Lákání na 15. ročník Mighty sounds 2019, díl 2.: Domácí jistoty!

Druhý díl miniseriálu, vábícího na program letos slavnostně jubilujících mezinárodních oslav ryčné muziky nejrůznějších odstínů a barev Mighty sounds je tu, a bude tentokrát věnován souborům, jež budou hájit naše vlajky. Volume doprava a jedem!

Stálí hosté

Do Tábora samozřejmě dorazí i vlajkonoši míru a lásky, a jedna z pravidelných ozdob programu Mighty sounds - Fast food orchestra. Čerstvě energicky nakopnutí bujarými oslavami dvacetiletí vlastní existence, a s playlistem, jemuž kromě mnoha ověřených hitů, a řady pro výročí oprášených rarit vévodí i nový singl Do práce. Do tance tedy!

 Celtic-punková úderka Pipes & Pints se zhruba před rokem vrátila na pódia v plné síle a s novou pěveckou posilou. S Travisem do výrazu kapely vstoupila melodičnost i klid. Nenechte si ujít jejich setlist, jenž nebude skrblit novými singly!

Vrací samozřejmě i z další z letitých veteránů Mighty sounds, skapunkoví Discoballs. Personálně opět stabilní, navíc v čele s báječně zpívající, charismatickou frontmankou Míšou. Už se těšíte?

Dalším z dobrých stád holubích jsou i žánrovými konvencemi nespoutaní řádiči Queens of Everything, kteří i letos festivalové publikum nadchnou svým pestrým mixe nabroušeného rock’n’rollu se špetkou punku, klapající kontrabasem, až swing bandová dechová sekce a korunou vlastní krásy, aka nezaměnitelným chraplákem zpěváka Krleshe. P.S. možná přijde i tyranosaurus!

Prague Conspiracy si po kratším detoxu dávají opět retox. Kapela hudebně balancující na hraně punku, popu a poctivého rocku se s novou krví v žilách v podobě nové zpěvačky a druhého kytaristy vrhá do poněkud ostřejších vod, což je znát zatím především z nekompromisní pódiové prezentace. Další novinkou jsou texty v jazyce mateřském!

Návraty dlouholetých absentérů

Elektrïck Mann se do line-upu MS vrací po dvanácti dlouhých letech. Humor, nadhled, upřímnost, a crossover jak víno. Valašští králové alko-rapu přivezou mj. dvojici nových songů Pátek a Protože musim. Nutno neminouti!

 Letošní táborský comeback oslaví i proslulý orchestr Plexis. Družina vedená neúnavným nestorem českého punku Petrem Hoškem opět oslní energickým koncertním setem kombinujícím dlouhou řadu hitů, povedené covery a žhavé novinky. Plexis makropulos!

Nové tváře Mighty sounds

 Ani grindcoru nebude patnáctý ročník Mighty sounds prost! Jihočeští Gutalax jsou sice pevně spjati s trutnovským festivalem extrémní muziky Obscene Extreme, nijak jim to ale nebrání v letošní táborské expanzi. Nářez bude!

 Ohlasy country pak na Čápův dvůr přiveze Povodí Ohře, unilou romantiku táborových ohňů však nečekejte. Čekají Vás osobité texty, hardrock a vskutku originální zpěv. Zavítejte do pekel vlastních hlav!

A perlička na konec druhého dílu: Další z věrozvěstů domácího punku SPS zlobí  v hudebním univerzu už více než tři dekády, ale na MS vystoupí vůbec poprvé. A bude to mocné, přátelé. Hořčice mi už teď stoupá do nosu. Na shledanou příště!

Lákání na 15. ročník Mighty sounds: Díl 1.: Stan Radia 1

I v letně prázdninovém období roku 2019 vyrazím na vzrušující trip po nejrůznějších kulturních událostech. Než ale budou dveře letní festivalové sezony naplno rázně rozkopnuty, je zde série vnadidel na věci budoucí. První kvarteto článků budiž věnováno rodinnému klenotu místní multižánrově festivalové setby, táborským Mighty Sounds, jež rozbouří letiště Čápův dvůr ve dnech 12. - 14. července!

Naší minisérii přitom nemůžeme odstartovat ničím menším, než epicentrem extrémně radostného divočení, kde na své mlsaly čeká přemíra excelentní pastvy, jež tradičně nabídne zážitky nejen hudební, ale i divadelní. Z hlediska žánrového pak letošní nabídka stanu Radia 1, jíž bude svým nezaměnitelným způsobem opět sugestivně kočírovat nezničitelný moderátor Jirka Hvězdoň, zahrne satiru, komedii, performanci, stand-upy, improvizaci i totální bizáry. Už se začínáte těšit?

Koťátko zkázy!

Poprvé se na na Mighty zjeví Koťátko Zkázy, alias unikátní kombinace záměrného kýče, on line světa a pouliční performance. Ze svého domovského doupěte v pražském Rock Café do Tábora premiérově dorazí i satirické Divadlo RePublika se svou břitkou business komedií Homeless. Narážky politické i jiné se dozajista zjeví i v sérii populárních stand-upů, ať v pátečním vystoupení projektu Nadi Hůlkové, lakonicky nazvaném SHOW stání , či pod hlavičkou populárního souboru Underground Comedy vedeného Tomášem Plhoňem, jenž ovládne program sobotní.

Tomáš Plhoň a Underground Comedy!

Jedním z nepochybných vrcholů letošního stanového programu bude tvůrčí crossover Veksl Impro v podání Ladislava Kardy z pražského NoDu a Petra Rubáše z kapely Vasilův Rubáš, která se postará i o živelný hudební doprovod jedinečného vystoupení. Na regulérní koncert Vasilova Rubáše pak dojde v pátečních pozdně večerních hodinách.

Po velkém úspěchu módních přehlídek pin-up girls v minulých letech, se spřízněný tvůrčí tým v letošním ročníku posouvá o úroveň výše, a sice k burlesce zabalené do sexy punkového hávu. „Kabaret Punklesque svým způsobem spojuje umění burlesky, jehož kořeny sahají až do 19. století, hudbu, literaturu, divadlo, film, vášeň a krásu. Bez pravidel, bez škatulek, s láskou,“ popisuje chystanou show jedna z performerek a módní návrhářka Lady AnnaHell.

Kabaret Punklesque!

V sobotu se s krátkou, ale o to výživnější scénkou Gastropunk, představí jeden z páteřních účastníků Mighty Sounds, spolek Ztracená existence. Členové souboru si stage otestují už den předem jako kapela Vagyny Dy Praga. Obě spřízněné formace vnesou do stanu slavnostní náladu, protože letos slaví výročí: Vagyny 15, a „Ztracenka“ dokonce 20 let vlastní existence.

Bez Vagyn není Mighty Sounds!

Mezi stálice divadelní dramaturgie Mighty Sounds patří i nekompromisní humor na hranici trapnosti a surreálna spolku Arte della Tlampač.

Arte della Tlampač

Ani letos nebude chybět přednáška sexuologa Dr. Zádrhela v podání spisovatele Marka Tomana, tentokrát na téma improvizované antikoncepce.

Dr. Zádrhel

Sobotní line-up odstartuje další ze stálých hostů, Martin W. Kiml, se svým autorským čtením okořeněným humorem IV. cenové skupiny. Nenáročnou laťku uchová také antidivadelní spolek Marza, který bude opět sázet především na opulentní kostýmy a nefalšované divadelní nadšenectví.

Ve večerních a nočních hodinách dostanou prostor originální hudební interpreti. Pečlivě pěstěný mullet a image východoněmeckého pornoherce - to je Donny Bennet ze Sydney, jehož páteční koncert se ponese v retro popovém stylu. Vládcem soboty se stane legendární kníže pornofolku Záviš. V neděli pak vystoupí skvělí a nádherní Bert & Friends, kapela, kterou proslavil hit Plody moří se sólíčkem mořské panny na mrtvou rybu.

 Králem letošních hudebních specialit bude ovšem Mr. Cemetery, který živě vystupuje opravdu velice zřídka. Kromě svého metalového období, ze kterého pochází i virál Mrtví vstávají, se mistr na Mighty představí i jako Frank Love, mimo jiné se svým sedmiminutovým disco-hitem Jsem do tebe blázen.

Noční program bude žánrově vyladěný v rytmu reggae, dancehallu a rapu. V pátek se představí trio Cocoman, Dr. Kary a Messenjah jako Nevereš, v sobotu francouzský reggae matador JO Corbeau, Vlajku alternativního hip hop pozvednou legendární WWW, a za slovenský dirty rap nastoupí Zverina. V neděli celý program završí kapela Bug'n'Dub.

Pestrost je královnou stanu Radia 1!

Petr KlariN Klár

Ztracená existence slaví 20 let!

Po dlouhé zimní pauze se se startující festivalovou letní sezonou konečně k pravidelnému publikování vracím, abych Vás protáhl všelikými zákoutími kulturního kvasu. A začínáme pěkně zostra - pozvánkou na akci, jíž rozhodně neměli byste minout: 

Autorský divadelní soubor ZTRACENÁ EXISTENCE se zapsal do povědomí diváků především autorskou komedií „Dentální rapsódie aneb Rande orální perspektivou“ nebo politickou satirou „Vandaska“. Na svém kontě má sedm celovečerních komedií a osm kratších experimentálních skečů. V letošním roce slaví 20 let od prvního společného vystoupení, které oslaví novou jednorázovou inscenací „20 LET EXISTENCE“ ve Studiu Ypsilon 9. a 10. června.

ZTRACENÁ EXISTENCE pracuje ve svých hrách s osobitým humorem, často si utahuje ze společenských a politických klišé a nebojí se být nekorektní. Nejinak tomu bude i 9.a 10. června, kdy ve Studiu Ypsilon uvede svou speciální novinku „20 LET EXISTENCE“. Tou oslaví 20 let společného působení a představí průřez kompletní autorskou tvorbou. „V originální inscenaci připomeneme nejen naši nejznámější komedii Dentální rapsódie, která za posledních čtrnáct divadelních sezón dosáhla 115 repríz a v roce 2006 byla nominována na inscenaci roku Divadelních novin, ale dojde i na vzkříšení již stažených kusů z našeho repertoáru jako jsou hry Privátní mejdla, Vandaska nebo Jak Vinetů s Oldšetrhendem vařili polévku,“ uvádí Alexandr Guha, jeden z hlavních autorů her. Průřez tím nejlepším z historie souboru se ponese v duchu vyhlášení divadelních cen v těch nejbláznivějších kategoriích, na které si ceny Thálie či Ceny divadelní kritiky ani nepomyslí. Diváci tak uvidí nominované scény v kategoriích jako "lihovina na jevišti", "nejdramatičtější exitus" nebo "stereotypní kostýmy menšin". Součástí obou galavečerů bude i dvoudenní výstava v prostorách Studia Ypsilon mapující umělecké i mimodivadelní aktivity divadla.

Členové ZTRACENÉ EXISTENCE se potkali v roce 1999 v dramatickém souboru pražského Gymnázia Připotoční, v rámci kterého uváděli především klasické hry (Romeo a Julie, Osel a stín, Ze života hmyzu…) v divadlech Solidarita, Žižkovském divadle Járy Cimrmana nebo v Divadle Na Prádle. První autorskou hrou se stala v roce 2005 Dentální rapsódie, která byla uvedena s nemalým ohlasem na mnoha divadelních přehlídkách (Šrámkův Písek, Jiráskův Hronov, Divadlo evropských regionů), i řadě českých a moravských měst. Od roku 2007 je ZTRACENÁ EXISTENCE stálým hostem Studia Ypsilon, kde uvádí pravidelně své celovečerní hry. S krátkými skeči Zmalujem se!, Sexidrynk nebo Zvuková zkouška kapely Adolf Hilter revival pak soubor navštívil mnoho velkých festivalů (Sázavafest, Mighty Sounds, Colours of Ostrava nebo Rock for People ad.).

Více informací o galavečeru naleznete na adrese www.ypsilonka.cz/program-a-nakup/ztracena-existence-20-let-existence a na oficiálních stránkách souboru www.ztracenaexistence.cz

 

KlariNovo Vánoční pohádkové recenzování 2018: Přání k mání!

Takže je to definitivní. Co se vánoční programové skladby týče, bylo toho na letošní ČT 1 hodně špatně. Je čas na malou novoroční rekapitulaci. Tak tedy: Štědrý den, a Zelenkův grandiózní shit -( závorkový warning pro odpůrce anglicismů: původní termín lapsus mažu, protože tohle nebylo náhodné pochybení,  ale vědomá lemplárna, a druhá varianta - hnůj - neprojde proto, že  označuje půdu úrodnou). Vážně netuším které všechny možné entity, ve veřejnoprávním televizním molochu přítomné, inkriminovaný řemeslný bahnista a adoptovaný Rákosníček Jr. na intimních místech laská, ale  (opakovaně!) propůjčit mu nejsledovanější večírek v roce jest prachsprostým zločinem, srovnatelným s kompletní diskografií Kateřiny Brožové (jež ostatně nachází se někde mezi Lidicemi, Ležáky a Postoloprty - hyperbola, voes!). Stejně jako repríza Anděla páně II.: Vica is hot like a hell kitchen, na  1. svátek Vánoční. Vážně by mně zajímalo který ocas či žena uzmul dvojici výjimečných snímků možnost televizní premiéry pod ještě neopadaným vánočním stromem. Argument sledovanosti neprojde - jednak TV veřejnoprávní jej vůbec nemá co řešit, a druhak by o Vánocích vysoká byla, i kdyby Zelenka s Renčem přestávková koťátka osobně alternovali. Zatímco slovenské radosti (Lukáši Vaculíku, Ondřeji Malý. a ostatní zúčastnění Češi promiňte) byl alespoň Štěpán  propůjčen, Vítek Karas asi někomu v ČT nedal (dárek!), a tak jeho Přaní k mání bylo odsunuto až na neděli 30. 12. Jako by kvalitního vánočně premiérového oběživa měla matka našich televizních stanic fůru. Což nemá. 

Programoví ČT kreténi k odpovědnosti volám Vás!

Teď ovšem k chvále: Karasovo Přání k mání je cenné už jen proto, že v mých očích rehabilitovalo filmové herectví Filipa Antonia, což ovšem naštěstí není jediná z kvalit bezesporu pozoruhodného filmu. Pojďme si tedy svištět!

Tudíž za prvé: Vyloženě radostnou zprávou je výprava snímku: Ondřej Lipenský (scénografie), Kateřina Sittová (masky) a Stanislava Šlosserová (kostýmy) i v rozpočtových limitech odvedli  práci skvělou a do detailu promyšlenou i prokomponovanou (obaly na basketmíče třeba!), jež srovnatelná je s burtonovinami, Karlu Zemanovi blíží se, a řev lvů  Českých by si zasloužila. Dokazuje totiž že (post)Verne, Vary, Pomáda, Osvícení i Hairspray se můžou esteticky bez problémů kámošit, a navíc je čirá rozkoš na to pohledět!

Za druhé: Vít Karas resuscituje zašlou slávu Českého rodinného filmu především (až na výjimky, jež zmíním později) precizním vedením (nejen) dětských herců, citem pro timing, a vynikající tvorbou atmosféry, jež je různorodá, ale bezvýhradně báječná i v natolik rozdílných prostředích jako jsou mj. hausbót, lunapark, lázeňský Overlook, doupě Harpagonovo či škola. 

Za třetí: Filip Antonio i Michaela Pecháčková jsou jako ústřední milenecká dvojice k uvěření i pohlazení, naprosto neskutečně pak růluje Lukáš Březina coby Eman, jehož bezprostřední mimoňství se osvaldovských hvězd kalibru Michala Hofbauera dotýká. Velká paráda!

Za čtvrté: První film v miléniu, kde mně neiritoval Vítězslav Jandák (což se ovšem nedá říci o...viz. níže).

Za páté: Scénář Miroslava Adamce (ročník 1957!) se nebojí divočiny ani odlišnosti, a hotelová alkohol puboš party byla super! 

¨

Pozitiva máme za sebou a teď rychle na druhou stranu řeky:

Mínus první a poslední: zmíněnými hereckými výjimkami jsou: 

Za dospělé otřesně přehrávající pseudo divy Jitka Čadek Čvančarová a Petra Blesáková, jejichž umělecký neum dointerpretovává povedenou, herecky subtilní tatínkovskou postavu Martina Myšičky do podoby vztahového masochisty, a navíc v případě druhé z dam opět dramaturgicky zneužívá trapného (a prolhaného!) stereotypu o otravných Slovenkách, navíc se zlatokopeckými sklony. Za herecký dorost je Černým Petrem bohužel Jan Maršál, který svého záporáka, respektive jeho uvěřitelnou transformaci v ublíženou duši, jednoduše neustál. 

Každopádně: Přání k mání je i přes výše uvedená pochybení velmi dobrým příspěvkem do vánočního filmového žánru. Česká televize se však k němu zachovala jak k béčkovému vepři - zařízla jej v béčkově sváteční čas (neděle jako!)...macecha par excellence. 

A Zelenka je porno Dora.

Krásný Nový rok!

Petr KlariN Klár

KlariNovo Vánoční pohádkové recenzování 2018: O zakletém králi a odvážném Martinovi

Vážně si nejsem správností strategie naší veřejnoprávní televize jist. Těžko totiž pochopit, proč vládcem štědrovečerního programového slotu učiní bezprecedentní paskvil, aby na první svátek Vánoční naopak tasila překvapivý, navíc nepříliš propagovaný triumf. Jestli je důvodem slovensko-česká koprodukce, jest v České televizi něco moc špatně. Letošní premiérově pohádkovou prestiž totiž tentokrát skutečně zachránili naši slovenští bratia a sestry.

 Pohádka se zbytečně doslovným českým názvem O zakletém králi a statečném Martinovi, jejíž původní název Vianočné želanie zřejmě vykazoval přílišnou podobnost s Přáním k mání, kterému televizní premiéru ve svátečním čase uzmula repríza Strachova křesťansko-agitačního sequelu, je totiž neokázalým klenotem, jež své konkurenty hravě strčí do bezedného pytle.

Prolog příběhu sice nejprve vyděsí vizuální kombinací zimní vinnetouovky, turecké verze Hobita a intra prvního Tekkena, od detailu s prstenem se však všechno jako zázrakem dostane do správných kolejí, jež postupně na tváři samozvaného, a notně již tuzemskou fantaskní šmírou ohlodaného,  recenzenta kouzlí jeden potěšený úsměv za druhým.

Režii snímku totiž pevně ve svých uměleckých spárech třímá Peter Bebjak, jenž za léta harcování po televizních projektech rozdílných témat, rozpočtů i kvalit postupně vyrostl v jednoho z nejspolehlivějších žánrových tvůrců nejen v česko-slovenském kontextu (kdo jste ještě neviděli jeho loňský film Čára, neprodleně dohoňte!). Pod jeho pozornou tvůrčí kuratelou se sice eklektický, leč nanejvýš funkční scénář Tomáše Dušičky (brácha Mika Spirita, yeah!),  jemuž k dokonalosti chybí především komplexnější záporákova motivace a razantnější závěr, mění v komplexní lekci z pohádkového kumštu, jež do místní, nepříliš pohostinné jeskyně, obývané nezřídka nevábnými skřety typu Zelenka, Troška či Strach přináší tolik potřebný závan čerstvého vzduchu i neortodoxní kreativity.

Nespornou předností pohádkové laskominy Bebjaka a Dušičky je především důsledná péče o postavy a vztahy mezi nimi: po dlouhé době dostáváme princeznu nejen půvabnou, ale především aktivní, emancipovanou a nediblíkující (Simona Kollárová), je jen škoda, že brzy vyklidí pole jsa proměněna v čedič, sympatického handicapovaného hrdinu (Richard Autner), jehož předobrazem je legendární asijský geroj Zatoichi, Lukáše Vaculíka coby slušivou domácí variantu archetypálního zen kung-fu starce Svaroga, i záporáka z cool jménem Vlkan (Tomáš Maštalír), jemuž však na působivosti přece jen poněkud ubírá jeho povrchní přislizlá porno stylizace. Naopak vzrušující emo-chemie ústředního páru je bezprostředním zdrojem pohádkového blaha, jež sice skrblí slovy, ale precizně herecky formulovanou romantikou doslova vře.

A postavy bytostí zcela nadpřirozených? Další paráda! Skvostně slamující skřítek "Buchtosmažka" (Tomáš Mischura) který zřejmě na Slovensko přiskotačil z Ronji, dcery loupežníka, a bezmála geniální děsivá i vtipná Ježibaba Csongora Kassaie jsou ozdobami epizodické struktury filmu, i důkazy výtečného výtvarného cítění autorů výpravy (Juraj Kuchárek), kostýmů (Martin Kotúček) i masek (Michaela Kicková).

Příkladná je rovněž i práce se slepotou odvážného Martina (dramaturgie: Halka Marčeková), která se stává nejen přirozeným zdrojem hrdinových útrap, ale i jeho vítězství. Myšlenky, vyslovené již kdysi Exupéryho Liškou, tak znovu ožívají na půdě slovenského vánočního pokladu. Emocionální těžiště snímku tedy neleží výhradně na tradičních motivech zlomení kletby, opětovného shledání rodičů a dětí, respektive definitivní kompletace milenecké dvojice, ale je efektivně posilováno skutečností, že hrdina se vítězstvím nad zlem stává zdravým člověkem. Když Martin ve finále poprvé v životě uzří svou matku (a následně ovšem i princeznu), není to kupodivu kýč, ale čistá krása. (Uhodnete, zda jsem plakal?)

Epilogem skvostné pohádky jest pak výtečný, niterně interpretovaný duet Holubička, z autorských hlasů i per dvojice Sima Martausová (text) a Adam Ďurica (hudba), 

Petře Bebjaku, Tomáši Dušičko a spol., posílám intenzivní díky!

Petr KlariN Klár 

   

KlariNovo Vánoční pohádkové recenzování 2018: Kouzelník Žito!

Po roce jsem tu opět s dalším pokračováním dlouhého již seriálu tradičních vánočních recenzí. Hned v úvodu je bohužel potřeba si říci, že dobrých zpráv dnes bude pomálu. Renesanční všeuměl, hyperproduktivní vymetač nejzaboudlejších koutů domácí podkultury a zapřisáhlý odpůrce dobrého vkusu, režisér a scénárista Zdeněk Zelenka totiž opět nezklamal, a na sváteční obrazovky dodal publiku prahnoucímu po pohádkových pamlscích paskvil, vedle nějž se Hotýlek v srdci Evropy, Divoké víno, Šmankote, babičko, čaruj i Nahota na prodej tyčí coby nesmrtelně klasické žánrové skvosty.

Zdeněk Zelenka a Jiřina Bohdalová

Tam, kde s brutální symbolickou penetrací sympatického hrdiny domácí mytologie skončil všemi známý věrozvěst neo(nazi)folku Daniel Landa, nesmrtelný strýc tuzemské šmíry neohroženě pokračuje, a nakládá pověsti kouzelníka jak čerstvě propuštěný recidivista-celibátník sebraným spisům Dity von Teese.

 Leč necizopasí se zdaleka jen na národních dějinách - kupříkladu představitele titulního hrdiny, na ploše celovečerního filmu v podstatě debutujícího Denise Šafaříka, Zelenka nesmyslně nutí imitovat mladého Václava Neckáře, a to včetně charakteristické modulace hlasu, mimiky i gestikulace. Není tudíž divu že jinak vcelku sympatické herecké embryo zde působí jak poloviční retard, navíc postižený Bacily. 

Zelenkova režie se vůbec k hereckým představitelům staví s podobnou empatií, jíž chová Dolores Umbridgeové ke kentaurům. Tam, kde se jiní tvůrci přinejmenším snaží budovat charaktery či alespoň funkční povahové typy, Satanův infant nasazuje  blekotající karikatury a místo vztahů servíruje stupidně nesourodou, motivistickou melanž, a naprosto nefunkční přepočetné dvořanstvo. 

Denis Šafařík a Anna Kadeřávková

Ústřednímu páru, jehož jakékoli hrozící vzájemné jiskření dusí s něžnou elegancí Gabčíkova-Nagymaros, by se měl Zelenka veřejně omluvit, podobně jako představiteli hrdinova hlavního přítele Broňka (Jakub Novotný), jenž v příběhu mizí a opakovaně se zjevuje coby (ne)přirozený důsledek scenáristické zvůle. Potupné tortury ušetřeni nezůstali ani Petr Kostka coby pozdně rujný lovec hraběnek či Boleslav Polívka jako senilní již Lucifer, Radek Kuchař či zřejmě kompletní kumpačka divadla Hybernia. Plavbu v nevábném Zelenkově rybníčku si užívá snad jen kvalitním zobáním obluzený Rákosníček a tradičně maniakálně přehrávající Pavel Kříž, pro nějž už snad někdo brzy napíše českou variantu Noční můry v Elm Street. Robert Englund či  Johnny Depp pro chudé nebo tak něco...

Pavel Kříž

Pokud jsem se v loňském roce rozplýval nad fungující mechanikou pekla v Janákově a Konášové Nejlepším příteli, u Kouzelníka Žito nezbývá, než odplivnout si a zanadávat. Režisér a scénárista, jenž si na jevišti dovolil zprznit i nesmrtelné dílo J. W. Goetha, (mj. Josefem Vojtkem) se s ničím nepáře, a koná další infernální masakr, v němž ubozí rohatci úpí jak Lunetic na půlnoční. Dramaturg loňského klenotu i letošního nepodarku Jiří Chalupa zřejmě tentokrát spal, a nebo už je také v kotli pekla, jež Zelenka se jmenuje.

Jiří Chalupa

Zvrácenými vrcholy snímku, jenž by se pro příště měl vysílat výhradně za trest, případně  s celým nebem hvězd, jsou pak muzikálové scény, v nichž snad kulhavý ďábel domácí filmové estetiky původně chtěl atakovat pozice Baze Luhrmanna či Julie Taymor, nebezpečně však konkuruje Miloslavu Halíkovi (Decibely lásky!). Hudba a texty Daniela Bartáka a Borise Pralovszkého jsou jasnými reprezentanty pralesní ligy domácího konzumu,  kostýmy Aleny Schäferové jsou odpornou kombinací skanzenu, karnevalu, ptákovin a někdejšího ošatníku Kotvalda a Hložka. 

Dost bylo Zdeňku kokeše! Vrhni se na pokání a na charitu, ať máš aspoň nějaký body k dobru. Jinak Vás peklo s Renčem už nemine!!!    

P. S. Pro případnou zahraniční distribuci navrhuji titul Prince Shitto! 

   

  

Divadelní Brno ve víru oslav státnosti

Divadelní Brno ve víru oslav státnosti

Ani brněnská divadelní subkultura přirozeně nezůstala lhostejna ke stoletému výročí československé státnosti, a připravila několik speciálních akcí, jež toto jubileum adekvátním způsobem připomněly, a to nejen striktně uměleckými prostředky. Z nich se svou povahou částečně vymyká dvojí uvedení Havlovy „historické meditace o pěti dějstvích“ Zítra to spustíme, kterou postupně v říjnových termínech nejprve premiérově uvedlo Divadlo na Orlí jako druhou inscenaci aktuálního absolventského ročníku ateliéru muzikálového herectví, a následně i coby jednorázovou exkluzivitu i Dům umění města Brna, který se pro jediný večer stal útočištěm Cirkusu Havel, vedený Vladimírem Morávkem.

Sokolstvo na Orlí

Foto: Nikola Minářová

Inscenace režiséra a pedagoga Iva Krobota, jenž si Na Orlí k úzké spolupráci přizval své osvědčené „bratry v triku“, renomovaného výtvarníka Rostislava Pospíšila a big beatového čaroděje Zdeňka Kluku, nezapře řadu styčných bodů s loňskou Komedií o umučení, jež byla uvedená ve spřízněném svatostánku věnovaném zářné budoucnosti českého divadla, primárně činoherní brněnské Martě. Mezi pozitivní aspekty ambiciózní produkce i tentokrát patří tvůrčí sebejistota precizně sehraného týmu a nesporná pevnost režijně-pedagogického vedení, korunované organickým zapojením jevištně debutujících 1. ročníků herectví činoherního i muzikálového, k těm sporným pak řadím evidentní poetickou inklinaci k jevištním formám, jejichž zlaté časy již minuly, a tedy i divákům o několik generací starších, než tvoří obvyklé publikum zmíněných divadel. Jistou konzervativnost jediného kusu lze však vzhledem k pedagogické profilaci divadla, i v kontextu dramaturgického plánu, jenž jinak jednoznačně směřuje k divadelní nadčasovosti, bez problému tolerovat, jako ideální trenažér řemesla i poučný výlet do divadelní historie.

Foto: Nikola Minářová

Krobotova komplexní režijní vize v začátku zdařile pracuje s publicisticko-populárním klišé, když nechá představení otevřít autentickou video anketou, v níž, v té době v podstatě ještě budoucí, studenti 1. ročníku přesvědčivě demonstrují své (ne)znalosti zásadních dobových souvislostí vzniku Republiky (a tedy i Havlova historického exkurzu). Tak, jako v Komedii o umučení Krobot skládal svůj hold a zároveň v omezené míře esteticky aktualizoval prvky tradičního sousedského divadla, inscenace Zítra to spustíme je nijak neskrývanou poctou poetice i étosu Malých divadel (nejen) 60. let. Brána času se po video projekčním prologu pomalu otevírá, a v přízračné atmosféře, jež je nevzdálená žánru mysteriózní sci-fi, je divák bezprostředně poeticky transponován směrem k divadelní revui.   

Foto: Nikola Minářová

Sborové choreografie Davida Strnada a Ladislavy Košíkové stylisticky velmi dobře balancují na hranách muzikálové opulence sošných postojů a vtipně hyperbolizovaných společenských tanců, sokolských sestav a dalších kolektivních dobových „sportů“, i postupně eskalující revolty, relativní pohybová nezkušenost přítomného chóru je přitom naprosto vizuálně eliminována.

Hudební dramaturgie Zdeňka Kluky sáhla k širokému rozptylu, jenž zahrnuje dlouhou řadu populárních songů od 19. století, přes tvorbu legendárních dvojic V+W či S+Š, Kryla až k v Brně nezbytnému Jiřímu Bulisovi. Chyběla snad jen písňová připomínka let devadesátých a nultých. Pokus o rap byl naopak jedním z nejslabších momentů inscenace, i jedinou, leč evidentní evokací dávno ujíždějícího vlaku.

Foto: Nikola Minářová

Výhradu mám rovněž i k uniformnímu kostýmování chóru – intenzivně totiž evokuje vězeňské mundúry, a tím divákovi podsouvá řadu nežádoucích konotací, včetně těch nad-interpretačních (je chór vizuální definicí a vězněm režijního záměru?, ocitáme se ve variaci na The Wall?), a divákovu pozornost tedy od ústředního děje odvádějících.

Pěveckému nasazení ani schopnostem herecké souhry zúčastněných sólistek a sólistů, ve složení Tamara Dikyová, a Kristíny Oríšková, Jurková, Kubačková a František Herz, Jan Ludva, Dušan Kraus a Daniel Mišák, naopak nehodlám vytýkat vůbec nic. Jako herecký kolektiv totiž působí naprosto kompaktně, příkladně partnersky, kreativně, pohybově i intonačně jistě. Bez větších problémů se úspěšně vyrovnali se zásadními úskalími nejen dramatické předlohy ale i režijní vize, k nimž mj. patřila i mnohonásobná, leč vždy divácky jasně čitelná transformace do nejrůznějších charakterů, řada momentů připomínajících dějepisnou přednášku a tedy i hrozících nudou, i vcelku zbytné, byť z vkusem provedené pokusy o groteskní nadsázku (Čvančara!).  I díky okouzlující kreativitě hereckého osmera tak výtečně vychází jeden z nejpozoruhodnějších aspektů Krobotovy inscenace, tedy pokus o vytvoření přesvědčivé paralely mezi osudy manželů Rašínových a Havlových, respektive rozhodující role klíčových žen v životě obou proslulých mužů. 

Gratuluji a vyzývám povolané šéfy umělecké: rvěte se o ně!

Foto: Nikola Minářová

Cirkus v Domě umění

Jak už bylo řečeno výše, oproti Krobotově inscenaci, jíž čeká tradiční osud standardně uváděné divadelní produkce, šlo v případě Morávkova projektu, uvedeného pod názvem Cirkus Havel pouze o projekt jednoho mimořádného večera. Jeho základem přitom byla hned dvojí resuscitace, a sice vůbec prvního uvedení hry, jež byla stvořená přímo na objednávku divadla Na provázku, a premiérovaná coby ústřední část prvního vydání scénického časopisu Rozrazil 21. října 1988, a scénické črty, jež vznikla v roce 2016 už v Morávkově režii, coby součást připomínky nedožitých 80. narozenin jejího autora Václava Havla. Lokalizací slavnostního uvedení do DUMB i přítomností řady spřízněných duší z Husy na Provázku lze navíc jedinečnou produkci s jistou nadsázkou chápat jako neoficiální epilog někdejších oslav nedávného provázkovského jubilea.  Večer, jemuž předcházel speciální díl debatního cyklu Kabinet Havel na téma odcházení, konaný v restauraci L´Eau Vive, Živá voda, se nesl v příjemně punkové, až guerillové atmosféře, k níž bezpochyby přispěly i temperamentní výkony Ivany Hloužkové a Vladimíra Hausera v rolích ústředního manželského páru, Gabriely Vermelho coby věštící Kněžny Libuše, zástupce nejmladší herecké generace Martina Sovy, či teprve nedávno JAMU absolvující Petry Schovánkové. Přítomna rovněž byla i řada typických ornamentů Morávkovy režijní tvorby, jako je nezbytná přítomnost dětského herce, zpívaných pasáží, či inklinace k výtvarné přebujelosti. I jediné uvedení přitom zcela jasně prokázalo, že Brno Morávkově nespoutané kreativitě i po letech sluší, a pozorně jí naslouchá, a to nejen v tradičních teritoriích.

Fotografie: K. Barvířová

Divadlo na Orlí, Brno – Václav Havel: Zítra to spustíme (historická meditace o pěti dějstvích). Režie: Ivo Krobot, výprava: Rostislav Pospíšil, hudba: Zdeněk Kluka, hudební spolupráce: Dada Klementová, Daniel Rymeš, pohybová spolupráce: David Strnad, Ladislava Košíková. Hrají studenti 4. a 1. ročníku Muzikálového herectví a 1. ročníku Činoherního herectví Divadelní fakulty JAMU. Premiéra: 18. 10. 2018.

 Cirkus Havel: Zítra to spustíme                                                                                                                                  Václav Havel – Aloisi Rašínovi v noci z 27. na 28. října 1918 na počest                                                          Režie: Vladimír Morávek • Dramaturgie: Lucie Němečková, Petr Oslzlý

Petr KlariN Klár