Potřeba zpětného odbrzďování
Matěj Nytra - Mladý, inteligentní, progresivní, sympatický. Huckleberry
Finn i Captain Beefheart a Kryštůfek Robin. Budoucnost brněnského Hadivadla Vás
zve na šarmantní rendez vous!
Jak bys definoval svoje preference dramaturgické a divácké?
Liší se nějak?
Pokud představení (tvůrcům) nefandím z
"kolaborantských" důvodů (jde třeba o mé kamarády, dřívější
spolupracovníky...), nedokážu ho vnímat jinak než kriticky, to znamená pod
vlivem dramaturgické reflexe, hodnotitelsky, jestli bych sám chtěl být jeho
původcem nebo "prodejcem". Respektuju různé formy, žánry. Ale pokud
nevidím sveřepý obtisk, totální tvůrčí rozhodnost, nechci se na to koukat. A
nepřijímám "divadlo" za každou cenu. Bez vědomí funkce, proč tadyateď
vzniká. Scénická tvorba musí vnímat podstatu své "politické" moci a
nebýt pasivním máslem-blátem-potravou bez chuti.
Kromě dramaturgie jsi studoval i Teorii a dějiny filmu. Jakým
způsobem tato zkušenost ovlivňuje Tvůj dramaturgický profil? Láká Tě i
dramaturgie filmová?
Propojení studia, schopnosti komentáře a historického náhledu
s možností vlastní tvorby je zásadní! Nejen pro mě. Jak vznikly nejvlivnější
estetické "revoluce", progres filmových nových vln či
(post)dramatických reforem? Jejich původci byli někdejší kritici, teoretici,
zakladatelé např. filmových časopisů (Godard, Bresson, Wenders...). Od začátku
téhle dekády přispívám do Cinepuru, Filmu a doby, psal jsem výběrové posudky
pro festivaly, dělám rozhovory. Tedy i ta "teorie" vedla k
praktickému psaní a komunikování. Dramaturgie inscenací a instituce HaDivadla
jako celku je teď pro mě hutnou praxí - až se svět nebo divadlo přehoupne do
apokalypsy uzavřených možností a všechny progresivní -bühne se zavřou z vůle
úřednického rozhodnutí, přidám se (vrátím) k filmařům. S filmovou dramaturgií
mám ale kontakt i teď, spolupracuju se dvěma režiséry, které nadhraniční
směřování upřímně zajímá.
V inscenaci Vernisáž se představíš jako herec, jaký je
pro Tebe zážitek zásadní změny fokusu?
Velice svobodný. Kontrolovat průběh díla přímo z centra
pozornosti je naprosto ideální. Ta funkce (herecká či ztělesnitelská) má jasný
důvod, cíl, veskrze dramaturgický. Moje obsazení ctí záměr Havla-autora a
zároveň nejlépe podpírá náš (s Ivanem Burajem) inscenátorský klíč - jde tu o
prachsprostě osobní, angažovanou sebereflexi!
Jaký je Tvůj vztah k osobnosti a dramatice Václava
Havla?
Jako by to byl můj táta. Ale nebaví mě psát jeho poetikou!
Každopádně, kdybych měl umřít a pánbůh v nebi říká "Pardón, prostě jsme to
nezvládli no, teď se ty útoky a výbuchy všude tak vrší... Ale vyber si rychle
dekádu, místo v minulosti, kam se vrátíš zpátky, se znalostí vývoje..."
skočil bych do rozlomeného Havla v normalizační pauze, kde bych v (ne)klidu
mohl rozjet progres dramatického psaní a představil bych po bytech a chalupách
ještě radikálnější věci než tehdy nejen český underground dokázal vymyslet. 70.
léta je třeba zpětně odbrzdit...
Na co se v současný době nejvíc těšíš?
Teď na vzduchlesyvyysokonamapěasi. Na ticho.
Žádné komentáře:
Okomentovat