Rozhovory z Hadriána 2017: Martin Františák!

Troll je bystrý!

Rozhovor s přítelem, Valachem a šéfem. Martin Františák - umělecký šéf činohry Národního divadla Brno s rozvahou hovoří o podstatě tvorby, tvůrčí budoucnosti, i otcovství. K vnímání připravit! 

Je o Tobě známo, že osobně preferuješ dramatickou tvorbu Henrika Ibsena nad hrami Antona Pavloviče Čechova, proč tomu tak je?

Troll je bystrý a nedá se chytit. Opsat. Ten mihotavý a proměnlivý pohyb Ibsenovy krajiny mám moc rád. Přesahuje a překvapuje a kolikrát nakopne.

Čechova je mnoho.  Ale. Je to spousta divadelních postupů různými směry. Zároveň golf a pak trochu šachy a tržnice. Pohyb témat je u Čechova výkonem namáhavým i náročným. U Ibsena trollím tancem.

Proč padl Tvůj výběr zrovna na Paní z moře, a jakou roli ve stávající dramaturgii činohry NdB inscenace hraje?

Pro zmíněnou krajinu a taky pro tu klamavou auru hry o lásce a boji v manželství. Pro mě je to hra o rozpadu vztahu, o jeho únavném lepení a sobecké snaze nebýt sám. To jsou asi ty věci. Taky jsme chtěli zkusit hru, která má v Brně inscenační tradici a snad také i trocha drzosti podívat se na hru jinak.

Jak bys zhodnotil uplynulé tři sezony, které jsi strávil a trávíš ve funkci uměleckého šéfa činohry Národního divadla Brno?

To není jednoduchá odpověď a je na ni ještě myslím čas. Rozhodně se nemáme za co stydět.

Jakým směrem se pod Tvým vedením bude soubor činohry vyvíjet dál?

Přitažlivý soubor, který cítí hru a umí hravě myslet. Čerstvá dramaturgie, která jde po vytyčených liniích a tématech. Pokračování spolupráce souboru s rodícím se okruhem režisérů. Prostě dobré evropské divadlo, které se nebojí prokazatelně vyjádřit názor.

Budeme se v sezoně příští moci s Tvou režií setkat i jinde, než v domovském divadle?

Ano, čeká mne jednak tvůrčí návrat do Slováckého divadla v Uherském Hradišti a také do pražského Švanďáku. Jednou Světlá, jednou Schiller.

Co právě chystáš ve své kariéře dramatika?

 Dopsal jsem rozhlasovou hru  Nejasné nebe. A v létě chci dokončit divadelní hru Srpnové světlo.

Ta první je o Ostravském nebi. Veselá vzpomínka na Bezruče, Balabána, Landsmana.

Ta druhá je takový snad ibsenovský pokus. Tedy Ibsenem ozářený. O dvou bratrech, mateřské víle a temné paní Eklmanové.

 A jak se mají Prokop a Šimon, Tví synové?

Kluci jsou nejlepší chlapi co znám.

Někdy malinko přemoudřelí.

Dovolená bude s nimi a jistě mě dost naučí.

Rozhovory z Hadriána 2017: Tereza Dočkalová!

Dát francouzáka Micku Jaggerovi!

S Terezou Dočkalovou se vždycky bavím rád. Proč? Protože je spontánní, inteligentní a intenzivně vtipná. Jo a taky oba preferujeme Buffy. Výbornou zábavu přeji!

Kdo je Tvoje Nora?

Panenka na klíček. Nikdy neví, kde má děti. Venuše zrozená z bot na podpatku. Galerie ženských trapností. Má ráda svého manžela, to je na ní to nejlepší. A nejhorší na ní je právě ten manžel, no.

Jaký je Tvůj vztah ke dramatické tvorbě Henrika Ibsena, a proměňoval se nějak v prostoru a čase?

Pár věcí jsem viděla, většinou to nebylo moc dobré. Asi to musí vzít do ruky nějaký punker. Klata, Ostermeier, Nebeský, Pitínský, aby mu vrátili ten správnej big beatovej feeling. Ale to jenom tak plácám, znáš to, když necháš mluvit reprodukční umělce. Někdy třepem z pusy hrozný potraty.

Jak se Ti spolupracovalo s Janem Nebeským, a jeho realizačním týmem?

Hledali jsme trapnosti. Bylo skvělý se tím zabývat.

Jak bys srovnala rozdíly v převládající poetice a způsobu práce v ostravské Komorní scéně Aréna a pražském Divadle pod Palmovkou?

Velké kontra malé večerní, Klarine. Aréna má vyhraněnější dramaturgii. Podařilo se tam to nejlepší, co mohlo, lidi tam nechodí za zábavou, nechají si takzvaně rozbít hubu, cestou domů o tom přemýšlí a zase se vrátí zpátky. Herci mají svoji poetiku. Činoherák v nejlepším slova smyslu. Dyť to všichni víme, na Ostravarech se potkáváme. A Palmovka? A Palmoffka? No, je to divočina, jedem jak fretky, baví nás to, po dvou sezónách v baráku par skvělejch kousků, podle mně. A jestli se podaří, co se teďko tak nějak plánuje, tak to bude lepší, než dát francouzáka Micku Jaggerovi!

Jaký je Tvůj vztah ke kultuře braku, ke které zřetelně stylisticky odkazuje inscenace Mlčení bobříků?

Vyrůstala jsem v devadesátkách. Poslouchala Spice girls, milovala Terezu Pergnerovou a Buffy přemožitelku upírů (pozn. pro neznalé – něco jako zfilmovaný životopis Jany Sloukové, jen s nadpřirozenými bytostmi). Díky tomu, že se tím v některých inscenacích  intenzivně zabýváme, už se nestydím o tom otevřeně promluvit.

Pokud by ses sama mohla obsadit do nějaké role, která by to právě teď byla, a proč?

Asi do něčeho beze slov. Hrozně bych si přála hrát někdy někde jinde, než v Čechách. Kočovat po východě, bejt špinavej. Něco takového.

Těšíš se na prázdniny? Jaké budou?

Docela jo. Doufám, že to nebude nuda. V srpnu jedu do Arménie. Ale to je strašně daleko. Jo, a taky budeme připravovat další věc do PalmOff studia.