Ryzí dětskou děsivost kazí jen zbytečně idylický závěr, v němž se nad dosud převládající dusivou temnotou rozklene všeobjímající a zbytečně doslovná duha. První UH večírek roku 2018 mně uvítá spokojeného a náležitě natěšeného na věci příští. A taky – Konibar, aneb místní skanzen restaurační kultury má otevřeno, a láká k pravidelným návštěvám. Radost!

Sobota v rytmu čardáše

Protože jsem se prozřetelně vybavil zatemněným stanem, jenž odpuzuje sluneční světlo, nadto bydlím ve stínu a tenata zahajovací party mne propustila až hodně nad ránem, užil jsem si přívětivé náruče spánku až do času poledního. Poté však již nastal čas vyrazit za probuzením. K tomuto účelu mi skvěle posloužil proslulý propagandistický akční epos pánů Kadára a Klose Únos. Technicky dodnes poměrně zručné, scenáristicky tendenční až běda. Zábava k popukání, z níž ovšem mrazí, mj. i z evidentní ochoty slavných herců podílet se na ní. Je velmi důležité připomínat si podobné „klenoty“ domácí kinematografie. Sekce Roztržená opona je další z ozdob na pomyslném stromě letních filmových Vánoc.

Pravidelná dávka Juraje Jakubiska

Následně si dopřeji další z vlastních LFŠ tradic a vypravím se na projekci filmu Juraje Jakubiska. V roce letošním jde o celovečerní debut východoevropského Felliniho epigona, snímek Kristové roky z roku 1967. Jakubiskova bohémská teatralita mně nehorázně baví do zhruba dvou třetin filmu, pak už je poněkud repetitivní. Jana Stehnová-Čechová je zde však okouzlující navždy. Když zrovna není před kamerou, znatelně zesmutním.

Láska ve sportovní hale

Poprvé svou barevnou hlavu strkám do programového boxu s nápisem muzikál a okamžitě se zamiluji. Hairspray Adama Shankmana mně dosud míjel, a zpětně toho mohu jen litovat. Naše setkání totiž pro mě skončilo drtivou porážkou. Během první minuty jsem byl stržen lavinou jednoznačně pozitivních emocí, a pak už jsem v podstatě nepřestal tančit. Celé dvě hodiny filmové stopáže jsem sebou potrhle trhal a usmíval se jak oběžnice na humus. Jasně, John Travolta v ženské roli trochu ruší, ale koho to zajímá, když skvostně tančí i hraje? Zvláštní je že přesně to, co mně bezbřeze irituje na Pomádě, nebo Mamma Mia, mně v případě Hairspray dokáže nadchnout. Možná je to pro lehkost, s níž na sebe muzikál nabaluje vážná témata, nejspíš i nesporný šarm všech zúčastněných. Jsem si každopádně jist jednou věcí. LFŠ mně obdarovala rozkoší i láskou. Díky!

Hudební dary a půlnoční děs

Bylo jasné, že zážitek z Hairspray si zaslouží řádně vstřebat, a proto jsem čas večerní zaslíbil večírkové předehře v podobě přátelské návštěvy Konibaru a inspekci na koncert Davida Kollera. Narozdíl od loňského fiaska s B-side Bandem a Vojtou Dykem bylo nazvučení letošního koncertního otvíráku velmi slušné, stejně jako nasazení předního rockového barda i jeho doprovodné kapely. Koncertní set se tradičně skládal z Kollerovy tvorby sólové, i songů nedávno znovuzrozené vévodkyně českého pop rocku Lucie, přidávala se nepřekvapivě Amerika (za níž jsem vyhrál pivo), a hymna všech lovců skoro nedospělých slečen s Bohumilem Kulínským v čele Nic není na stálo. Slušný nadprůměr k ukojení širokých mas. Nemám problém zatleskat, avšak čas se již pomalu naplňuje a mně už očekává další hrůza ve Sportovní hale.

Bez slavného Poltergeista tvůrčího tandemu Spielberg-Hooper by kolekce Stranger film nemohla být kompletní. Nadčasový, rodinně hororový evegreen hravě zvládá děsit i 36 let od svého vzniku, což jasně doložila i sobotní festivalová projekce, kde o výkřiky poděšené i potěšené rozhodně nebyla nouze. Suma sumárum další nadmíru vydařený den. 

Baf a na shledanou zítra!

Petr Klarin Klár

Hradiště žije!: Díl šestý: Finále na dohled!

Čas v poslední třetině letošní Filmovky neskutečné švihnul do svých nadupaných ořů. Je proto nutné opustit tradiční strukturu denních reportů a ve dvojici článků a následném epilogu shrnout zbytek mého letošního hradišťského pobytu.

Jediné zklamání

 Kosa na kámen mého diváckého výběru ve 43. ročníku LFŠ dopadla opravdu naštěstí jen jednou - bohužel jsem právě kvůli zmíněnému snímku opovrhl posezením s přáteli. Nevidět Thriller - drsný film (Thriller - en grym film, Švédsko, 1974), někdejšího Bergmanova režijního asistenta Bo Arne Vibenia, jenž je v setrvalé registraci fanoušků B-cult movies zřejmě především kvůli tomu, že byl údajně jednou z klíčových inspirací Tarantinova dvoudílného revenge opusu Kill Bill, zůstal bych ušetřen k uzoufání nudné Vibeniovy varianty hypnotické psychedelie, kterou nepomohl rozhýbat ani nesporný půvab Christiny Lindbergové, někdejší Anity – Švédské nymfičky, v ústřední mstitelské roli.

Příjemné překvapení – nejlepší doporučení divákům kin!

Filmy, které posléze doplují do distribuční sítě, na festivalech obvykle moc často nenavštěvuji, ale za následující výjimku, jejíž projekci jsem navíc navštívil víceméně náhodou, jsem intenzivně rád. Právě teď Vás totiž pošlu rovnou do kinosálů. Česká distribuční premiéra koprodukčního filmu Čára, slovenského režiséra Petera Bebjaka, byla sice termínově posunuta, už v úvodu podzimních dní se Vám však dostane hutného baladického thrilleru s kusturicovskými prvky. Jádrem atraktivní story z pera scénáristy Petera Balka je prorůstání vztahů policie a organizovaného zločinu na slovensko-ukrajinských hranicích, jeho korunou pak brilantní audiovizuální stránka, jež nekompromisním způsobem dokazuje definitivní přerod aktuálního domácího krále televizní detektivky v prvoligovou režijní personu. Beze zmínky rozhodně nelze ponechat výtečnou kameru Bebjakova věrného souputníka Martina Žiarana, ani přesvědčivé výkony Tomáše Maštalíra, Emílie Vašáryové, Andreje Hryce nebo Filipa Kaňkovského. Nežli běhat po strništi, to raději vyrazit na Poloniny. Co nejdříve!

Parádní dokument

A ještě jedno doporučení slovenské, tentokrát naopak pro diváky s oblibou v nacházení – film Cooltúra, slovenského dokumentaristy Mira Rema, totiž kvůli nesouhlasu některých protagonistů nikdy nebyl uveden v oficiální distribuci (Miku Spirite a Rytmusi, fakt nedíky!). Řada projekcí se naštěstí uskutečnila a uskuteční na akademické půdě, režisér na besedě rovněž deklaroval, že je ochoten jej poskytnout k dispozici online. Pokud Vás zajímají podoby současné subkultury, audiovizuálně definované prostřednictvím groteskní mozaiky mnohdy bizarních výjevů, neváhejte. Removi je cizí sentiment i moralizování, ve své cestě pod povrch však zachází mnohem dál, než například žánrově spřízněné Kmeny. Hledejte, shánějte, budete potěšeni!

  

…pokračování příště!

Petr KlariN Klár

Hradiště žije!: Díl pátý: V zajetí sérií!

V minulém díle jste četli...parafrázi titulku, dobře známého všem seriálovým konzumentkám i požíračům, si v případě reportu z festivalového úterka jednoduše odpustit nemohu. Jeho podstatná většina se totiž bude problematiky příběhů na pokračování přímo týkat. Takže kde jsme to skončili minule?

Správně - Lovci - díky nim, a samozřejmě kvůli Vám jsem udělal něco, co na filmovce už dlouho ne - z obavy, abych nezaspal jejich přímé pokračování Falešná stopa (Jägarna 2, Švédsko 2011),  usnul jsem nad ránem přímo na louce před Sportovní halou - asi na hodinu (Vertigo drahé za předchozí večírek srdečné díky!) - a za svoji hedonisticko-hektickou aktivitu jsem byl po zásluze odměněn, a sice snímkem, který v intenzitě zážitku snad svého předchůdce i předčí. Opakují se sice dílčí problémy - ústřední hrdina v podání Rolfa Lassgårda je se svým smolařstvím zdatným konkurentem Wallanderovi i Lutherovi, záporáci se průběžně mění z otíkovských kreténů na bondovské geniály, a policisté, jak jinak, lžou. Falešná stopa má blíž k Nelítostnému souboji než Silveradu, a kolektivního zločince tentokrát nahradil jednotlivec, za to však v jedinečné herecké interpretaci Petera Stormara. Naprosto nepochybuji, že oba žánrové skvosty si v době brzké zopakuji, a vám je mohu vřele k seznámení doporučit.

Po nezbytném doplnění energie a decentním snížení spánkového deficitu jsem se intenzivně přimknul k očekávané události dne, v podobě projekce finální trojice epizod Sedmilhářek. A jistě, má včerejší hypotéza se ukázala býti přesnou. Celá pointa příběhu spočívá v tom že,...nikoli, nebudu ničema, a spoileru se nedočkáte. Snad jen ujištění, že pokud budete dostatečně pozorni/né měli/y byste zhruba v polovině minisérie mít jasno. V předchozím lektorském úvodu Jany Jedličkové diskutovaná žánrová černě-humorně- dramatická klasifikace však beze zbytku sedí. Sedmilhářky se zjevně hlásí k odkazu dramatiky Edwarda Albeeho či Patricka Marbera, respektive k jejich filmovým adaptacím Mike Nicholse, ironicky traktovanou sociální kritičností má proklatě blízko k tvorbě Gillian Flynnové, a linie dramatická tepe hitchcockovským srdcem. Je rovněž příznačné, že literární populár Liane Moriartyové na úroveň televizní události povznesli muži - precizní veterán televizní scenáristiky David E. Kelly, a   kanadský režijní virtuóz Jean Marc Valée, kteří v umění pracovat s ženskými postavami zdařile atakují nadpřirozené schopnosti Tennessee Williamse. Sedmilhářky jsou rozhodně skvěle odvedeným řemeslem, uměním však nikoli, a zlomovým momentem televizní popkultury se  stanou jen stěží – skutečnost, že se HBO otevírá ženským světům, však jednoznačně považuji za pozitivní zprávu. Znovu ale musím zopakovat, že ohlášení vývoje druhé série mne intenzivně irituje. Důstojně zakončený příběh měl zůstat dalším, uměle startovaným kapitolám uzavřen. Nicméně večírek ve stylu Audrey a Elvise bych rozhodně si dal. A co vy?

Úterek jsem z hlediska filmového zakončil projekcí filmu Nina, režiséra Juraje Lehotského. Příběh rozvodu dlouholetého partnerského svazku, vnímaný optikou dospívající dívky zdánlivě nepřináší do žánru mnoho inovativního, jeho jednoznačné přednosti však tkví v neokázalém vedení kompaktního hereckého týmu, jež prozrazuje předchozí dokumentární orientaci režiséra, i nevtíravá návaznost na uherovskou poetiku. Snímek je rovněž důstojnou připomínkou časů, kdy česko-slovenská kinematografie byla na poli snímků pro děti respektive o dětech dominantním hráčem. Přál bych Nině co nejvíc spokojených diváků, neboť je obnova domácí produkce zmíněného žánru mým dlouhodobým snem.

Následná úterní slovenská party byla plná skvělého vína, tance a přátelských rozprav. Co víc si přát? Pokračování příště!

Hradiště žije!: díl čtvrtý: Pod knutou vedra a erotiky!

Vedra dnů předchozích mne bohužel částečně vyřadila z autorské tvorby, a já se Vám za časovou prodlevu upřímně omlouvám. Neznamená to však, že bych rezignoval na návštěvy projekcí, i labužnickou konzumaci dalších laskomin 43. letní filmové školy. 

Je samozřejmě naprosto jasné, že švédská sekce se zkrátka nemůže obejít bez erotiky, a ta zase nesmí postrádat mne. I proto jsem vlastní programové pondělní menu načal v Klubu Mír, jenž v končícím dopoledni naprosto ovládla legendární skandinávská svůdnice Christina Lindberg. Film se svůdným názvem  Anita - Švédská nymfička (Anita - ur en tonårsflickas dagbok, Švédsko/Francie, 1973), režijního nedouka Torgny Wickmana, je starším sourozencem, či možná pratetou Trierovy Nymfomanky, a jejíž výrazové brilanci si samozřejmě může nechat jen zdát. Sympatická Kristina však své kvality rozhodně nezapře, a naštěstí ani neschovává, a její zpráva o historické žánrové produkci je nakonec vcelku přesvědčivá. 

Má věrnost pondělní pak zůstala zachována Míru, jen švédskou lascivnost nahradila americká sci-fi. Černá díra (The Black Hole, USA 1979), režiséra Garyho Nelsona dějově vzdáleně připomíná kombinaci Horizontu události a Bílé velryby, a pro její temnost by nikdo nehádal, že jejím producentem je studio Disney, pondělní odpoledne však rozpálila dokonale. Konec let sedmdesátých nebyl jen Vetřelec či Star Wars a je jenom dobře, že nám to dramaturg sekce Jiří Flígl připomněl!

Druhé setkání s minisérií Sedmilhářky zrodilo mou hypotézu závěru. Otázka zní, trefil jsem se?

Jistě, pořád je to povrchní a posh, ale taky přesvědčivé, a velmi dobře hrané. Originalita formy a a vyprávěcí struktury hrají stále prim před hloubkou, předvídatelnost je sice všudypřítomná, leč příliš nevadí. Velkou předností je práce s dětskými aktéry. Můj palec zatím míří opatrně nahoru a k zítřejšímu finále. Jana Jedličková v úvodu zmínila vývoj druhé série, který z domněle výjimečného projektu - uzavřené adaptace populárního románu - definitivně utvoří běžný produkt vyšší žánrové konfekce. Škoda.

Úterý jsem přivítal půlnoční projekcí snímku Lovci (Jägarna, Švédsko 1996), žánrového specialisty Kjella Sundvalla. Drama, zručně kombinující western a kriminálku staví na uhrančivých exteriérech, Pucciniho operních áriích, a detektivovi, jenž se chová jako slon v porcelánu je důvodem, proč tento report skončí cliffhangerem - film se totiž dočkal pokračování po patnácti letech, jímž jsem odstartoval festivalové úterý. Takže s Lovci, Falešnou stopou a dalšími... pokračování příště!

Petr KlariN Klár

Hradiště žije! Díl třetí: Nedělí!

Ranní ptáče díl doskáče...třeba na švédské kriminální oddělení. Ano, série brzkých probouzení i nadále pokračuje, odborné úvody Jana Šulce i dalších ostřílených bijců pódiových se stávají mou pravidelnou intelektuální snídaní. 

I Muže z Mallorky (Mannen från Mallorca, Švédsko/ Dánsko, 1984), aneb druhý letošní Bo Widerbergův zářez režijní, lze počítat mezi vítané rozšíření obzorů v oblasti skandinávské procedurální krimi. Na místo zakladatelských person je tentokrát adaptována beletristická prvotina další ikony žánru i policie Leifa G. W. Parssona, prosazuje se vtipná nadsázka i deziluze z boje s větrnými mlýny, i nerušící severská varianta buddy movie. Ideální náhrada čaje zeleného i černé kávy.

Následně jsem bohužel natěsno prošvihl svou rezervaci na výlet do dokumentu, tedy na Klusákův Svět podle Daliborka, a tak jsem se namísto kratochvil českého nácíčka věnoval blogování pro vás. Hodinu pátou jsem pak zasvětil prvnímu z celkem tří setkání s aktuální televizní minisérií Sedmilhářky (Big Little Lies, HBO, 2017), o níž vás podrobněji zpravím posléze. Po prvních dvou epizodách prozatím doufám, že nechronologická vyprávěcí struktura a vypiplaná audiovizuální stránka díla, jenž pod palcem má renomovaný kanadský režisér Jean Marc Vallée (mj. snímky Klub poslední naděje, Divočina a další))  nejsou obalem pro pouhou posh femi banalitu...Zkrátka, ještě se uvidíme, děvčata...

...následně spolu s drahým kolegou, vítaným hostem a výborným kamarádem Michalem Horňákem vstoupíme do Slováckého divadla, a já se zamiluji...Janička (Jeannette l'enfance de Jeanne d'Arc, Francie 2017), festivalovým divákům dobře známého režijního zlobila Bruna Dumonta, je totiž nejodvážnější muzikálovou vizí přinejmenším od Luhrmanova Moulin Rouge (Austrálie, 2001), a já vás tímto razantně posílám na některou z projekcí v rámci přehlídky be2can. Bez Janičky se totiž vaše životy neobejdou. Což ovšem neznamená, že mne nebudete proklínat - Dumont totiž zdecimovaný žánr podrývá s entusiasmem ADHD krtka. Ovce coby královny komparzu, insitní herectví, absurdní choreografie spolupracovníka Cirque du Soleil Philippa Decouflého a rozpustilá hudba Igorrova, jež žánrově osciluje mezi ohlasy renesančních balad, metalcorem a lámanými beaty, jsou strůjci zážitku, který by Osvaldovou, Soukupa, Basikovou i Andrewa Lloyd Webbera na notičky rozsekal. Neváhejte zažít!

 Nedělní večer jsem filmově zakončil půlnoční projekcí Muže na balkóně (Mannen på balkongen, Švédsko/ Německo 2001), Daniela Alfredsona. Martin Beck, tentokrát v herecké interpretaci Gősty Ekmana řešil řádění vraha malých děvčátek. Lehce rutinovaný žánrový kus ve mně vyvolal nutkavou potřebu večírku, jež samozřejmě nezůstala nenaplněna. Na shledanou brzy!

Petr KlariN Klár

Předzvěsti Hradišťské: Nejen pohylivými obrazy jest divák na filmovce živ!

Jak bude možno na 43. ročníku LFŠ řádit mimo temnotu sálů filmových? Račte se kochati, a energii nabírati. I program doprovodný je totiž letos nehorázně pestrý, a jeho velkou část si navíc užijí i nedržitelé akreditací.  Hlavním pořadatelem Letní filmové školy je Asociace českých filmových klubů. Nejdůležitějšími partnery pak innogy a Město Uherské Hradiště. Na výběr vzhůru!  

Doprovodný program LFŠ: Dyk, Tata Bojs, Babčáková i Hájíček

Koncerty: klubovky, velkoncerty i klasika i bohyně!

Každý den se v klubu Mír představí aktuální výkvět česká scény klubové, (např. Sbor břežanských kastrátů, Tomáš Palucha, Acute Dose, Role). Dva největší koncerty, které letošní letní filmově-školní hody orámují, zažije innogy letní kino na Masarykově náměstí. V sobotu 29. července představí Vojtěch Dyk s B-Side Bandem nový repertoár tvořený především autorskými skladbami, ale i největšími světovými hity v nových aranžmá. Čeká vás nový stage design, který evokuje návštěvu oblíbeného baru - přímo na pódiu bude v rámci show barman míchat koktejly. Koncert se uskuteční díky podpoře hlavního partnera LFŠ, innogy. V sobotu 5. srpna pak na Filmovku zavítají Tata Bojs, aby do Hradiště ke konci festivalu přivezli svou pověstnou energii, se kterou odehrají největší hitovky napříč všemi deskami. Oba koncerty jsou zdarma pro akreditované i veřejnost.

V pondělí 31. července se v Redutě po loňském premiérovém výletu do světa klasické hudby představí jeden z nejlepších českých klavíristů Ivo Kahánek. Zazní Sonáta c moll op. 13 „Patetická“ Ludwiga van Beethovena, cyklus Leoše Janáčka V mlhách a čtyři scherza Fryderyka Chopina. V úterý 1. srpna poskytne Muzeum v přírodě Rochus dokonalou kulisu pro Jiřího Jilíka, ženský sbor Čečera a jejich hosty v programu O žítkovských bohyních. Nechte se unést lidovou magií z Bílých Karpat a nahlédněte do života bohyň a jejich „zázračných“ schopností.

Divadla: "Babizna" a její grupa, Spektákl, Mr. Teller a pan Seriš, Geissleři, Letí a mnoho dalšího!

Devět různorodých divadelních představení se během Filmovky odehraje v Divadelním stanu ve Smetanových sadech. Improvizační skupina NO A! vznikla jako výsledek experimentů v Laboratoři Simony Babčákové a jejich inscenace jsou volnou improvizací kombinující herecké a hudební složky, které spolu s kostýmy a světly vytváří dojem klasického činoherního představení, ale bez cenzury a s nekorektním humorem. Divadlo NaHraně uvede svěží, vtipnou i dojemnou, ale hlavně chytře napsanou romanci Paralelní vesmíry z pera britského autora Nicka Payna. Autorský projekt tří herců – Ivany Uhlířové, Michala Kerna a Miloslava Königa – ve spolupráci s pražskou divadelní společností Masopust předvede Lidový kousek, ve kterém účinkující tematizují sami sebe jako herce i jako osobnosti a publikum se u toho výborně baví. Filip Teller a Pavol Seriš, dva představitelé mladé generace autorského komediálního divadla, spojují síly a hlavy do společného díla Čecháčci a Čoboláci, které osciluje na pomezí stand-up comedy a divadla a využívá charakteristické prostředky obou protagonistů: slovní i pohybovou komiku, tanec, zpěv či improvizaci. Loutkové divadlo Toymachine odkryje s originalitou sobě vlastní nové věci ve starém a stále aktuálním Faustově příběhu. Osvěžující vizuálně-groteskní divadelní koktejl o šíleně smutném princi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům na motivy italské lidové pohádky přinese spolek Geisslers Hofcomoedianten. Hravé představení o komunikaci Dukto uvede mladá novocirkusová skupina Cink Cink Cirk. Fraška o Dušanově duši je výsledkem studia starých a dávno zapomenutých českých středověkých textů, na jejichž základech vystavělo Divadlo Spektákl vlastní příběh obohacený o autorskou hudbu i texty písní. A Divadlo Letí přiveze divadelní youtube party v provokativní hře Small Town Boy německého dramatika Falka Richtera.

Výstavy: obrazů dosti!

Výstavy na LFŠ budou většinou spjaty s filmovým programem. V hlavním festivalovém kině Hvězda osobně představí své fotografie surrealistického realismu digitální mág Erik Johansson, rodilý Švéd žijící převážně v Praze. S hlavním „filmovkovým“ blokem bude spjata i výstava v chodbách Městského informačního centra nazvaná Švédská místa činu, která pomůže objevovat Švédsko z nové perspektivy: prostřednictvím vyšetřování vražd. Společně s vítězným filmem z Karlových Varů Křižáček přiveze autorský tým Daniel Pitín, Karel Osoha a Václav Kadrnka i vizuály k filmu – původní skici i obrázkový scénář. Digitální realita počítačových her spojuje Vladimíra Kudělku, Kateřinu Kynclovou a Vojtěcha Janka, kteří ve Slováckém divadle představí společnou výstavu Jeden z hráčů je brankář. Filmová historička Marie Barešová připravuje v chodbách Reduty výstavu věnovanou českému režisérovi Františku Čápovi, mapující jeho působení ve třech evropských kinematografiích. Stěny Cafe Portal ozdobí malá sbírka fotografií připomínající zašlou krásu starých kamenných kin převážně Středočeského kraje, která už jsou dnes mimo provoz či promítají jen příležitostně. Soubor Vzpomínky na hvězdný prach Liny Németh vznikl původně pro časopis SOFFA. Slovácké muzeum připravilo společně s návrháři ateliérů Design oděvu a Produktový design Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně výstavu Pod povrchem ornamentu. „Pro návštěvníky jsou během Letní filmové školy ve dnech 1. – 3. 8. připraveny kreativní workshopy. Můžete si práci designéra vyzkoušet na vlastní kůži a zhotovit si vlastní autorský šperk či doplněk,“ doplňuje etnografka Slováckého muzea Marta Kondrová. Expozice věnovaná dějinám nechvalně známé uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu – k vidění je v podkroví Reduty. V Galerii Slováckého muzea mohou diváci LFŠ zhlédnout výstavy dvě – Ulicu autorské dvojice Moniky a Ľuba Stachových a Solitéry Jiřího Lindovského, Jiřího Elišky a Radka Petříčka.

Literární program: Miklínová, dabing, slam či Hájíček!

Literární stan letos opět nabídne odpočinek od setmělých sálů i zajímavý program. Těšit se můžete například na autorské čtení jednoho z nejúspěšnějších českých spisovatelů současnosti Jiřího Hájíčka, soutěž v dabingu pořádanou Ateliérem Audiovize FMK UTB ve Zlíně, workshop a exhibici v živé poezii okamžiku, resp. slam poetry, či Galinu Miklínovou s Lichožrouty. Vstup na literární program je volný i bez akreditace.

Respekt stan

Respekt stan vás provede sedmdesátiletou historií FAMU, nabídne pohled filmových publicistů na současný televizní seriál, tradiční debatu s redaktory Respektu a poskytne vám i návod, jak získat a použít hudbu ve filmu či videoklipu.

Stan České televize

Česká televize není jen největším koproducentem českých filmů, ale také producentem originálního obsahu, který vybízí k řadě diskusí. Třeba o tom, kde se vzal boom českých detektivek, jak se liší výroba ve filmovém a televizním prostředí, kde leží hranice mezi pravdou v historických dílech. Témat je ovšem mnohem, mnohem víc…

Party: a zase to Vertigo :-D!

Party v Divadelním stanu obstará už potřetí v řadě Vertigo club na cestách se svým šapitó. Každý tématický večírek vás zavede do jiných sfér - bouřlivé tancovačky se budou střídat s chill outem, chybět nebude ani švédský večírek s blondýnkami, kapelou ABBA a vodkou Absolut. Na nové distribuční počiny Asociace českých filmových klubů vás navnadí Rock’n Roll party a Tom of Finland party. Všechny nespavce pak budou v klubu Mír jejich bděním od půlnoci až do brzkých ranních hodin provázet DJs. 

Pro naše malé diváctvo:

Ve stanu u Slovácké búdy ve Smetanových sadech jsou pro všechny zvídavé děti od rána až do večera připraveny filmové, výtvarné, cukrářské, bubnovací i pohybové workshopy, pohádky, večerníčky a divadelní představení. Divadlo KORÁB z Brna s principálem Radimem letos s dětmi po loňském úspěchu nazkouší ve třech dopoledních setkáních Sněhurku a sedm trpaslíků.

Už jste natěšeni? Další informace připlují brzy!

A na závěr? Dejme si to: Pořadatelé, partneři, záštity:

Hlavní pořadatel: Asociace českých filmových klubů, z. s.

Hlavní partneři: innogy, Město Uherské Hradiště

Finanční podpora: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kinematografie, Zlínský kraj, Česko-polské fórum, Velvyslanectví Spojených států amerických, Polski Instytut Sztuki Filmowej, Velvyslanectví Švédska

Partner: Mobil.cz

Hlavní mediální partneři: Česká televize, Respekt, Radio 1, Radio Wave

Mediální partneři: ČSFD, Full Moon, GoOut.cz, Proti šedi, Artmap, Informuji.cz, NaFilmu.cz, Cinepur, NEWTON Media, Kinema.sk, Studenta.cz, Filmový přehled, Vanili.cz, press start, Games.cz

Regionální mediální partneři: TV Slovácko, Dobrý den s Kurýrem, Radio Zlín, Rádio ROCK MAX, inZlin

Oficiální cider: Kingswood

Oficiální dodavatel vína: Sdružení slováckých vinařů

Partner techniky: RepasPoint

Partner komunikace: DAT

Oficiální přepravce: LEO Express

Oficiální přepravce: ROS, a. s.

Spolupráce: CinEd, Národní filmový archiv, Slovenský filmový ústav, Audiovizuálny fond, Asociácia slovenských filmových klubov, Svenska Filminstitutet, Svenska institutet, Skandinávský dům, Francouzský institut v Praze, Polský institut v Praze, Instituto Cervantes Praha, Muzeum Karla Zemana, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Univerzita Palackého v Olomouci, Be2Can Distribution, ČSOB Inspirace, Zlín Film Festival, Zlín Film Office, iShorts, BevCan, Ackee, mmcité, egoe, ISIC, OneHotBook, Capsa.cz, Městská kina Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Klub kultury Uherské Hradiště, Aquapark Uherské Hradiště, Slovácké léto, Sběrné suroviny UH, Park Rochus, EPAVA Olomouc, ČNRDD (Český národní registr dárců dřeně), Krajinka, KOMA Modular, Kreativní Evropa MEDIA, KineDok, Plakát s.r.o., Free Cinema, STRABAG, O-KOLO, Rámy pasparty s.r.o.

Záštity: ministr kultury Mgr. Daniel Herman, Město Uherské Hradiště, hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, velvyslankyně Švédska v České republice H.E.Ms. Viktoria Li

Předzvěsti Hradištské: Pár důvodů k těšení hned!

I letos vás, mé drahé čtenářstvo, doufám neminou moje deníky filmově-školní. Protože program 43. ročníku se rýsuje nádherně, příjměte prosím mé pozvání k jeho ochutnávání. Budu moc rád, pokud se v Hradišti potkáme.

Ať zážitky vaše, zdatně konkurují těm mým. Na společnost těším se!  

A cože na nás letošní Letní filmová škola, od 28. července do 6. srpna v Hradišti Uherském chystá?

Britský heritage film

Polovina 80. let minulého století přinesla ve Velké Británii skupinu filmů, jimž říkáme heritage filmy. Elegantní obrazy britské minulosti fascinovaly diváky a získávaly ceny, část britské kritiky je ovšem vnímala méně shovívavě. Sekce by měla přinést odpovědi na otázky, zda lze tyto filmy hodnotit jen na základě estetických kvalit či zda jsou ideologicky zatížené konzervatismem a nevytvářejí falešný obraz britských dějin. 

Programová ředitelka Iva Hejlíčková upřesňuje: “V případě tzv. heritage filmů jsme svědky zajímavého jevu, kdy se filmy stávají součástí (a snad i obětí) dobově podmíněné společenské diskuse. My ji samozřejmě budeme reflektovat, ale snímky samotné bychom chtěli vnímat bez předsudků.” 

Tipy KlariNovy: 
Rozhodně radím neopomenout Ohnivé vozy režiséra Hugha Hudsona - protože patří mezi nejlepší sportovní filmy všech dob. Filmy Jamese Ivoryho jsou pak pro BH zkoumaly povinností...budem se setkávati v Soumraku dne?

Češi v zahraničí: František Čáp

Zkušený a etablovaný režisér František Čáp (např. Babička, Noční motýl) odešel z Československa v roce 1949. Jeho první zastávkou se stalo válkou rozvrácené Německo, druhou domovinou se mu však stala Jugoslávie, kam přesídlil v 50. letech. Usadil se ve Slovinsku, kde je považován za zakladatele moderního domácího filmu, a v následujících letech natočil více než desítku titulů jak zde, tak také např. v Rakousku či Itálii. Přehlídka režisérových filmů je proto zároveň reflexí dramatického dění v Evropě kolem poloviny minulého století. Kulturně a žánrově pestrý výběr přitom nezapomíná ani na Čápovy nejvýznamnější české filmy.

Tip KlariNův:

Babičku jste jistě viděli, takže doporučuji romantickou Vesnu, špionážní napínák Stopa vede do Berlína či Nočního matýla.

Visegrádský horizont: Novinky

Ani letos nebude v programu Letní filmové školy chybět výběr těch nejlepších filmových novinek ze zemí visegrádského regionu, které stále častěji vznikají ve vzájemné spolupráci. Diváci se mohou těšit např. na čerstvého nositele Křišťálového glóbu z Karlových Varů, film Václava Kadrnky Křižáček, na slovenskou novinku Čára Petera Bebjaka, která si z lázeňského města odvezla Cenu za režii či na kontroverzní dokument Víta Klusáka Svět podle Daliborka. Tradičně divácky atraktivní polský výběr letos nabídne mezi jinými nejnovější film hosta LFŠ Wojciecha Smarzowského Volyň a také (bohužel) poslední dílo Andrzeje Wajdy Mžitky.

KlariNovy tipy:

Bebjak, Kadrnka, Wajda (a vlastně cokoli od Petra Vlčka). Bez debat.

Visegrádský horizont: Studentské filmy

Mapování studentských filmů uměleckých škol v Česku a na Slovensku bude pokračovat i letos. Jako každý rok přinášíme výběr největších talentů a příslibů do budoucna. Na letošní Letní filmové škole přivítáme umělkyni Johanu Švarcovou a režiséra Jiřího Volka z pražské FAMU a také Pavola Čižmára z bratislavské VŠMU. Všichni svorně dokončili studia magisterského oboru svých škol a čeká je rozhodnutí, kam se v uměleckém životě posunout dále. Jen čas ukáže, zda se dokáží v současné česko-slovenské kinematografii prosadit.

Tipy KlariNovy: 

Od čerstvých poststudentů klidně vše, doufám, že se uvidíme na DJ Johaně live!

Igor Chaun o Jiřím X. Doležalovi

Po světové premiéře na festivalu v Karlových Varech přiveze do Uherského Hradiště svůj nový dokument Nepřesaditelný! režisér Igor Chaun. Příběh o Jiřím X. Doležalovi, jehož osobní život splynul s profesí reportéra Reflexu, vyvolává protichůdné reakce ještě před zhlédnutím filmu. Propagátor marihuany, bojovník proti nacismu, hledač trilobitů a v neposlední řadě novinář Doležal mluví s Chaunem bez obalu o svém dětství, sexuálních partnerkách i smrti. Film uvedeme v pondělí 31. 7. v 15:30 ve Sportovní hale.

Tip KlariNův: Já chybět nebudu. A co vy? 

CinEd na LFŠ

CinEd je mezinárodní program filmové výchovy, který zpřístupňuje evropské filmy dětem a mladým divákům ve věku 6 – 19 let a byl Evropskou komisí na festivalu v Cannes ohodnocen jako jeden ze šesti nejúspěšnějších projektů v této oblasti. Jeho českým partnerem je i pořadatel Letní filmové školy Asociace českých filmových klubů. CinEd nabízí filmy pro školní projekce realizované ať již přímo ve školách, v kinech či v dalších kulturních institucích. Filmy jsou organizátorům nabízeny zdarma, stačí se jen zaregistrovat na stránkách www.cined.cz. Partnerskými zeměmi projektu CinEd jsou kromě České republiky i Bulharsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko. Počet zemí i nabízených filmů se bude každý rok rozrůstat, v tomto školním roce se například připojí Finsko. Specifikem je zaměření na umělecké filmy a jejich přiblížení nejmladším divákům prostřednictvím osvědčené a mezinárodně ceněné metodiky vyvinuté v Cinémathèque française. Součástí nabídky jsou vedle samotných filmů také metodické materiály a série školení pro pedagogy a kulturní pracovníky. Aktuálně je v nabídce šest filmů s českými podtitulky a tři do českého jazyka přeložené metodické materiály. Letos bude do nabídky zařazen také minimálně jeden český film - aktuálně probíhá preselekce na výročním zasedání v Barceloně.

Na Letní filmové škole představí CinEd za účasti režiséra José Luise Guerína film Ve výstavbě, který bude do projektu zařazen ve školním roce 2017/2018. Ve stejný den, tedy 2. srpna, proběhne i debata o metodice projektu CinEd a diskuze s režisérem José Luisem Guerínem o vzdělávacích materiálech k jeho filmu. Obě akce jsou vhodné jak pro pedagogy, pracovníky kin a dalších kulturních zařízení, tak pro širokou veřejnost se zájmem o možnosti rozšíření filmové výchovy v České republice. Vstup je zdarma i bez akreditace na LFŠ, registrace probíhá na http://bit.ly/2snsKsv.

Dne 3. srpna se pak v odborném panelu nazvaném Metodika ve filmové výchově zájemci seznámí s aktuální situací v metodické činnosti v oblasti filmové výchovy v neformálním vzdělávání. Prezentovány budou konkrétní metodické a pedagogické materiály a další typy učebních pomůcek. Debatovat budou zástupci projektů CinEd, Projekt 100, Free Cinema a Animánie.

Tip KlariNův: Mí drazí pedagogičtí: Doražte, sledujte, podporujte a na svých školách aplikujte. Vítám a rozradostněn jsem!

A koho na LFŠ budete moc potkat:

Jana Troella

- držitele desítek ocenění ze světových festivalů

Daniel Bergman

- syna Ingmara Bergmana

Tarika Saleha

- vítěze letošního festivalu Sundance, tvůrce klipů Lykke Li

Jana Holmberga

- předního švédského filmového historika, ředitele Nadace Ingmara Bergmana

Erika Hedlinga

- profesora filmových studií na univerzitě v Lundu

Sergeje Loznicu

- původně vědce, který pravidelně uvádí své filmy v Cannes

Philippe Grandrieuxe

- francouzskéh orežiséra s s nekompromisní poetikou

Angelu Schanelecovou

- německou režisérku, scénáristku a příležitostnou herečku s vyhraněnými názory

José Luise Guerína

- jednoho z nejoriginálnějších současných španělských režisérů

Wojciecha Smarzowského

- renomovaného polského režiséra

Magdu Vášáryovou

- slovenskou diplomatku, političku a herečku

Mira Rema

- osobitého slovenského dokumentaristu

Další lákadla letošní filmovková Vám předvedu v dnech dalších.

Tak co, už se těšíte? Já hrozně!

Uherskohradišťské filmové hody: Díl 6. – Poslední dva!

Jak nám to začalo, tak nám to končí, aneb víkend epilogický v kostce tu. I ve svých dvou finálních dnech, letošní Filmovka na vavřínových věncích rozhodně neusínala, i když nutno je přiznat, že oči moje místy únavou již vlhly. Nicméně vytrval jsem, a i nadále pilně filmy nasával a za odměnu jsem se pak chvilky nejedné intenzivně emotivní dočkal.

Šmírák (Peeping Tom, Velká Británie 1960), režiséra Michaela Powella, jenž tvoří bezesporu jeden ze základních pilířů svého žánru, sice decentně zestárnul do podoby roztomilé dobovky, jistou sílu, naprosto adekvátní pátečnímu horkému dopoledni si přesto uchoval. Mezi jeho jednoznačná pozitiva patří nejednoznační hrdinové, intenzivní atmosféra, i velmi důsledná práce s filmovým médiem, jako jedním z ústředních motivů snímku. Povinnost pro všechny příznivce filmových psychopatů. Mark Lewis aka Carl Boehm v naléhavé herecké interpretaci Karlheinze Böhma spolu s např. Normanem Batesem (Anthony Perkins) patří k pradědům psychologického thrilleru. Potlesk a poklona sekci Point of view, za tematickou komplexnost předkládaných děl.

Následující Vlk z Královských Vinohrad (ČR, Slovensko, Francie, 2016), byl v Klubu kultury první citovou šlehou nabitého pátku. Radost z režijního epilogu největšího českého film punkera Jana Němce mi přinesla spontánní hravost, permanentní přítomnost pobavené sebeironie, i vizuál, který si s vypravěčskou konvencí svou moudrou hlavu nikterak neláme. Neustálé divákovo znejišťování, zda se pohybuje na území dokumentu či perzifláže se stává strůjcem napětí, které by v současné domácí kinematografii pohledal. Je smutné psát o něm v minulém čase, ale Jan Němec byl až do svého tvůrčího konce duševně nejmladším režisérem v Česku. Děkuji Vám, Jene!

Vůbec bych na začátku letošních Filmovky nehádal, kolik rozkoše mi letos připraví domácí film (Laputo nikoli, tebe jsem na milost nevzal J). Za můj nejpohodovější úsměv ve tváři tak může klasika v podobě stále svěžích, teď navíc digitálně restaurovaných Starců na chmelu (Režie: Ladislav Rychman, Československo, 1964). Nejen díky skvěle vybraným mladým hercům (Vladimír Pucholt a Ivana Pavlová jsou pořád neokázale dojemní ve své křehké přirozenosti a Miloš Zavadil do dneška kraluje českým filmovým záporákům)jsem byl asi po sto šedesáté mimořádně dojat. „Až do včera jste nám strašně křivdili, dneska už nás soudíte právem “ funguje pořád, a krásně!

Festivalová finální sobota pak byla poznamenána jedním zklamáním, povedenou předzvěstí, očekávatelnou událostí a v závěru osobním selháním.

Letošní Fokus, věnovaný kinematografii Filipín, byl ve snaze o co největší šíři předkládané nabídky často přehlídkou obskurit, jež ve výsledku evokovaly spíš Festival otrlého diváka, což by mi nikterak osobně nevadilo, kdyby kupříkladu snímek Kovář (Ang panday, režie: Fernando Poe Jr., Filipíny 1980), nebyl jen zoufale nudnou, utahanou pohádkou, vedle níž je Princ a večernice strhujícím filmovým ekvivalentem horské dráhy. Fernando Poe Jr. zde po podobně bolavém Kmotrovi opět prokázal nepochopitelnost vlastního kultu. Škoda.

Se zvědavostí jsem následně zavítal na prezentaci domácího televizního produktu veřejnoprávní České televize Kosmo, jenž se vylíhl v kreativní hlavě scénáristy Tomáše Baldýnského (v minulosti mj. Comeback) jemuž s dialogy zdatně pomohla Petra Soukupová. Mezi nesporná pozitiva projektu patří i přítomnost hereckého režiséra (zkušený divadelní harcovník Zdeněk Dušek), který ideálně vyladil souhru velmi dobře vybraného ansámblu (za televizního režiséra je zde technicky vynalézavý Jan Bártek). Prezentovaná trojice dílů se pohybuje na žánrovém pomezí přidrsnělé hravosti Červeného trpaslíka a politické satiry nikoli nepodobné i u nás značně populárním britkomickým televizní sériím Jistě pane ministře respektive premiére, z novějších počinů pak lze připomenout i oblíbenou Kancelář Blaník. Rozhodně hodno Vaší pozornosti (a mojí podpory).

Bouře (The tempest, USA 2010), jíž zároveň vyvrcholil režijní profil Julie Taymorové i pocta dramatice Williama Shakespeara, už sice stylisticky neuchvacuje, a především v monologických pasážích zjevně divadlo vyhrává nad filmem, ve vedení mnohdy hvězdných hereckých představitelů však jedna žena vládne všem. Změna pohlaví ústřední postavy Prospera/y vůbec nevadí, Helen Mirrenová je skvostná v razanci hereckého gesta, i drsnější než Gandalf s panem Vigem dohromady. Po audiovizuálně i herecky uchvacujícím Titovi jde o mírné zklamání, jež ovšem jde i na vrub zvolené předlohy, která je mnohem vrstevnatější a na adaptaci tedy komplikovanější než přímočará Shakespearova tragická prvotina. 

Slavnostní zakončení letošní LFŠ bylo důstojné, stručné a přiměřeně vtipné. Všeho tak akorát, jak má býti. Zde v podstatě bez výhrad.

Mým osobním selháním se pak v samotném závěru stala půlnoční projekce Sador, vládce vesmíru (Battle Beyond The stars, režie: Jimmy T. Murakami a Roger Corman, USA, 1980), kde unaven jsem usnul, dříve než skončily úvodní titulky. Filmu, jeho tvůrcům i mým biografním sousedům/dkám se tímto velmi omlouvám.

Zde by můj report z letošní LFŠ mohl skončit, zbývá jen stručné shrnutí a samozřejmě i poděkování. Organizačně je totiž Filmovka naprosto precizní i přívětivá. Za celou dobu svého pobytu jsem se nesetkal s žádným negativem, informací bylo vždycky dosti a arogance absentovala zcela. Zvláštní poděkování pak letí k tiskové mluvčí Michaele Dostálové, a personálnímu zajištění Tenisové haly a Stanového městečka. Naviděnou příští rok! (a teď už do Hronova vzhůru!!!)   

Petr KlariN Klár