Vítej zpátky, festivalová idylo!
Po poněkud vlažnějším pátku je někdejší skvostná forma Serial Killera zpátky v plné síle, a čtyřdenní maraton tv a
online seriálové tvorby vbíhá do vlastní cílové roviny s výbušností Emila
Zátopka v nejlepších letech. V zájmu nanejvýš žádoucí pestrosti finále
první řady mojí webové minisérie z Brna odolávám vábení No artu, který ten
den ovládla kompletní projekce evropské odpovědi na Twin Peaks, legendární Trierově cizopastvě na hororových principech
Království (Riget, DK, 1994), naplno se
vrhám do doposud mně neznámých vod, a hned v úvodu schytávám drtivý úder
na svůj divácký solar plexus!
Drsná lekce noirové pedagogiky
Polský Učitel (Belfer II., 2017),
se nikterak nesnaží zastírat svou inspiraci v základních stavebních
kamenech televizní varianty skandinávské krimi, nicméně rozhodně nejde o
rutinní otrockou nápodobu, ale o naprosto autonomní, stylisticky precizně
zvládnutý tvar, kdy jsou důvěrně známé prvky oblíbeného žánru neustále
infikovány inteligentní a poučenou autorskou příměsí, i proprietami, vlastními
pro polský (pop)kulturní prostor. Po přehledném nastínění základní situace a
rozvržení charakterů v úvodu druhé série přichází s dalším
pokračováním šok, kdy dosavadní, v podstatě standardní detektivka, jejíž
žánrové schéma oživuje především prostředí elitního polského gymnázia a obsazení
pedagoga do funkce tajného vyšetřovatele (Jump
Street ala Zubrowka!), se rázem mění v bezprecedentní thrillerově
akční klaustrofobický náhul, v němž Slowackého Balladyna dostane nařezáno od Garlandova Dredda! Za čestnou zmínku stojí rovněž sebeironická práce
s národnostními stereotypy, a neselhávající vedení početného hereckého
ansámblu. Učitel, s nímž v domácím kontextu srovnání snese snad jen
nedávná Pustina, a dílčím způsobem
pak Mamon, který ovšem vznikl na
základě dánské licence, názorně ukazuje, jako moc je zástup obvyklých českých
patolizů žánru (Petr Hudský! Jiří Strach!) mimo. Bez mučení přiznávám, že
okamžitě obě dvě série učitelových detektivních eskapád zařazuji na svůj
vlastní must see list!
Rodina základ zážitku
Série intenzivních emocionálních
ataků pokračuje i v následující projekci, kdy do přístavu jménem Scala
dopluje Dědictví (Arvingerne, DK, 2014), tedy další z příspěvků do sekce věnované seriálové tvorbě
Dánska. Základní dějová premisa, jak
vystřižená z příručky pro telenovelisty, je svými tvůrci razantně transponována
do podoby strhujícího rodinného dramatu, jehož úvodní duo epizod by mělo sloužit
coby zářný příklad umění expozice. Na skrovné ploše necelých dvou hodin je
skupina ústředních charakterů načrtnuta s excelencí, jež do diváka zatíná
dráp jak orel zobák do Prométheových jater. Opustit postavy Dědictví jest na delší dobu nemožno.
Zabírám na návnadu a seriál už okupuje můj harddisk. To, co by v Čechách
s velkou pravděpodobností skončilo jak Život
na zámku nebo přinejlepším Hraběnky,
Dánové přetaví v nezapomenutelnost, v níž si ibsenovsko - čechovovská
dramatická tradice podává ruku s étosem nejlepších prací Alana Balla (Odpočívej v pokoji, Americká krása).
Hurá!
Online paráda
Z nabízených web sérií jsem
v samotném závěru posledního festivalového dne zvolil Hnědou rodinu (Familie Braun, Německo 2016-2018). Miniatura, jejíž kompletní sezóna nevezme svému divákovi více
než 45 minut jeho času, je sérií nekorektních, ostře pointovaných scénických
anekdot, rozvíjejících ústřední nápad za milión. Latentně gay bromantické idylické
soužití dua mladých neonacistů, je navždy rozvráceno nečekaným zvratem
v podobě zjevivší se malé dcery jednoho z nich. Spontánní malá
černoška, vzešlá z někdejšího úletu z přívrženkyní nepřátelské
ideologie probouzí otcovskou něhu a bezprostředně rozebírá xenofobii čerstvě
objeveného otce, i někdejší přátelství dvou nácků na prvočinitele. Nejrůznější
stereotypy jsou zde podrobeny kritice prostřednictvím humoru, jenž vystaví
bránice diváků intenzivnímu zátěžovému testu. Slušným lidem, Okamurovcům, Žitům
a dalším rasohltům pak hrozí problémy srdeční i jiné. Konzumujte, radujte se!
Slavnostní zakončení
Kvarteto festivalově-hektických dní bylo
s grácií zakončeno v Divadle Bolka Polívky, kde opět spolehlivě
moderujícího Romana Blumaiera doplnil generačně různorodý kvintet stand-up
komiků vzešlých z televizního pořadu Comedy
Club Všichni zúčastnění si odvedli svůj obvyklý standard, mně osobně
nejvíce zaujal výstup Miloše Čermáka, zbytkem publika preferovaná Lucie
Macháčková na můj vkus příliš hýřila oslími můstky a odposlouchanými
hospodskými anekdotami. Sympatickým
rysem večera bezpochyby byla jeho svižnost, žertovalo se nepřekvapivě převážně
na témata Brno a televize. Verdikty porot byly následující: v soutěž online
sérií byla oceněna domácí Lajna
režiséra Vladimíra Skórky (internetová televize OBBOD), čestné uznání poroty
v soutěži televizních seriálů získala estonská Banka (Pank, 2018) a
vítězem v témže klání se stala chorvatská špionážní minisérie Strážce hradu (Čuvar dvorca, režie: Lukas Nola, 2018). Po závěru vyhlášení cen již
nastal čas na opojný závěrečný večírek, jehož epilogem se před šestou hodinou
ranní stal můj odchod do vycházejícího slunce.
Finální
resumé: To be continued?
Vzhledem ke skutečnosti, že šlo o
ročník pilotní, postrádám důvody Serial
Killera přehnaně hanit, všechny mé dílčí výhrady jsou totiž snadno, rychle
a bezbolestně napravitelné. Prvotně bych uvítal profesně i národnostně
pestřejší porotu online seriálové soutěže, pouze česká porota, složená letos ze
spisovatele/lek zbytečně hází na vítězství Lajny
decentní stín, jinak bez debat výborně zvolené porotě klání televizního by jeden
český zástupce naopak slušel, do budoucnosti pak zcela jistě vznikne i hmotná
festivalová cena, pouhý diplom nepovažuji za dostatečně reprezentativní. Plně podporuji
i budoucí existenci festivalového věstníku. Internetovým stránkám podniku by
rozhodně slušela větší přehlednost a lepší dostupnost informací – např. právě
ke složení porot, u některých sérií pak chyběly i části realizačních týmů,
apod. Návštěvnost v kontextu výše uvedeného hodnotím jako velmi slušnou, v letech
příštích spolu se stoupajícím věhlasem festivalu navíc určitě poroste. Programová
skladba byla adekvátně vyváženou a pestrou kombinaci aktuálních trendů,
nejrůznějších autorských přístupů, i exkurzů do minulosti. Přítomnost delegací
k projekcím a dalších důležitých hostů festivalu možná nebyla dokonale
mediálně vytěžena, nicméně na startující akci s fakticky nulovým renomé,
byla její úroveň enormní. Pochvalu jistě zaslouží sofistikovanost, stabilita a
uživatelská přívětivost zvoleného rezervačního systému. Zásadní organizační
lapsy se nekonaly, servisy akreditačního i press centra byly bezchybné,
profesionalita, vstřícnost, schopnost improvizace a osvěžující neformálnost
přístupu se nacházely v ideálně vyrovnaném poměru. Brno má zkrátka založeno
na tradici, jež by se mohla stát jeho stabilní ozdobou i magnetem pro
návštěvníky z celého světa. Bylo by hloupé jí zadusit!
P. S. Festivalová sezona ještě
ani zdaleka nekončí, na shledanou brzy!
Petr KlariN Klár
