Hradiště žije! Díl první: Pátekson!

Hned v úvodu na rovinu - Aerodrome, Colours a už vůbec nikoli RfP. Nejlepší letošní line-up, má LFŠ, a to bezkonkurenčně! Hradiště je letos Glastonbury filmu a já jsem byl již dopředu natěšen, jak Vosa Ulrika na remake Včelky Máji. A všechno je i dnes, den po příjezdu mém, v pořádku naprostém.

Letní filmová škola dokvetla již do takového půvabu i organizační preciznosti, že příjezdové rituály jsou příjemně plynulé, a případné zádrhely řešeny promptně.  Akreditován jsem byl cca do minut pěti, pracovnicí Lenkou - krásnou, šarmantní i sympatickou, úschovna zavazadel fungovala jako skautský oddíl Jaroslava Foglara, a stan jsem měl postaven dřív než bych řekl bifokální objektivy. Úvodní tisková konference byla vedena v příjemně neformálním duchu, důležitými informacemi však rozhodně neskrblila. A pak už konečně nastal čas na filmy.

Svou letošní filmově-letní odyseu jsem příznačně zahájil Temnotou (Sombre, Francie 1998), režijním debutem jednoho z hostů LFŠ, a jednou z dračích hlav sekce New french extremity, Philippa Grandrieuxe. 

Ideální začátek filmových bakchanálií - film nekompromisní, intenzivní, vtahující, ubližující, a publikum rozdělující. Asociace, atmosféra, artistnost. Dramaturgická odvaha a výsledná radost. Festivalová repríza proběhne ve středu, od 21:00 ve Sportovní hale, již za přítomnosti režiséra. Koukejte tam nechybět!

Temnota navedla mé další cesty páteční do Klubu kultury a je rozhodně dobře, že se tak stalo. Místnímu LFŠ personálu však věru nezávidím - muset se potýkat s opilými dětmi, intoxikovanými skinheady, vymletými kulturisty a dalším pestrým živoucím planktonem, okupujícím s hlavním sálem Klubu kultury bezprostředně sousedící bar, disponující playlistem, který který je stejně ohlušující, jako nekvalitní, a to tak že velmi, jest činností snad za trest vykonávanou, nutno však říci, že z grácií a skvěle. Agresivita a arogance osazenstva tohoto podniku, jež ohrožuje povětšinou mírumilovné účastníky filmovky, a hrubým způsobem narušuje lektorské úvody i vlastní filmové projekce, je po zásahu volající. Ke rvačkám naštěstí zatím nedochází, mému kamarádovi však byla potřísněna bota. Pubertálními zvratky. 

Koprodukční snímek Il Capitano (Švédsko/ Finsko/ Německo, 1991) renomovaného režiséra Jana Troella, jenž si na dnešním slavnostním zahájení 43. ročníku LFŠ převezme Výroční cenu AČFK, v mé osobní festivalové dramaturgii výborně navázal na předchozí film. Emocionálně naléhavá rekonstrukce trojnásobné vraždy, která ve své době otřásla Švédskem, jednoznačně definuje  Troellovu tvůrčí ekvilibristiku. smysl pro téma. i vynalézavost ve vedení herců. Rozhodně zde nejde o povrchně společensky-kritickou road movie ranku True romance, Takových normálních zabijáků či dokonce pouhou variaci  příběhu Sida a Nancy (byť Vicious se zde jako inspirace ústředního hrdiny explicitně zjeví), výsledkem uměleckých záměrů je jednoznačně nadčasová studie kořenů násilí a film, který nezestárl ani o vteřinu. Jsem nadšen, jdu na chvíli na vzduch a následně se vracím zpět. Proč? Protože švédská krimi!

Muž na střeše (Mannen på taket, Švédsko 1976), režiséra Bo Widerberga je v podstatě pietní adaptací románu proslulého autorského tandemu Sjöwallová/Wahlöö, jenž patří mezi zakladatelská jména žánru skandinávské krimi, a jako takový pro mne by nanejvýš vhodnou vstupní bránou do dalšího sekčního rochniště, na které jsem se letos těšil. Aleš Říman odborným úvodem projekci skvěle předznamenal, a hudba doléhající z výše zmíněného klubu bohužel dosti negativně poznamenala. Následná cesta za okouzlujícími DJ-kami v Divadelním stanu však byla opojení ze zážitků parádních. Jest to málo? Vůbec ne!

Na shledanou zítra!

Petr KlariN Klár   

Rozhovory z Hadriána 2017: Martin Františák!

Troll je bystrý!

Rozhovor s přítelem, Valachem a šéfem. Martin Františák - umělecký šéf činohry Národního divadla Brno s rozvahou hovoří o podstatě tvorby, tvůrčí budoucnosti, i otcovství. K vnímání připravit! 

Je o Tobě známo, že osobně preferuješ dramatickou tvorbu Henrika Ibsena nad hrami Antona Pavloviče Čechova, proč tomu tak je?

Troll je bystrý a nedá se chytit. Opsat. Ten mihotavý a proměnlivý pohyb Ibsenovy krajiny mám moc rád. Přesahuje a překvapuje a kolikrát nakopne.

Čechova je mnoho.  Ale. Je to spousta divadelních postupů různými směry. Zároveň golf a pak trochu šachy a tržnice. Pohyb témat je u Čechova výkonem namáhavým i náročným. U Ibsena trollím tancem.

Proč padl Tvůj výběr zrovna na Paní z moře, a jakou roli ve stávající dramaturgii činohry NdB inscenace hraje?

Pro zmíněnou krajinu a taky pro tu klamavou auru hry o lásce a boji v manželství. Pro mě je to hra o rozpadu vztahu, o jeho únavném lepení a sobecké snaze nebýt sám. To jsou asi ty věci. Taky jsme chtěli zkusit hru, která má v Brně inscenační tradici a snad také i trocha drzosti podívat se na hru jinak.

Jak bys zhodnotil uplynulé tři sezony, které jsi strávil a trávíš ve funkci uměleckého šéfa činohry Národního divadla Brno?

To není jednoduchá odpověď a je na ni ještě myslím čas. Rozhodně se nemáme za co stydět.

Jakým směrem se pod Tvým vedením bude soubor činohry vyvíjet dál?

Přitažlivý soubor, který cítí hru a umí hravě myslet. Čerstvá dramaturgie, která jde po vytyčených liniích a tématech. Pokračování spolupráce souboru s rodícím se okruhem režisérů. Prostě dobré evropské divadlo, které se nebojí prokazatelně vyjádřit názor.

Budeme se v sezoně příští moci s Tvou režií setkat i jinde, než v domovském divadle?

Ano, čeká mne jednak tvůrčí návrat do Slováckého divadla v Uherském Hradišti a také do pražského Švanďáku. Jednou Světlá, jednou Schiller.

Co právě chystáš ve své kariéře dramatika?

 Dopsal jsem rozhlasovou hru  Nejasné nebe. A v létě chci dokončit divadelní hru Srpnové světlo.

Ta první je o Ostravském nebi. Veselá vzpomínka na Bezruče, Balabána, Landsmana.

Ta druhá je takový snad ibsenovský pokus. Tedy Ibsenem ozářený. O dvou bratrech, mateřské víle a temné paní Eklmanové.

 A jak se mají Prokop a Šimon, Tví synové?

Kluci jsou nejlepší chlapi co znám.

Někdy malinko přemoudřelí.

Dovolená bude s nimi a jistě mě dost naučí.

Předzvěsti Hradišťské: Nejen pohylivými obrazy jest divák na filmovce živ!

Jak bude možno na 43. ročníku LFŠ řádit mimo temnotu sálů filmových? Račte se kochati, a energii nabírati. I program doprovodný je totiž letos nehorázně pestrý, a jeho velkou část si navíc užijí i nedržitelé akreditací.  Hlavním pořadatelem Letní filmové školy je Asociace českých filmových klubů. Nejdůležitějšími partnery pak innogy a Město Uherské Hradiště. Na výběr vzhůru!  

Doprovodný program LFŠ: Dyk, Tata Bojs, Babčáková i Hájíček

Koncerty: klubovky, velkoncerty i klasika i bohyně!

Každý den se v klubu Mír představí aktuální výkvět česká scény klubové, (např. Sbor břežanských kastrátů, Tomáš Palucha, Acute Dose, Role). Dva největší koncerty, které letošní letní filmově-školní hody orámují, zažije innogy letní kino na Masarykově náměstí. V sobotu 29. července představí Vojtěch Dyk s B-Side Bandem nový repertoár tvořený především autorskými skladbami, ale i největšími světovými hity v nových aranžmá. Čeká vás nový stage design, který evokuje návštěvu oblíbeného baru - přímo na pódiu bude v rámci show barman míchat koktejly. Koncert se uskuteční díky podpoře hlavního partnera LFŠ, innogy. V sobotu 5. srpna pak na Filmovku zavítají Tata Bojs, aby do Hradiště ke konci festivalu přivezli svou pověstnou energii, se kterou odehrají největší hitovky napříč všemi deskami. Oba koncerty jsou zdarma pro akreditované i veřejnost.

V pondělí 31. července se v Redutě po loňském premiérovém výletu do světa klasické hudby představí jeden z nejlepších českých klavíristů Ivo Kahánek. Zazní Sonáta c moll op. 13 „Patetická“ Ludwiga van Beethovena, cyklus Leoše Janáčka V mlhách a čtyři scherza Fryderyka Chopina. V úterý 1. srpna poskytne Muzeum v přírodě Rochus dokonalou kulisu pro Jiřího Jilíka, ženský sbor Čečera a jejich hosty v programu O žítkovských bohyních. Nechte se unést lidovou magií z Bílých Karpat a nahlédněte do života bohyň a jejich „zázračných“ schopností.

Divadla: "Babizna" a její grupa, Spektákl, Mr. Teller a pan Seriš, Geissleři, Letí a mnoho dalšího!

Devět různorodých divadelních představení se během Filmovky odehraje v Divadelním stanu ve Smetanových sadech. Improvizační skupina NO A! vznikla jako výsledek experimentů v Laboratoři Simony Babčákové a jejich inscenace jsou volnou improvizací kombinující herecké a hudební složky, které spolu s kostýmy a světly vytváří dojem klasického činoherního představení, ale bez cenzury a s nekorektním humorem. Divadlo NaHraně uvede svěží, vtipnou i dojemnou, ale hlavně chytře napsanou romanci Paralelní vesmíry z pera britského autora Nicka Payna. Autorský projekt tří herců – Ivany Uhlířové, Michala Kerna a Miloslava Königa – ve spolupráci s pražskou divadelní společností Masopust předvede Lidový kousek, ve kterém účinkující tematizují sami sebe jako herce i jako osobnosti a publikum se u toho výborně baví. Filip Teller a Pavol Seriš, dva představitelé mladé generace autorského komediálního divadla, spojují síly a hlavy do společného díla Čecháčci a Čoboláci, které osciluje na pomezí stand-up comedy a divadla a využívá charakteristické prostředky obou protagonistů: slovní i pohybovou komiku, tanec, zpěv či improvizaci. Loutkové divadlo Toymachine odkryje s originalitou sobě vlastní nové věci ve starém a stále aktuálním Faustově příběhu. Osvěžující vizuálně-groteskní divadelní koktejl o šíleně smutném princi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům na motivy italské lidové pohádky přinese spolek Geisslers Hofcomoedianten. Hravé představení o komunikaci Dukto uvede mladá novocirkusová skupina Cink Cink Cirk. Fraška o Dušanově duši je výsledkem studia starých a dávno zapomenutých českých středověkých textů, na jejichž základech vystavělo Divadlo Spektákl vlastní příběh obohacený o autorskou hudbu i texty písní. A Divadlo Letí přiveze divadelní youtube party v provokativní hře Small Town Boy německého dramatika Falka Richtera.

Výstavy: obrazů dosti!

Výstavy na LFŠ budou většinou spjaty s filmovým programem. V hlavním festivalovém kině Hvězda osobně představí své fotografie surrealistického realismu digitální mág Erik Johansson, rodilý Švéd žijící převážně v Praze. S hlavním „filmovkovým“ blokem bude spjata i výstava v chodbách Městského informačního centra nazvaná Švédská místa činu, která pomůže objevovat Švédsko z nové perspektivy: prostřednictvím vyšetřování vražd. Společně s vítězným filmem z Karlových Varů Křižáček přiveze autorský tým Daniel Pitín, Karel Osoha a Václav Kadrnka i vizuály k filmu – původní skici i obrázkový scénář. Digitální realita počítačových her spojuje Vladimíra Kudělku, Kateřinu Kynclovou a Vojtěcha Janka, kteří ve Slováckém divadle představí společnou výstavu Jeden z hráčů je brankář. Filmová historička Marie Barešová připravuje v chodbách Reduty výstavu věnovanou českému režisérovi Františku Čápovi, mapující jeho působení ve třech evropských kinematografiích. Stěny Cafe Portal ozdobí malá sbírka fotografií připomínající zašlou krásu starých kamenných kin převážně Středočeského kraje, která už jsou dnes mimo provoz či promítají jen příležitostně. Soubor Vzpomínky na hvězdný prach Liny Németh vznikl původně pro časopis SOFFA. Slovácké muzeum připravilo společně s návrháři ateliérů Design oděvu a Produktový design Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně výstavu Pod povrchem ornamentu. „Pro návštěvníky jsou během Letní filmové školy ve dnech 1. – 3. 8. připraveny kreativní workshopy. Můžete si práci designéra vyzkoušet na vlastní kůži a zhotovit si vlastní autorský šperk či doplněk,“ doplňuje etnografka Slováckého muzea Marta Kondrová. Expozice věnovaná dějinám nechvalně známé uherskohradišťské věznice se zaměřuje na období nacistického a komunistického režimu – k vidění je v podkroví Reduty. V Galerii Slováckého muzea mohou diváci LFŠ zhlédnout výstavy dvě – Ulicu autorské dvojice Moniky a Ľuba Stachových a Solitéry Jiřího Lindovského, Jiřího Elišky a Radka Petříčka.

Literární program: Miklínová, dabing, slam či Hájíček!

Literární stan letos opět nabídne odpočinek od setmělých sálů i zajímavý program. Těšit se můžete například na autorské čtení jednoho z nejúspěšnějších českých spisovatelů současnosti Jiřího Hájíčka, soutěž v dabingu pořádanou Ateliérem Audiovize FMK UTB ve Zlíně, workshop a exhibici v živé poezii okamžiku, resp. slam poetry, či Galinu Miklínovou s Lichožrouty. Vstup na literární program je volný i bez akreditace.

Respekt stan

Respekt stan vás provede sedmdesátiletou historií FAMU, nabídne pohled filmových publicistů na současný televizní seriál, tradiční debatu s redaktory Respektu a poskytne vám i návod, jak získat a použít hudbu ve filmu či videoklipu.

Stan České televize

Česká televize není jen největším koproducentem českých filmů, ale také producentem originálního obsahu, který vybízí k řadě diskusí. Třeba o tom, kde se vzal boom českých detektivek, jak se liší výroba ve filmovém a televizním prostředí, kde leží hranice mezi pravdou v historických dílech. Témat je ovšem mnohem, mnohem víc…

Party: a zase to Vertigo :-D!

Party v Divadelním stanu obstará už potřetí v řadě Vertigo club na cestách se svým šapitó. Každý tématický večírek vás zavede do jiných sfér - bouřlivé tancovačky se budou střídat s chill outem, chybět nebude ani švédský večírek s blondýnkami, kapelou ABBA a vodkou Absolut. Na nové distribuční počiny Asociace českých filmových klubů vás navnadí Rock’n Roll party a Tom of Finland party. Všechny nespavce pak budou v klubu Mír jejich bděním od půlnoci až do brzkých ranních hodin provázet DJs. 

Pro naše malé diváctvo:

Ve stanu u Slovácké búdy ve Smetanových sadech jsou pro všechny zvídavé děti od rána až do večera připraveny filmové, výtvarné, cukrářské, bubnovací i pohybové workshopy, pohádky, večerníčky a divadelní představení. Divadlo KORÁB z Brna s principálem Radimem letos s dětmi po loňském úspěchu nazkouší ve třech dopoledních setkáních Sněhurku a sedm trpaslíků.

Už jste natěšeni? Další informace připlují brzy!

A na závěr? Dejme si to: Pořadatelé, partneři, záštity:

Hlavní pořadatel: Asociace českých filmových klubů, z. s.

Hlavní partneři: innogy, Město Uherské Hradiště

Finanční podpora: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kinematografie, Zlínský kraj, Česko-polské fórum, Velvyslanectví Spojených států amerických, Polski Instytut Sztuki Filmowej, Velvyslanectví Švédska

Partner: Mobil.cz

Hlavní mediální partneři: Česká televize, Respekt, Radio 1, Radio Wave

Mediální partneři: ČSFD, Full Moon, GoOut.cz, Proti šedi, Artmap, Informuji.cz, NaFilmu.cz, Cinepur, NEWTON Media, Kinema.sk, Studenta.cz, Filmový přehled, Vanili.cz, press start, Games.cz

Regionální mediální partneři: TV Slovácko, Dobrý den s Kurýrem, Radio Zlín, Rádio ROCK MAX, inZlin

Oficiální cider: Kingswood

Oficiální dodavatel vína: Sdružení slováckých vinařů

Partner techniky: RepasPoint

Partner komunikace: DAT

Oficiální přepravce: LEO Express

Oficiální přepravce: ROS, a. s.

Spolupráce: CinEd, Národní filmový archiv, Slovenský filmový ústav, Audiovizuálny fond, Asociácia slovenských filmových klubov, Svenska Filminstitutet, Svenska institutet, Skandinávský dům, Francouzský institut v Praze, Polský institut v Praze, Instituto Cervantes Praha, Muzeum Karla Zemana, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Univerzita Palackého v Olomouci, Be2Can Distribution, ČSOB Inspirace, Zlín Film Festival, Zlín Film Office, iShorts, BevCan, Ackee, mmcité, egoe, ISIC, OneHotBook, Capsa.cz, Městská kina Uherské Hradiště, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Klub kultury Uherské Hradiště, Aquapark Uherské Hradiště, Slovácké léto, Sběrné suroviny UH, Park Rochus, EPAVA Olomouc, ČNRDD (Český národní registr dárců dřeně), Krajinka, KOMA Modular, Kreativní Evropa MEDIA, KineDok, Plakát s.r.o., Free Cinema, STRABAG, O-KOLO, Rámy pasparty s.r.o.

Záštity: ministr kultury Mgr. Daniel Herman, Město Uherské Hradiště, hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, velvyslankyně Švédska v České republice H.E.Ms. Viktoria Li

Rozhovory z Hadriána 2017: Honza Vápeník!

Jan Vápeník - k jevištnímu životu probuzená něha!

Mám moc rád Honzu Vápeníka. Jako herce, člověka, kamaráda. Naše rozprava na zahrádce divadelního klubu hradeckého Klicperova divadla (jenž skvělý jest), nebyla tudíž povinností, ale radostí. A velkou. Bavte se stejně, jako bavili jsme se mi. Četbu hezkou přeji!

Milý Honzo, vzhledem k tématu inscenace Kati nemohu náš rozhovor začít jinak, než temně: Co si myslíš o trestu smrti?

Nesouhlasím s ním, a je mi proti srsti. Hned na začátku zkoušení jsem o tom mluvil s režisérem naší inscenace Honzou Fričem.  Tím pádem pro mě byl proces sžívání se s postavou Harryho, kterýho v Katech hraju rázem dost komplikovanější. Takže ve finále nakonec nehrajeme ani tak o trestu smrti, jako spíš o buranství a řadě malých ubližování, který postupně vyvolá velký problémy.

Tvá interpretace exkata Harryho ovšem obsahuje velkou dávku vnitřní něhy…

…asi jako většina postav, který ztvárňuju J. Je dobrý to, co bylo mi naděleno, něčím zjemnit, nebo naopak přistrouhnout. Třeba v Asanaci hraju tajemníka – ten chlápek tam moc nemluví, spíš dějem prochází a režisér inscenace Andrej Krob chtěl, aby nebyl moc vidět, načež já jsem s tím souhlasil, nicméně jsem si prosadil, aby se vyskytoval i v situacích, kde jeho přítomnost původně předepsaná není, aby tam ta skrytá hrozba neustále byla přítomna. Domluvili jsme se, ta místa jsme našli a vyplácí se nám to.

Právě uplynulá sezóna byla pro Tebe z pracovního hlediska dosti pestrá, co postavy které jsi ztvárňoval? Jak Tě bavilo jimi proplouvat?

Tuhle sezónu jsem dostal nadělenou velmi hezky, a jsem za to moc vděčný. Určitým tematickým svorníkem těch postav, hlavně v případě Tajemníka, Harryho a Alana z Vincence je jejich implicitní agresivita. Skrytá, bodrá, nepříjemná, která narušuje tvůj osobní prostor.

Pět inscenací, pět režisérů. Vnímáš nějak rozdíly v jejich režijních přístupech?

Osobně jsem moc rád veden, a vítám, když mi režisér dá jasný instrukce, což v případě Petra Štindla u Vincence bylo výborný, protože nám s tím nesnadným textem hodně pomohl. David Drábek je v tomto smyslu jeho přesnej opak. Tam je dopředu známý jen scénosled, respektive jen názvy na sebe navazujících scén, a to co má při tom David v hlavě, do toho nikdo nevidí. Břeťa Rychlík to je zase starej, ostřílenej praktik. S obrovským srdcem a já ho mám moc rád. A Friky, to je prostě pankáč, se kterým se skvěle dělá. Má v hlavě obrazy, který se Ti snaží předat, ale pak už to nechá na tobě. Dlouhým tágem tě láskyplně někam pošle a sedí a baví se tím, kam Ty dojdeš.

V příští sezoně vás čeká dost podstatných změn. Jak se na ně těšíš?

Myslíš nového uměleckého šéfa? Já si myslím, že pro nás se zase až tak moc nemění. Jana je tady už dlouho a je pořád stejně báječná. A že někteří kolegové odejdou a přijdou jiní? To je zkrátka koloběh života divadla, a je to tak správný.

Za rozhovor díky moc!

Rozhovory z Hadriána 2017: Tereza Dočkalová!

Dát francouzáka Micku Jaggerovi!

S Terezou Dočkalovou se vždycky bavím rád. Proč? Protože je spontánní, inteligentní a intenzivně vtipná. Jo a taky oba preferujeme Buffy. Výbornou zábavu přeji!

Kdo je Tvoje Nora?

Panenka na klíček. Nikdy neví, kde má děti. Venuše zrozená z bot na podpatku. Galerie ženských trapností. Má ráda svého manžela, to je na ní to nejlepší. A nejhorší na ní je právě ten manžel, no.

Jaký je Tvůj vztah ke dramatické tvorbě Henrika Ibsena, a proměňoval se nějak v prostoru a čase?

Pár věcí jsem viděla, většinou to nebylo moc dobré. Asi to musí vzít do ruky nějaký punker. Klata, Ostermeier, Nebeský, Pitínský, aby mu vrátili ten správnej big beatovej feeling. Ale to jenom tak plácám, znáš to, když necháš mluvit reprodukční umělce. Někdy třepem z pusy hrozný potraty.

Jak se Ti spolupracovalo s Janem Nebeským, a jeho realizačním týmem?

Hledali jsme trapnosti. Bylo skvělý se tím zabývat.

Jak bys srovnala rozdíly v převládající poetice a způsobu práce v ostravské Komorní scéně Aréna a pražském Divadle pod Palmovkou?

Velké kontra malé večerní, Klarine. Aréna má vyhraněnější dramaturgii. Podařilo se tam to nejlepší, co mohlo, lidi tam nechodí za zábavou, nechají si takzvaně rozbít hubu, cestou domů o tom přemýšlí a zase se vrátí zpátky. Herci mají svoji poetiku. Činoherák v nejlepším slova smyslu. Dyť to všichni víme, na Ostravarech se potkáváme. A Palmovka? A Palmoffka? No, je to divočina, jedem jak fretky, baví nás to, po dvou sezónách v baráku par skvělejch kousků, podle mně. A jestli se podaří, co se teďko tak nějak plánuje, tak to bude lepší, než dát francouzáka Micku Jaggerovi!

Jaký je Tvůj vztah ke kultuře braku, ke které zřetelně stylisticky odkazuje inscenace Mlčení bobříků?

Vyrůstala jsem v devadesátkách. Poslouchala Spice girls, milovala Terezu Pergnerovou a Buffy přemožitelku upírů (pozn. pro neznalé – něco jako zfilmovaný životopis Jany Sloukové, jen s nadpřirozenými bytostmi). Díky tomu, že se tím v některých inscenacích  intenzivně zabýváme, už se nestydím o tom otevřeně promluvit.

Pokud by ses sama mohla obsadit do nějaké role, která by to právě teď byla, a proč?

Asi do něčeho beze slov. Hrozně bych si přála hrát někdy někde jinde, než v Čechách. Kočovat po východě, bejt špinavej. Něco takového.

Těšíš se na prázdniny? Jaké budou?

Docela jo. Doufám, že to nebude nuda. V srpnu jedu do Arménie. Ale to je strašně daleko. Jo, a taky budeme připravovat další věc do PalmOff studia.

Rozhovory z Hadriána 2017: Sára Venclovská

Brisknost činoherní aklimatizace.

Na sérii hadivadelní navážeme rozhovorem s divou, která svatostánek  brněnské divadelní divočiny opustila teprve nedávno. Je krásná, inteligentní, talentovaná a odvážná. Dámy a pánové, seznamte se s nastupující posilou dámské šatny Klicperova divadla,  Wedekindovou femme fatale z Čičvákovy inscenace Lulu, Sárou Venclovskou. Rozhovor vznikl ještě před festivalovým uvedením inscenace Lulu, a tak zbývá dodat, že její přijetí bylo očekávatelné, tudíž značně kontroverzní. Já osobně považuji Čičvákovu radikální verzi za jeden z vrcholů letošního ročníku Divadla evropských regionů.

Milá Sáro, kdo je Tvoje Lulu?

Milý KlariNe, pro mě je Lulu zrcadlo odrážející obraz tužeb. Každému hraje jeho představu o ní samotné, protože nikdo doopravdy nechce vědět kým ona je, ne ze strachu že by byla něčím horší než jejich představa, ale proto, že by se jim zničila právě ta jejich iluze. Je to stále současné ne? Lidé na sebe hrají hry protože mají strach z osamocení ačkoliv v té imaginární hře jsou opušťěnější a traumatizovanější ještě víc než kdyby šli s kůží na trh, upřímně a bez obalu. Lulu je takovou antihrdinkou nejhlubšího lidského mamonu.

Jaký byl Tvůj vztah k dramatické tvorbě Franka Wedekinda před zkoušením inscenace Lulu, a je teď jiný?

Před několika lety jsem si zamilovala do jeho Probuzení jara, byl pro mě objevem dogmatu předsudků, pochyb a sexuality. Neříkám, že třeba v antice nejsou zásadnější “psychoźy”, ale nějak jsou pro mě osobně ty “pandořiny skříňky” Wedekinda bližší v mé optice vnímání světa a při a po tvorbě Lulu to vidím o to více…Prostě mě ulovil když jsem jeho tvorbu četla a dorazil když se mi poskytla možnost interpretovat jeho slova.

Jak se Ti pracuje s Martinem Čičvákem a jeho mezinárodním tvůrčím týmem?

S Martinem Čičvákem se mi pracuje náramně. Jeho práci jsem obdivovala ještě před tím, než bychom se osobně potkali a poté jsem v něm objevila nejen neskutečně skvělého režiséra, ale i báječného ryzího člověka. Pracovat s ním je zážitek a radost. Člověku se chce pracovat i po práci a nasávat entuziasmus z jeho blízkosti. A navíc máme stejný smysl pro humor a gurmánskou zálibu ve vybraných jídlech (interní humor).

S mezinárodním tvůrčím týmem  to bylo štěstí taktéž. Pracovalo se mi a bylo mi s nimi velmi krásně, vřele, přívětivě a troufám si říct ,že jsem našla nejen “napojené”herecké kolegy, ale i přátele se kterými chci být v kontaktu i mimo divadlo a práci. Bylo nám strašně skvěle.

Lišil se způsob práce v bratislavské Aréně nějak od umělecké tvorby v českých divadlech? Jestli ano tak čím?

Vlastně nevím, v každém týmu i prostředí se pracuje jinak. Neřekla bych, že se práce slovenského divadla liší od českého, jsme si přeci stále podobní. Slovenští herci, tvůrci , Slováci celkově jsou možná více horkokrevnější a upřímnější-nechodí kolem horké kaše a to je velmi uklidňující-všechno se vysype ven tak jak to je a jak se to cítí rovnou, takže se možná rychleji čistí věci a tím pádem se mohou posouvat rychleji, ale myslím, že to byla záležitost týmu lidí a jejich povah ,ne jejich národnosti.

Liší se reakce slovenského publika nějak od reakcí českých diváků?

To nemůžu říct, nemám zatím zkušenost s českým divákem na představení Lulu. Byla se podívat moje rodina a ta byla samozřejmě konsternovaná z nahoty a otevřenosti. Víte, moje babička a dědeček mě hanbatou viděli možná jako batole. Takže jak říkám, nevím a jsem zvědavá na české publikum.

Jsi absolventkou klaunské scénické a filmové tvorby. Jak probíhala Tvá činoherní aklimatizace?

Ta proběhla poměrně rychle. Marián Amsler mi dal šanci hrát- mluvit  a než jsem se to aspoň trochu naučila, využívala jsem toho v čem jsem si byla jistá. Anebo počkejte, ano, na mé druhé premiéře v Hadivadle pod Mariánem Amslerem, kdy jsem ho přesvědčila, že zvládnu zahrát roli Heidrun Reichertové v inscenaci Holubi, jsem měla “okno”, v pauze mi stékal make-up od slz po tváři a má tehdejší kolegyně Petra Bučková mi řekla “vítej na činohře”…takže zde nastal můj přerod a aklimatizace -který byl velmi rychlý -přes pauzu do druhé půlky představení.

Co Tě čeká o prázdninách a v následující divadelní sezóně?

O prázdninách se chystám na Island a pak na pár představení s Bolkem Polívkou v Brně a Praze. Od nové sezóny nastupuju do Klicperova divadla a moc se to těším.

Jaké představení bys ráda vyzobla z letošního festivalového menu?

Určitě bych si nenechala ujít  Cirk La Putyku, Olgu -horory z hrádečku, AnderSen, Bůh je Dj, divadlo 11:55 koncert Midi lidi,a vůbec já bych šla na všechno.

Moc díky za odpovědi Tvoje!

Předzvěsti Hradištské: Pár důvodů k těšení hned!

I letos vás, mé drahé čtenářstvo, doufám neminou moje deníky filmově-školní. Protože program 43. ročníku se rýsuje nádherně, příjměte prosím mé pozvání k jeho ochutnávání. Budu moc rád, pokud se v Hradišti potkáme.

Ať zážitky vaše, zdatně konkurují těm mým. Na společnost těším se!  

A cože na nás letošní Letní filmová škola, od 28. července do 6. srpna v Hradišti Uherském chystá?

Britský heritage film

Polovina 80. let minulého století přinesla ve Velké Británii skupinu filmů, jimž říkáme heritage filmy. Elegantní obrazy britské minulosti fascinovaly diváky a získávaly ceny, část britské kritiky je ovšem vnímala méně shovívavě. Sekce by měla přinést odpovědi na otázky, zda lze tyto filmy hodnotit jen na základě estetických kvalit či zda jsou ideologicky zatížené konzervatismem a nevytvářejí falešný obraz britských dějin. 

Programová ředitelka Iva Hejlíčková upřesňuje: “V případě tzv. heritage filmů jsme svědky zajímavého jevu, kdy se filmy stávají součástí (a snad i obětí) dobově podmíněné společenské diskuse. My ji samozřejmě budeme reflektovat, ale snímky samotné bychom chtěli vnímat bez předsudků.” 

Tipy KlariNovy: 
Rozhodně radím neopomenout Ohnivé vozy režiséra Hugha Hudsona - protože patří mezi nejlepší sportovní filmy všech dob. Filmy Jamese Ivoryho jsou pak pro BH zkoumaly povinností...budem se setkávati v Soumraku dne?

Češi v zahraničí: František Čáp

Zkušený a etablovaný režisér František Čáp (např. Babička, Noční motýl) odešel z Československa v roce 1949. Jeho první zastávkou se stalo válkou rozvrácené Německo, druhou domovinou se mu však stala Jugoslávie, kam přesídlil v 50. letech. Usadil se ve Slovinsku, kde je považován za zakladatele moderního domácího filmu, a v následujících letech natočil více než desítku titulů jak zde, tak také např. v Rakousku či Itálii. Přehlídka režisérových filmů je proto zároveň reflexí dramatického dění v Evropě kolem poloviny minulého století. Kulturně a žánrově pestrý výběr přitom nezapomíná ani na Čápovy nejvýznamnější české filmy.

Tip KlariNův:

Babičku jste jistě viděli, takže doporučuji romantickou Vesnu, špionážní napínák Stopa vede do Berlína či Nočního matýla.

Visegrádský horizont: Novinky

Ani letos nebude v programu Letní filmové školy chybět výběr těch nejlepších filmových novinek ze zemí visegrádského regionu, které stále častěji vznikají ve vzájemné spolupráci. Diváci se mohou těšit např. na čerstvého nositele Křišťálového glóbu z Karlových Varů, film Václava Kadrnky Křižáček, na slovenskou novinku Čára Petera Bebjaka, která si z lázeňského města odvezla Cenu za režii či na kontroverzní dokument Víta Klusáka Svět podle Daliborka. Tradičně divácky atraktivní polský výběr letos nabídne mezi jinými nejnovější film hosta LFŠ Wojciecha Smarzowského Volyň a také (bohužel) poslední dílo Andrzeje Wajdy Mžitky.

KlariNovy tipy:

Bebjak, Kadrnka, Wajda (a vlastně cokoli od Petra Vlčka). Bez debat.

Visegrádský horizont: Studentské filmy

Mapování studentských filmů uměleckých škol v Česku a na Slovensku bude pokračovat i letos. Jako každý rok přinášíme výběr největších talentů a příslibů do budoucna. Na letošní Letní filmové škole přivítáme umělkyni Johanu Švarcovou a režiséra Jiřího Volka z pražské FAMU a také Pavola Čižmára z bratislavské VŠMU. Všichni svorně dokončili studia magisterského oboru svých škol a čeká je rozhodnutí, kam se v uměleckém životě posunout dále. Jen čas ukáže, zda se dokáží v současné česko-slovenské kinematografii prosadit.

Tipy KlariNovy: 

Od čerstvých poststudentů klidně vše, doufám, že se uvidíme na DJ Johaně live!

Igor Chaun o Jiřím X. Doležalovi

Po světové premiéře na festivalu v Karlových Varech přiveze do Uherského Hradiště svůj nový dokument Nepřesaditelný! režisér Igor Chaun. Příběh o Jiřím X. Doležalovi, jehož osobní život splynul s profesí reportéra Reflexu, vyvolává protichůdné reakce ještě před zhlédnutím filmu. Propagátor marihuany, bojovník proti nacismu, hledač trilobitů a v neposlední řadě novinář Doležal mluví s Chaunem bez obalu o svém dětství, sexuálních partnerkách i smrti. Film uvedeme v pondělí 31. 7. v 15:30 ve Sportovní hale.

Tip KlariNův: Já chybět nebudu. A co vy? 

CinEd na LFŠ

CinEd je mezinárodní program filmové výchovy, který zpřístupňuje evropské filmy dětem a mladým divákům ve věku 6 – 19 let a byl Evropskou komisí na festivalu v Cannes ohodnocen jako jeden ze šesti nejúspěšnějších projektů v této oblasti. Jeho českým partnerem je i pořadatel Letní filmové školy Asociace českých filmových klubů. CinEd nabízí filmy pro školní projekce realizované ať již přímo ve školách, v kinech či v dalších kulturních institucích. Filmy jsou organizátorům nabízeny zdarma, stačí se jen zaregistrovat na stránkách www.cined.cz. Partnerskými zeměmi projektu CinEd jsou kromě České republiky i Bulharsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko. Počet zemí i nabízených filmů se bude každý rok rozrůstat, v tomto školním roce se například připojí Finsko. Specifikem je zaměření na umělecké filmy a jejich přiblížení nejmladším divákům prostřednictvím osvědčené a mezinárodně ceněné metodiky vyvinuté v Cinémathèque française. Součástí nabídky jsou vedle samotných filmů také metodické materiály a série školení pro pedagogy a kulturní pracovníky. Aktuálně je v nabídce šest filmů s českými podtitulky a tři do českého jazyka přeložené metodické materiály. Letos bude do nabídky zařazen také minimálně jeden český film - aktuálně probíhá preselekce na výročním zasedání v Barceloně.

Na Letní filmové škole představí CinEd za účasti režiséra José Luise Guerína film Ve výstavbě, který bude do projektu zařazen ve školním roce 2017/2018. Ve stejný den, tedy 2. srpna, proběhne i debata o metodice projektu CinEd a diskuze s režisérem José Luisem Guerínem o vzdělávacích materiálech k jeho filmu. Obě akce jsou vhodné jak pro pedagogy, pracovníky kin a dalších kulturních zařízení, tak pro širokou veřejnost se zájmem o možnosti rozšíření filmové výchovy v České republice. Vstup je zdarma i bez akreditace na LFŠ, registrace probíhá na http://bit.ly/2snsKsv.

Dne 3. srpna se pak v odborném panelu nazvaném Metodika ve filmové výchově zájemci seznámí s aktuální situací v metodické činnosti v oblasti filmové výchovy v neformálním vzdělávání. Prezentovány budou konkrétní metodické a pedagogické materiály a další typy učebních pomůcek. Debatovat budou zástupci projektů CinEd, Projekt 100, Free Cinema a Animánie.

Tip KlariNův: Mí drazí pedagogičtí: Doražte, sledujte, podporujte a na svých školách aplikujte. Vítám a rozradostněn jsem!

A koho na LFŠ budete moc potkat:

Jana Troella

- držitele desítek ocenění ze světových festivalů

Daniel Bergman

- syna Ingmara Bergmana

Tarika Saleha

- vítěze letošního festivalu Sundance, tvůrce klipů Lykke Li

Jana Holmberga

- předního švédského filmového historika, ředitele Nadace Ingmara Bergmana

Erika Hedlinga

- profesora filmových studií na univerzitě v Lundu

Sergeje Loznicu

- původně vědce, který pravidelně uvádí své filmy v Cannes

Philippe Grandrieuxe

- francouzskéh orežiséra s s nekompromisní poetikou

Angelu Schanelecovou

- německou režisérku, scénáristku a příležitostnou herečku s vyhraněnými názory

José Luise Guerína

- jednoho z nejoriginálnějších současných španělských režisérů

Wojciecha Smarzowského

- renomovaného polského režiséra

Magdu Vášáryovou

- slovenskou diplomatku, političku a herečku

Mira Rema

- osobitého slovenského dokumentaristu

Další lákadla letošní filmovková Vám předvedu v dnech dalších.

Tak co, už se těšíte? Já hrozně!