Buď pozdravena, festivalová
sezono! Svou letošní kulturní odyseu startuji čerstvou vzpomínkou na brněnské
školně-divadelní saturnálie, jež nazývají se Setkání/Encounter. Jedna
z vlajkových lodí JAMU tradičně oplývala nejen bujarou atmosférou a
bezprostředním kontaktem diváků a účinkujících, ale rovněž precizní organizací
a intenzivní vstřícností k odborné veřejnosti. Divácký zájem o program 28.
ročníku Setkání/ Encounteru byl enormní, představení zaplněná do slova po stropy
sobě svěřených prostorů, doprovodný program inspirativní i atraktivní.
V pěně svých dní, v níž se kromě festivalového dění tříštily i
hektické přípravy redutní inscenace Zázrak v černém domě, v níž režijně
asistuji, jsem se postupně stal účastníkem trojice programových položek, jímž
věnuji následující řádky:
Zastavení první: Izrael
Produkce The Lost women of Troy, izraelské Yoram Loewenstein acting School mi
dokázala dokonale vyrazit dech. V antické variaci z pera
respektovaného dramatika Hanocha Levina se představila skupina nadpozemsky
půvabných adeptek a adeptů hereckého řemesla, již nedutajícímu, naprosto konsternovanému
publiku udělila nekompromisní lekci z patosu, jevištní mluvy i použití
nahoty jako výsostného výrazového prostředku. Jazyková bariéra záhy padla, a na
magicky funkční vodní hladině, v níž se pro jednou proměnilo jeviště
Hadivadla, rozvířili Éros s Thanatem fascinující tanec vášně, erotiky,
odplaty a smrti. Antika v sugestivním režijním gestu Yaira Shermana opět
jasně prokázala svou nadčasovost, a skvěle sehraný soubor představil Izrael
jako zemi hereckému umění zaslíbenou. Bez debat zážitek ročníku.
Zastavení třetí: Slovinsko
Můj výběr páteční se bohužel
ukázal být jedinou slepou nábojnicí letošního ročníku. Inscenace Play a Tumour in the Head stojí na zcela
opačné straně kvalitativní škály, než oba výše zmíněné umělecké artefakty, a
těžko jej může omluvit skutečnost, že je výsledkem práce studentů teprve 2.
ročníku. Tematicky bezesporu sympatickému opusu totiž chybí pokora, temporytmus,
vedení herců i smysl pro řád, opulentní časová hmota 180 subjektivně
nekonečných minut postupně scénickou adaptaci hry autora Dušana Jovanoviče metamorfuje
v inscenační infernum, jemuž trn ze zanícené paty, obtěžkané navíc kompletním
repertoárem dramaťákovských klišé, nevytrhne ani trojí změna hracího prostoru,
a tedy i divácké perspektivy. Slovinští studenti infikovali své publikum
otupělou letargií, jež hrozila vyvolat invazi zombies. Škoda, přeškoda, a jasně
jediný dramaturgický lapsus festivalu.
Epilog
Finále
Setkání/Encounteru tradičně obstarala závěrečná ceremonie, spojená
s vyhlášením výsledků rokování porot. Cenu za scénografii k inscenaci
Žranice si z Brna odvezla studentka Akademie múzických
umění v Praze Tereza Gsöllhoferová, která zaujala
vytvořením „rámce dystopického znepokojujícího světa, plného groteskních
příběhů, bizardních postav a varovné vize budoucnosti“. Uznání odborné poroty si rovněž získalo výtvarné řešení inscenace It’s not that way, it’s over here v podání studentů z německé Academy of Performing Arts
Baden-Wuerttemberg Nele Bühler a Luise Ehrenwertha. Ocenění za svůj herecký výkon se právem dočkala Michala Uziel z izraelské
Yoram Loewenstein acting school, coby „uznání jejího citlivého, silného a
hluboce emocionálního ztvárnění ženy, která bojuje nejen za sebe, ale i za
hodnoty lidstva“. Cenu ředitele festivalu udělil Petr Oslzlý jihoafrickému studentovi Luntu Masizovi, za jeho výkon
v inscenaci The Island. Rektor
JAMU zdůvodnil svůj verdikt takto: „cenil jsem osobnostní herecký projev vypovídající v souhře
s partnerem Siaongou Mayolou, výrazný
etický názor na totalitní tendence a rasismus v širším
společenském kontextu“. Cenu studentské
poroty, jež nese zbytečně banální jméno SWAG, pak obdržela studentka Royal Conservatoire of
Scotland
Megan Valentine, která oslnila režií inscenace The Words of Others.
A to je v podstatě vše, krom
zmíněného jsem se v radostných dnech brněnského divadelního obžerství prokousal
haldou překlepů a pravopisných chyb na festivalovém webu, jež považuji za jedny
z mála lehce postradatelných much, zažil jednu plenérovou povrchní
definici obsedantní posedlosti obnaženým tělem (Kabanová ft. Kostelnička), a
několik divokých večírků, z nichž zejména ten, jenž po punkerském způsobu
opanoval budovu JAMU na Mozartově ulici, se dotkl hranice nezapomenutelnosti.
28. ročník festivalu divadelních škol Setkání/Encounter zkrátka považuji až na
uvedené drobné výjimky za nadmíru vydařený, a do let příštích přeji dědicům
letošních organizátorů podobný příval energie, vstřícnosti a entusiasmu. A
sobě? Další možnost žít Encounter. Těším se moc!
P. S. Pokračování brzy: již od
zítřka se můžete těšit na mé reporty z pilotního ročníku Serial Killeru!
Petr KlariN Klár
