Rozhovory z Hadriána 2017, povídání první: Vojta Štěpánek!

Jest léto zde, a s ním se KlariNův mazec! vrací k pravidelnému publikování. Festivaly opět hodnotit se budou, jakožto i resty mnohé naplním. Připoutejte se pevně, startujeme již dnes. Materiály, jež budou postupně uveřejňovány v následujících dnech, vznikly původně pro letošní Hadrián, zpravodaj hradeckého Divadla evropských regionů, festivalu s nejopojnější atmosférou v zemi.  Začínáme rozhovorem s hercem, režisérem a mužem ostravské budoucnosti, Vojtěchem Štěpánkem. Račte si užívat!  

„V mém pražském bytě je zaprášeno“

Za jakých okolností došlo ke spolupráci s opolským divadlem Jana Kochanowskiego, a jaká byla geneze projektu Poslední zhasne?

Ředitelem a uměleckým šéfem opolského divadla, které je mimochodem co do rozlohy největším polským divadlem, je Norbert Rakowski. V Divadle Komedie režíroval českou premiéru Modzelewského Korunovace. Během té práce jsme se spřátelili a v průběhu času přirozeně inklinovali k další spolupráci.

Ten projekt se postupně vyvíjel zhruba rok. Nejprve jsme chtěli (tak nějak automaticky) vytvořit inscenaci, která by nabídla nový úhel pohledu na vzájemné česko-polské historické milníky; příběh svatého Vojtěcha, sedmidenní válka atp. Ale postupně jsme se zabydleli v představě o vytvoření takové vícepříběhové divadelní zkratky, která, byť se odehrává ve třech jazycích, děje se kdesi mimo jazykový či národnostní rámec. Oba nás zajímala možnost vyzkoušet vytvořit takové divadlo, které spolu s vámi sleduje ještě někdo jiný, kdo má ale možnost zasahovat do děje; lézt postavám do hlav či se dobírat toho, co si postavy skutečně myslí, když mluví. Přemýšleli jsme nad tím, jak je propojen náš každodenní rozdrobený život s naší elementární a všudy přítomnou touhou být šťastný.

Jakým způsobem inscenace navazuje na někdejší divadlo Company.cz působící v Divadle Komedie?

Je to přirozený vývoj lidského i profesního vztahu, který není závislý na jménu či adrese divadla. S koncem období v Komedii nás rozhodně neopustilo to, co nás do té Komedie přivedlo, totiž přirozená potřeba společně se posouvat dál. Projekt Východní dramatiky, kdy jsme v Komedii systematicky uváděli v českých či světových premiérách díla autorů ze zemí východních proveniencí, skončil. Bohužel již po pár letech a s vyprodaným hledištěm. Ale pořád jsme ve vzájemném kontaktu a i když neumím říct kdy a kde, vím jistě, že někdy a někde se zase objevíme.

Jak probíhal výběr účinkujících a realizačního týmu?

Na polské straně poměrně jednoduše; jsou to herci místního souboru a jsou tedy k dispozici. Ale na české straně to bylo těžší: najděte schopného herce, ideálně již spřízněnou duši, který může skoro na dva měsíce zmizet do Opole, kam se dá z Prahy dojet za kamiony po okreskách procházkovým tempem už za pět hodin… Norbert si moc přál herce z Komedie, ale hra již dostávala na papíře pevné obrysy a najednou jsme hledali poměrně konkrétní lidi. S trochou časových kompromisů a s nespočtem nočních přejezdů mezi Opolí a Prahou se nám podařilo sestavit skvělý tým.

V čem byl specifický zkušební proces inscenace?

V Polsku nezkoušejí v pondělí, za to zkoušejí dvakrát denně. Vzhledem k tomu, že na finální inscenaci nám zbyly čistého času asi dva týdny, specifické to bylo patrně ve všech ohledech. Ale při dvojitých zkouškách jsou z dvou týdnů čtyři… Pro nás, Čechy, je to taková kombinace práce a dovolené, protože když nepracujeme, poznáváme město a okolí, jezdíme na výlety, jsou to tedy dva zcela odlišné a vlastně i protichůdné rytmy existence.

Jaký je Tvůj osobní vztah k Polsku a jak se vyvíjel v prostoru a čase?

Polsko poznávám přes divadlo a o to jsem se začal zajímat, v době, kdy pricnipálka našeho souboru Eva Bergerová otočila kurs naší dramaturgie na východ, a pro ni přirozeně na Polsko. V polských divadlech jsem byl, jakožto český divadelník, vždy velmi mile přijat. Poláci byli vždy velmi aktivní ve vymýšlení možností spolupráce. Po čase začali jezdit mí noví polští přátelé do Prahy a začala vznikat lidská i tvůrčí pouta. Myslím, že někdy v roce 2012 nebo 13 jsem viděl mnohem více představení v Polsku, než v Čechách.

Kdosi se mě ptal, jaké je vlastně divadlo v Polsku a já odpověděl bez váhání: Důležité. Na společenském žebříčku je velmi vysoko. Poláci vnímají umělce více jako kohosi, komu je svěřena významná společenská úloha. Díky tomu na nich spočívá větší pozornost veřejnosti.

Je něco/někdo, co bys rád přivedl z Polska do ČR, a naopak něco bez čeho by ses rád obešel?

Myslím, že u nás nelze divadlem způsobit skandál. Divoké interpretace u nás maximálně tak nudí a tím, že nám není nic svaté, nemáme ani nic, do čeho by divadlo mohlo bolestivě tnout. V Polsku diváci svůj nesouhlas s nějakou inscenací vyjadřují demonstrací nebo prostě i třeba tím, že si jich pár stoupne do dveří divadla a nikoho tam nechtějí vpustit. Divadlo v Polsku je dokonce na zřeteli vlády, která v poslední době dosti nevybíravě ovlivňuje například konkursy na ředitele divadel. Nevím, jestli Babiš nebo Zeman v českých divadelnících vnímají společenskou konkurenci, ale nijak nás neurážejí a nepomlouvají, to znamená, že jsme jim šumák. To o našem divadle a společnosti hodně říká. To bych byl rád, kdyby se u nás do budoucna změnilo. Obešel bych se bez cenzury, kterou to v Polském divadle trochu smrdí.

Poznal jsem tu celou řadu skvělých tvůrců, ať už režisérů, herců nebo výtvarníků, se kterými se jistě pokusím v budoucnu spolupracovat.

Jaká témata tě oslovují jako režiséra, diváka a herce?

Zajímají mě příběhy. Baví mě napětí mezi velikostí příběhu a malostí jednotlivce, který musí příběhem projít a tak se stát hrdinou. Baví mě, když postavy neříkají to, co si skutečně myslí a já tak musím zjišťovat jejich skutečný záměr a pak hledat divadelní prostředky, jak to vyjádřit… jednoduché, co? Ale to mě prostě baví. Na všech frontách.

Jak bys zhodnotil právě končící sezonu, a co Tě čeká v sezoně příští?

Byla to první sezona na volné noze… hodnotím ji kladně, neboť žiju. Udělal jsem Woodyho Allena na Palmovce, Obraz Yasminy Rezy v Aréně, s Jirkou Joskem a s ostravskými básníky jsme zinscenovali téma Shakespearův les v ostravském Lese a vytvořil jsem česko-polský projekt Poslední zhasne…z toho vyplývá, že v mém pražském bytě je hodně zaprášeno. Sezonu vykopnu v Aréně s Vyrozuměním. A během léta se vlastně do Ostravy stěhuju, protože jsem přijal velkou výzvu, o které ještě nechci teď nic bližšího říkat, to by bylo brzy. Ale vypadá to, že nadcházející sezony strávím v Ostravě. Ale však uvidíš. Až přijedeš do Lesa, všecko probereme.